Pavel Bergmann
PhDr. Pavel Bergmann | |
---|---|
Pavel Bergmann | |
Narození | 14. února 1930 Praha, Československo |
Úmrtí | 17. dubna 2005 (ve věku 75 let) Praha, Česko |
Národnost | česká, židovská |
Děti | 5 |
Příbuzní | Pavel Opočenský (zeť) David Maxa (zeť) Samuel Hugo Bergmann (strýc z otcovy strany) |
Sídlo | Roudnice nad Labem |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | historik, filosof |
Náboženství | judaismus |
Commons | Pavel Bergmann |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
PhDr. Pavel Bergmann (14. února 1930 Praha – 17. dubna 2005 tamtéž) byl český historik, žák Jana Patočky a signatář Charty 77.
Život a dílo
Narodil se v pražské židovské rodině jako jediné dítě Jindřicha Bergmanna a Karly, roz. Steinové.[1] Dva roky po jeho narození zemřel jeho otec na tuberkulózu a poručníkem chlapce se spolu s matkou stal manžel její starší sestry Luisy Otta Boitler. Vychováván byl však v rodině svého dědečka Mořice Steina, kterému patřily bývalé valdštejnské statky v Zabrušanech a Všechlapech. V roce 1936 zde začal chodit do české školy, nicméně po německém záboru Sudet v roce 1938 byla rodina nucena odejít do Prahy.
V říjnu 1942 byl tehdy dvanáctiletý Pavel Bergmann deportován do Terezína a odtud pak v prosinci 1943 do tábora v Auschwitz-Birkenau. V roce 1945 se ve věku patnácti let zúčastnil pochodu smrti do Mauthausenu, kde byl 5. května 1945 osvobozen americkou armádou.
Po návratu a nezbytném léčení, jelikož na sklonku války onemocněl tyfem, se stal studentem gymnázia v Duchcově a po maturitě v roce 1952 byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudoval historii, a na jejíž katedře historie působil. Pro jeho nesouhlas se vstupem sovětských okupačních vojsk mu zde byla v roce 1970 dána výpověď.
V sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracoval s disidentskými skupinami a stal se signatářem Charty 77. V roce 1989 spoluzakládal Občanské fórum a zasloužil se rovněž jako zprostředkovatel česko-německých i česko-izraelských vztahů. Spolu s Rudolfem Battěkem se angažoval v Asociaci sociálních demokratů.
Jakožto historik Pavel Bergmann poukazoval zejména na historické křivdy i způsob jednostranného historického výkladu, např. ignorování úlohy německých antifašistů v boji proti nacismu. Vstoupil do Svazu protifašistických bojovníků a s podporou Karla Syřištěho inicioval nápis na pomníku II. odboje ve Všechlapech i pamětní desku padlým odbojářům, především německým sociálním demokratům. Autorsky se, spolu s Leo Pavlátem, Jiřím Daníčkem, Arno Paříkem a dalšími, podílel na dokumentu Charty 77 Kritika devastace židovských kulturních památek a zamlčování úlohy Židů v čs. dějinách.
Osobní život
Byl ženatý s Evou Bergmannovou, s níž měl dva syny, Pavla Bergmanna mladšího, který je vědecký pracovník a Daniela, který je filmový produkční. Manželství však skončilo rozvodem. Pavel Bergmann měl se svou druhou partnerkou, rovněž jménem Eva, další tři děti. Dcera Julie Bergmannová se v roce 2005 provdala za sochaře Pavla Opočenského,[2] se kterým se po sedmi letech rozvedla. Dcera Judita je vdaná za rabína Davida Maxu a spolu mají jednoho syna.
Odkazy
Reference
- ↑ Karla Bergmannová. geni_family_tree [online]. 1900-02-19 [cit. 2023-06-19]. Dostupné online.
- ↑ ČERNÝ, Ondřej. Opočenský se na vycházce oženil. iDNES [online]. 2005-05-25 [cit. 2017-07-18]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Bergmann na Wikimedia Commons
- FREUND, John. After those fifty years - Memoirs of the Birkenau Boys. Toronto, 1992. 226 s. ISBN 0-9696-660-0-4.
- Životopis na stránkách města Duchcov
- Článek na Holocaust.cz
- Článek na Lidovky.cz
- Záznam svědectví u Frankfurtského procesu Archivováno 20. 10. 2013 na Wayback Machine.
Literatura
- FREUND, John. After those fifty years - Memoirs of the Birkenau Boys. Toronto, 1992. 226 s. ISBN 0-9696-660-0-4.
Související články
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“