Pavel Bratinka

Ing. Pavel Bratinka
Pavel Bratinka (2020)
Pavel Bratinka (2020)
2. ministr bez portfeje ČR
Ve funkci:
4. července 1996 – 2. ledna 1998
Předseda vládyVáclav Klaus
PředchůdceIgor Němec
NástupceMiloslav Výborný
1. předseda ODA
Ve funkci:
1989 – 28. března 1992
Předchůdcesubjekt vznikl
NástupceJan Kalvoda
poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 19. června 1998
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
náměstek ministra zahraničních věcí
Ve funkci:
1992 – 1996
Stranická příslušnost
ČlenstvíOF (1989–1991)
ODA (1989–1998)
Narození14. března 1946 (78 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťVáclava Zimová
DětiLucie, Tereza, Ondřej, Petr
Alma materČVUT Praha
Profesepolitik a fyzik
Náboženstvířímskokatolické
CommonsPavel Bratinka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Bratinka (* 14. března 1946, Bratislava) je český podnikatel a bývalý politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, respektive za ODA, počátkem 90. let předseda ODA, v 90. letech poslanec Poslanecké sněmovny a ministr bez portfeje České republiky.

Biografie

Od roku 1950 žije v Praze. Vystudoval Fakultu jaderné a technické fyziky ČVUT v letech 1964–1968. Mezi léty 1970 až 1974 pracoval v Ústavu fyziky pevných látek ČSAV v Praze. Poté vystřídal několik zaměstnání a v 80. letech s postupující persekucí byl vytlačen na manuální posty jako topič a uklízeč. V roce 1976 se oženil s Václavou Zimovou, se kterou má čtyři děti: Lucii, Terezu, Ondru a Petra.[1]

Byl zakládajícím členem a prvním předsedou Občanské demokratické aliance v letech 1989–1992. Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Východočeský kraj) za Občanské fórum, pod kterým ODA v roce 1990 kandidovala. Občanská demokratická aliance tehdy fungovala jen jako neformální skupina uvnitř Občanského fóra, ale postupně se začala emancipovat. Na 1. konferenci ODA v říjnu 1990 byl Bratinka potvrzen na postu předsedy a aliance se vydala směrem k preciznější stranické struktuře. Po rozkladu OF v roce 1991 přešel Bratinka do samostatného poslaneckého klubu ODA. Funkci předsedy ODA obhájil i na 2. a 3. konferenci ODA (leden 1992), ale na 4. konferenci v březnu 1992 ho vystřídal na předsednickém postu Jan Kalvoda, přičemž Bratinka se stal prvním místopředsedou (Bratinka z funkce předsedy odešel dobrovolně a doporučil Kalvodu za svého nástupce[1]). Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[2][3] Působil jako místopředseda zahraničního výboru federálního parlamentu.

V období let 1992–1996 působil jako náměstek ministra zahraničních věcí ČR odpovědný za vztahy s Evropskou unií.

Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ODA a poslanecký mandát zastával až do voleb roku 1998. V této době byl také členem vlády. V období červenec 1996 až leden 1998 totiž působil jako ministr bez portfeje ve druhé vládě Václava Klause.[4] V rámci toho byl jmenován rovněž předsedou Rady pro národnosti, Rady vlády pro výzkum a vývoj, Rady vlády pro zpravodajské a bezpečnostní služby, Rady pro nadace a výkonným místopředsedou Vládního výboru pro zdravotně postižené.[5]

V rámci ODA představoval konzervativní křídlo. Spory mezi konzervativním a pragmatickým křídlem, které v ODA zesílily roku 1997, vedly k frakčním bojům a odchodům ze strany. Dne 25. února 1998 ukončil Pavel Bratinka členství v ODA.[1][6]

V období let 1998–2017 podnikal v poradenské firmě Euroffice Praha – Brusel a. s., kterou založil s Liborem Kudláčkem, Jiřím Růžkem a Pavlem Štalmachem.[1] Působí též ve správní radě Nadace Divoké husy.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Pavel Bratinka [online]. Bratinka.cz [cit. 2012-08-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1531, 1538–1539. 
  4. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1549. 
  5. ↑ Životopis Pavla Bratinky na jeho osobních stránkách
  6. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1543. 
  7. ↑ Lidé v nadaci. divokehusy.cz [online]. [cit. 2013-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-14. 

Literatura

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 20. 
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 80. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 133. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“