Pavel Eisner

Pavel Eisner
Narození16. ledna 1889
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. července 1958 (ve věku 69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
PseudonymJan Ort
Povoláníjazykovědec, spisovatel, překladatel, básník, novinář a redaktor
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze
TémataPražský lingvistický kroužek, Pražská německá literatura a překlad
Významná dílaChrám i tvrz
Čeština poklepem a poslechem
DětiDagmar Eisnerová dcera
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Eisner, též Paul Eisner, někdy vystupující pod pseudonymem Jan Ort (16. ledna 1889 Praha8. července 1958 Praha) byl český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník židovského původu.

Život

Pocházel z pražské židovské rodiny. Odmalička byl bilingvní. Studoval slavistiku, germanistiku a romanistiku na pražské německé univerzitě, kterou dokončil roku 1918. Od roku 1914 působil jako překladatel v České obchodní a živnostenské komoře. Souběžně pracoval i jako redaktor pražského německého deníku Prager Presse. Kromě toho přispíval i do řady kulturních časopisů, od března 1936 byl členem Pražského lingvistického kroužku.[1] Po německé okupaci roku 1939 byl perzekvován na základě aplikace tzv. norimberských zákonů. Jeho deportaci do Terezína odložil fakt, že měl německou manželku a nebyl praktikujícím židem.

Zemřel roku 1958 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Překladatel

Eisner je jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, ovládal 12 jazykůangličtinu, francouzštinu, islandštinu, italštinu, maďarštinu, němčinu, norštinu, perštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, španělštinu a s jazykovou pomocí odborníků překládal i z tibetštiny. Nejčastěji překládal z němčiny (např. díla hlavních představitelů pražské německy psané literatury: Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Franz Werfel, většinu díla Thomase Manna). Překládal rovněž odborná díla z oblasti muzikologie a operní libreta. Českou literaturu také překládal do němčiny. Jeho překlady, především z němčiny, jsou jazykově velmi kultivované, vynikají přesností a detailní znalostí českého i výchozího jazyka. Je pro ně typické časté používání neobvyklých výrazů, zejm. archaismů a neologismů, a obecně neobvyklých jazykových prostředků.[2]

Dílo

  • Die Tschechen : Eine Anthologie aus fünf Jahrhunderten (Čechové : antologie z české literatury pěti století), München : R. Piper, 1928, 442 stran,[3]
  • Na skále: dvanáct zastavení Máchovských. 1. vyd. Praha: Karel Voleský, 1945. 182 s. 

Lingvistická díla

Poezie

Sonety kněžně (1945)

Překlady

Odkazy

Reference

  1. Pražský lingvistický kroužek v dokumentech, s. 391.
  2. Jiří Pelán: České překlady Françoise Villona. www.obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2009-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-22. 
  3. recenze: LEPPIN, Paul. Die Tschechen. Rozpravy Aventina. Roč. 4, čís. 13–14, s. 139. Dostupné online. 

Literatura

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 149. 
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 615. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 650–653. 
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 49. 
  • Pražský lingvistický kroužek v dokumentech / Petr Čermák, Claudio Poeta, Jan Čermák. Praha : Academia, 2012. 783 s. ISBN 978-80-200-2097-0.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 289. 
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 60. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 562–563. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Pavel Eisner, podpis.jpg
Podpis Pavla Eisnera
Pavel Eisner 1928.jpg
Pavel Eisner (1889-1958) byl český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník.