Pavel Fabini

Mgr. Pavel Fabini
Narození18. prosince 1984 (39 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy (do 2012)
Povoláníhistorik a politolog
ZaměstnavateléMasarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky (do 2021)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Fabini (* 18. prosince 1984, Praha) je český historik a politolog.[1] Svůj výzkum zaměřuje na české politické a hospodářské dějiny, zejména na dějiny politických stran, parlamentarismu, volební kultury, politické korupce a rodinného podnikání v 19. a 20. století.[2][3] Kromě toho se věnuje místním dějinám a přispívá k popularizaci českých dějin výstavní a přednáškovou činností.[4]

V roce 2012 absolvoval magisterské studium historie a politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.[2] Do roku 2021 působil v Oddělení moderních politických a intelektuálních dějin Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky.[2] Je spolutvůrcem a bývalým koordinátorem výzkumného projektu Vývoj moderní parlamentní kultury v českých zemích a Československu.[5] Je rovněž genealogem a jednatelem ve společnosti Czech Archives.[6]

Autorsky se podílel mj. na putovní výstavě Republika československá 1918–1939[7] (AV ČR 2018–2019) nebo na výstavě Parlament![8] (Národní muzeum 2020–2021). Hospodářským dějinám se věnovala jeho výstava Ringhoffer (2017) či výstava o podnikatelské rodině Inwaldů (2018–2019), realizovaná ve spolupráci s Milanem Hlavešem a Nadací Jana a Medy Mládkových.[9][10] Tématu proměny veřejného prostoru se věnovala jeho výstava Zrcadlo doby[11] a zájem o kulturní dějiny a dějiny umění dokumentuje výstava o Malostranském hřbitově nebo publikace o Františku Topičovi, významném českém galeristovi a podnikateli.[12][13] Osobnosti a díle věhlasného stavitele K. I. Dientzenhofera věnoval rozsáhlou výstavu instalovanou přímo v Dientzenhoferově letohrádku Portheimka.[14] Se spoluautorem PhDr. Lukášem Cvrčkem Ph.D. v monografii nazvané Člověk v soukolí dějin přiblížili hlavní momenty dvacátého století na území jedné z pražských čtvrtí prostřednictvím příběhů desítek vybraných osob, mj. developera Václava M. Havla, filmového producenta Josefa Auerbacha nebo politika Antonína Novotného.[15][6]

Vedle odborných studií a monografií je autorem řady populárně-naučných článků a novinových statí.[16]

Je synem ekonoma Pavla Fabiniho a vnukem chemika Václava Voborníka. Jeho prastrýcem byl malíř a národní umělec Jozef Fabini, tetou slovenská astronomka Tatiana Piussi Fabini.[zdroj?]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 3. 12. 2021]
  2. ↑ a b c Pavel Fabini (* 1984) [online]. web: Databáze knih cz [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ PRIMA, F. T. V. Špinavá první republika. Nadáváme na zkaženou dobu, skandály ale otřásaly politikou i za Masaryka. cnn.iprima.cz [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ Rozhovor s historikem Pavlem Fabinim. noviny.praha5.cz [online]. [cit. 12.07.2022]. Dostupné online. 
  5. ↑ MUZEUM, Národní. Vývoj moderní parlamentní kultury v českých zemích a Československu. Národní muzeum [online]. [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b FABINI, Pavel. Smíchov si můžeme představit jako tavicí kotel. „Pražská pětka“; měsíčník radnice MČ Praha 5, prosinec 2021 + leden 2022, strana 26 [online]. 2021-12-01 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ Unikátní výstava Republika československá 1918–1939 - Akademie věd České republiky. www.avcr.cz [online]. [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ MUZEUM, Národní. Parlament!. Národní muzeum [online]. [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ Inwald : Příběh zlíchovské sklárny – Portheimka – museum skla [online]. [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. 
  10. ↑ Museum skla Portheimka vypráví příběh staré zlíchovské sklárny Inwald – DesignMag.cz. www.designmag.cz [online]. [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ Více jak 100 let. Neobvyklá výstava v ulicích Prahy 5 vás zavede do minulosti. Pražský deník. 2018-09-20. Dostupné online [cit. 2022-01-23]. 
  12. ↑ Opravený Malostranský hřbitov má i vlastní výstavu. Překvapí vás svými texty. Blesk.cz [online]. [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ ČTK. Výstava v Praze ukáže historii a obnovu Malostranského hřbitova. Pražský deník. 2016-10-24. Dostupné online [cit. 2022-01-05]. 
  14. ↑ Dientzenhoferova Portheimka - Barokní klenot Smíchova - Galerie Portheimka. www.portheimka.cz [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné online. 
  15. ↑ S.R.O, TOVARNA CZ. Člověk v soukolí dějin - Městská knihovna v Praze. www.mlp.cz [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. 
  16. ↑ Výsledky vyhledávání | Knihovna Akademie věd České republiky. asep.lib.cas.cz [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Pavel Fabini.jpg
Autor: Gabriela324s, Licence: CC BY-SA 4.0
Pavel Fabini