Pavel Fink

Pavel Fink
Narození	1. června 1891 Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Zaječov
Úmrtí	17. dubna 1965 (ve věku 73 let) Československo Nymburk
Povolání	prozaik, novinář
Národnost	česká
Témata	literární činnost, žurnalistika, editace, reportáž, zahraniční vojenská jednotka a překladatelská činnost
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Fink (1. června 1891 Zaječov^[1] – 17. dubna 1965 Nymburk) byl český spisovatel, novinář a legionář v Rusku.

Narodil se v rodině podučitele v Zaječově a spisovatele Petra Finka^[2] (1867–1944) a jeho manželky Terezie, rozené Čejkové.^[1] Gymnázium studoval nejprve v Příbrami, maturoval v roce 1912 v Rokycanech. V roce 1913 nastoupil do redakce Selských listů v Olomouci.^[3]

V roce 1914 narukoval do 1. světové války na ruskou frontu, kde byl v prosinci téhož roku zajat a pobýval na Sibiři a na Urale. V Rusku mezi jiným vydával krajanský časopis Šlehy.^[3] Dne 18. prosince 1917 se v Rusku oženil s Annou Skudre.^{[p 1]} Měsíc před sňatkem se přihlásil do československých legií. Po počáteční vojenské službě v legiích byl přidělen do redakce Československého denníku vycházejícího na Sibiři; zde v roce 1919 působil jako vojenský zpravodaj v Omsku a počátkem roku 1920 v Čitě.^{[3][p 2]} Legie opustil v roce 1920 v hodnosti poručíka.^[4]

Do Československa se vrátil v srpnu 1920 s manželkou a dvouletým synem. V letech 1920–1921 byl redaktorem deníku Čas a poté byl zaměstnán v pražském Památníku odboje^{[p 3]}. V letech 1925–1932 byl v Brně vedoucím místní redakce deníku Národní osvobození. Od roku 1933 byl, nadále v Brně, redaktorem deníku Moravské orlice.

Aktivně působil v Moravském kole spisovatelů, byl členem jeho výboru a jednatelem,^[5] též vedl kancelář Moravského kola. Opakovaně navštěvoval Lotyšsko, Estonsko a Finsko.

V polovině roku 1939 odešel do důchodu (zákon zvýhodňoval legionářům důchodový věk^[6]) a přestěhoval se do Jaroměřic nad Rokytnou. V roce 1962 přesídlil do Sadské, zemřel v nemocnici v Nymburce.

Dílo Pavla Finka ovlivnil především jeho pobyt v Rusku, který popisoval ve svých reportážně dokumentárních knihách. (Přesto, že kniha Bílý admirál není probolševicky zaměřena, ocenil ji ve své recenzi i komunistický spisovatel Václav Kaplický.^[7]) Své zážitky následně zpracovával Pavel Fink beletristicky. Později se v jeho díle objevila témata z domácího prostředí i humoristicko–satirická.^[3]

První příspěvky Pavla Finka se objevovaly v Českém denníku od roku 1912.^[8] V letech 1912–1913 byl též redaktorem časopisu Stráž podbrdská. Během válečného pobytu v Rusku byl zpravodajem a redaktorem Československého denníku, vycházejícího na Sibiři. Po návratu do vlasti se jeho příspěvky objevovaly mezi jiným v Moravské orlici (jejímž byl odpovědným redaktorem) či v Lidových novinách^[9]

• Paní kardinálek a jiné loutky (Několik nepodařených črt; Praha, A. Neubert, 1914)
• Umírající království (Glosy a materiály ze zápisníčku válečného korespondenta; Praha, Památník odboje, 1920)
• A tak lidé žili, nežli umírali (V Praze, R. Hudec, 1921)
• Bílý admirál (profil Kolčakovštiny, poznámky a dokumenty ze zápisníku válečného korespondenta; ilustrace Fr. M. Smolka; V Praze, Knihovna Obrození 1921, Hudec 1922, Brno Družstvo Moravského kola spisovatelů 1929)
• Svatý ďábel (stín posledních Romanovců, ilustrace M. Smolka/Fr. Smolka?; V Praze, Obrození, 1921)
• Umírající království (Glosy a materiály ze zápisníku válečného korespondenta; Praha, Památník odboje, 1921 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
• Mezi mohylami (druhý díl knihy Bílý admirál; V Praze, nákladem vlastním, 1922)
• Zajetí babylonské (Román zajatce I., ilustrace K. Bořík; Praha, nákladem vlastním, 1924)
• Válčící národ (druhá část románu Zajetí babylonské; Praha, Mars, 1925 a )
• Za severním sluncem (Dojmy a pozorování z toulek na Baltu; Brno, Družstvo Moravského kola spisovatelů, po r. 1925)
• Osvobozená země (Črty z cest; V Praze, Mars, knižní dům, 1928)
• Návrat vítězů (Román; Brno, Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1929)
• Obrněnec hubitel (V Brně, Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1931)
• Miliony Graciána Fifejdy (Humoristicko-satirický příběh. Část prvá; Brno-Husovice, Joža Jícha, 1941)
• Slavný rodák (humoristicko-satirický příběh, Milionů Graciána Fifejdy část druhá; Brno-Husovice, Joža Jícha, 1941)
• Soukromý docent (román vědce; Brno, Průboj-K. Smolka, 1941)
• Zastavení … (Z různých koutů malého světa a z různých dob, kniha reportáží; Brno-Husovice, Joža Jícha, 1941)
• Zelené zlato (román vědce; Brno, Průboj-K. Smolka, 1941)
• Pohádky o zvířatech (vybral a přeložil Pavel Fink, ilustroval M. Nowak; V Brně, Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1942)
• Hnědá bestie (Poznámky a dokumenty týkající se událostí kolem Mnichovské dohody a 15. březnu 1939; V Brně, Novela, Jíchovo nakladatelství, 1945 a 1946)
• Voják sedmé velmoci (vzpomínky novináře; Brno, Novela, Jíchovo nakladatelství, 1945)
• Mlhy na pobřeží (Román; V Brně, Novela, 1946)

• Antonij Pogorelskij: Tajemný svět (Novela, Brno 1945)

• V roce 1930 udělil Pavlu Finkovi lotyšský president Alberts Kviesis mimořádně Řád tří hvězd.^[10]

• MARTÍNEK, Jiří. Biografický slovník: Fink Pavel [online]. Historický ústav AV ČR [cit. 2019-12-04]. Dostupné online. 
• PEŠTA, Pavel. Josef Hais Týnecký. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1/I. A–H. S. 705–706.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Fink