Pavel Florenskij

Pavel Florenskij
Narození	9.jul. / 21. ledna 1882greg. Jevlach
Úmrtí	8. prosince 1937 (ve věku 55 let) Leningradská oblast
Místo pohřbení	Levashovo Memorial Cemetery
Povolání	matematik, vynálezce, fyzik, filozof, vysokoškolský učitel, inženýr, kněz, spisovatel a básník
Alma mater	Fakulta fyziky a matematiky Imperátorské moskevské univerzity (do 1904)
Témata	filozofie
Děti	Kirill Florensky Vasiliy Florensky
Rodiče	Alexander Ivanovich Florensky
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Alexandrovič Florenskij (rusky Павел Александрович Флоренский; 21. ledna 1882 – 8. prosince 1937) byl ruský teolog, filozof, matematik a elektroinženýr, někdy nazývaný „ruský Leonardo da Vinci“.^[1][2][3]

Pavel Alexandrovič Florenskij se narodil v rodině železničáře - inženýra ve městě Jevlach, které se v současnosti nachází v západním Ázerbájdžánu. Jeho otec pocházel z rodiny ruského ortodoxního kněze a matka z arménské šlechty.^[4][5] Po ukončení gymnázia v Tbilisi nastoupil na fakultu matematiky na Moskevské státní univerzitě, současně se věnoval studiu filozofie.

Po úspěšném ukončení studií v roce 1904 Florenskij odmítl nabídnuté učitelské místo na univerzitě. Místo toho se rozhodl zahájit studium teologie. V r. 1904 nastupuje na Moskevskou duchovní akademii v Sergijevem Posadu. Spolu s dalšími studenty založil společnost Союз Християнской Борьбы zaměřenou na revoluční přestavbu ruské společnosti v souladu s myšlenkami Vladimíra Solovjova. Kvůli členství v této společnosti byl v roce 1906 uvězněn. Později se již v radikálních křesťanských hnutích neangažoval.

Během studií teologie jeho zájmy zahrnovaly filozofii, náboženství, umění, folklór. Stal se prominentním členem ruského symbolistického hnutí, spřátelil se s Andrejem Bělým, publikoval v magazínu Nová cesta (Новый Путь) a Váhy (Весы). Začal také pracovat na svém hlavním filozofickém díle Sloup a opora pravdy (Столп и утверждение истины). Kniha byla publikována až v roce 1924, protože váhal s jejím zveřejněním, přestože větší část měl hotovou již kolem roku 1908. Vydavatelství Princeton University Press o ní napsalo:

Podle vydavatelství Refugium se jedná o „jedno z nejznamenitějších náboženských děl v intelektuálním ruském prostředí, jak po stránce spekulativní - teologicky či filozoficky - tak i ve smyslu osobního svědectví. Grandiózní eseje jsou záměrně prokládané různými mezioborovými exkurzemi do matematiky, teorie umění, patristiky... Nadčasové originální vize ruského kněze, který záhadně zahynul v sovětském vězení, představují nepochybně velmi závažnou inspiraci.“^[7]

Po ukončení studií teologie vyučoval filozofii a žil v Trojicko-sergijevské lávře do roku 1919. V roce 1911 byl vysvěcen na kněze. V roce 1914 napsal disertační práci O duchovní pravdě. Publikoval příspěvky z oblastí filozofie, teologie, teorie umění, matematiky, elektrodynamiky. Mezi lety 1911 a 1917 byl hlavním editorem jednoho z nejváženějších teologických periodik ortodoxní církve toho času, Bohosloveckého věstníku. Byl také duchovním učitelem jednoho z nejkontroverznějších spisovatelů předrevoluční epochy Vasilije Rozanova, kterého se snažil smířit s pravoslavnou církví.

Po uzavření klášterů, v nichž působil jako kněz, byl přesunut do Moskvy na práci na elektrifikaci Ruska (plán GOELRO); stalo se tak na doporučení Lva Trockého, který věřil ve Florenského schopnost pomoci nové sovětské vládě při elektrifikaci Ruska.

V roce 1924 publikoval velkou monografii o dielektricích, a také knihu Sloup a opora pravdy. Současně publikoval práce o starém ruském umění. Byl jedním z organizátorů záchrany relikvií svatého Sergeje Radoněžského, jejichž zničení bylo nařízeno vládou.

V druhé polovině 20. let pracoval hlavně na fyzice a elektrodynamice, publikoval svou hlavní vědeckou práci Imaginární čísla v geometrii pojednávající o geometrické interpretaci teorie relativity.

V roce 1928 odešel do exilu ve městě Nižnij Novgorod. Po intervenci manželky Maxima Gorkého Jekatěriny mu byl povolen návrat do Moskvy. V roce 1933 byl zatčen a odsouzen na 10 let do pracovního tábora (paragraf 58 trestního zákona, bod 10 a 11 - protisovětská agitace a publikování protisovětských materiálů). Protisovětské agitace měly být v jeho monografii Imaginární čísla v geometrii.

Ze začátku byl v táboře pracujícím na BAM, od roku 1934 v Solovkách (bývalý klášterní komplex na Soloveckých ostrovech v Bílém moři), kde řídil výzkum produkce jódu a agaru z řas v okolí ostrova. V roce 1937 byl převezen do Leningradu, kde byl odsouzen „trojkou NKVD“ (obvykle to byl okresní náčelník NKVD, první tajemník strany v dané oblasti a zástupce prokuratury nebo místní vlády. Společně měli právo vynášet rozsudky nad vězni v jejich nepřítomnosti, bez jakéhokoliv soudce, bez poroty, právníků či soudu) k trestu smrti. Podle legendy byl odsouzen kvůli tomu, že nechtěl prozradit místo, kde byly ukryty ostatky svatého Sergeje Radoněžského (mělo jít o jeho hlavu).

Podle oficiálních informací Florenskij zemřel 8. prosince 1943 někde na Sibiři, ale studium archivů NKVD odhalilo, že toto datum je falešné. Poslední záznam z vyšetřování pochází ze dne 25. listopadu 1937.^[8] Florenskij byl zastřelen okamžitě po odsouzení „trojkou“, v prosinci 1937. Pravděpodobně byl popraven nedaleko Leningradu, v blízkosti Toksova (20 kilometrů severovýchodně od Leningradu) a byl pohřben v tajném hrobě spolu s dalšími oběťmi NKVD.^[9]

Československá vláda požádala Sovětský svaz v roce 1935 o propuštění do emigrace pro několik ruských intelektuálů, mezi nimi i pro Florenského. Odpověď sovětské strany zněla: ... pop, příživník, nepřítel sovětského lidu si zaslouží pouze spravedlivý trest.^[8]

• Ikonostas. Chomutov: Luboš Marek, 2000 ISBN 80-86263-13-4
• Sloup a opora pravdy. Olomouc: Refugium, 2003 ISBN 80-86715-10-8
• Jména. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2023, ISBN 978-80-7465-630-9

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pavel Alexandrovič Florenskij na slovenské Wikipedii.

• LOSSKIJ, Nikolaj, 2004. Dějiny ruské filosofie. Překlad z ruského originálu: Alan Černohous. Velehrad, Olomouc: Refugium Velehrad-Roma. 664 s. (Studie ruského myšlení). ISBN 80-86715-26-4. Kapitola 14 „Otec Pavel Florenskij“, s. 275–299. Kniha vychází v rámci vyzkumného záměru „Jednotná Evropa a křesťanství“ a ve spolupráci s Centrem Aletti v Olomouci. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Florenskij na Wikimedia Commons
• Osoba Pavel Florenskij ve Wikicitátech
• Článek "Otec Pavel Alexandrovič Florenskij" na stránce www.mpe.orthodox.sk
• Heslo v encyklopedii Britannica