Pavel Frinta

Pavel Frinta
Osobní informace
Místo narození	Praha Československo Československo
Stát	Československo Česko
Rodina	Petr Frinta (bratr)
Sportovní informace
Klub	RH (PSK Olymp) Praha (dom. klub) Sokol Domino Hostivař (prof. klub od 94-96)
Trenéři	Václav Scheiner starší (klub, repr. OH92-96) Ervín Varga (repr. OH88)
Kategorie	střední váha
Zápasnický styl	řecko-římský styl
Účast na LOH	1988, 1992, 1996
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2021

Pavel Frinta (* 13. srpna 1969 Praha) je bývalý československý a český zápasník – klasik, účastník olympijských her v roce 1988, 1992 a 1996.

Zápasení se věnoval od 10 lety po vzoru svého otce. Je odchovancem Rudé Hvězdy (dnes PSK Olymp). Jeho osobním trenérem byl po celou sportovní kariéru Václav Scheiner starší. V juniorské reprezentaci se skvěle doplňoval s bratislavským Richardem Matejkou. V srpnu 1988 si po zisku titulu mistra Evropy olympijských nadějí v střední váze do 82 kg vysloužil dodatečnou nominaci na zářiové olympijské hry v Soulu.^[1][2] V Soulu zaplatil v 19 letech tvrdou nováčkovskou daň, když prohrál oba zápasy v základní skupině A před časovým limitem s Američanem Johnem Morganem a favorizovaným Maďarem Tiborem Komáromim.

V roce 1989 se v dubnu podrobil operaci zraněného menisku a přišel o květnové mistrovství Evropy ve finském Oulu. Po zisku druhého místa na srpnovém mistrovství světa olympijských nadějí ukončil předčasně sezonu. V září se oženil na písecké radnici s Monikou Bímovou.^[3] V roce 1991 získal svojí první velkou medaili, když na květnovém mistrovství Evropy v německém Aschaffenburgu prohrál ve finále s Maďarem Péterem Farkasem a obsadil druhé místo.^[4] Na zářiovém mistrovství světa v bulharské Varně, které bylo zároveň první fází olympijské kvalifikace prohrál v úvodním kole s pozdějším mistrem světa Maďarem Farkasem diskvalifikací za pasivitu a nepostoupil ze skupiny do soubojů o umístění.

V roce 1992 mu nevyšlo dubnové mistrovství Evropy v Kodani a nekvalifikoval se na olympijské hry v Barceloně. Uspěl však s žádostí u tripartitní komise a v červenci obdržel divokou kartu.^[5] V Barceloně po úvodní výhře se Švýcarem Davidem Martinettim před časovým limitem technickou převahou takticky nezvládl zápas druhého kola proti Finu Timo Niemimu a prohrál 2:4 na technické body. Ve třetím kole ho vzájemnou diskvalifikaci na pasivitu vyřadil z dalších bojů ve skupině Bulhar Christo Christov. Konečným 4. místem ve skupině postoupil do souboje o umístění s Němcem Thomasem Zanderem a po prohře na technické body 1:3 obsadil konečné 8. místo.

Od roku 1993 se změnil turnajový systém, začalo se zápasit pavoukovým systémem s možností oprav. V červnu 1994 přestoupil z PSK Olympu do profesionálního týmu podnikatele Pavla Domkaře. Byl zaměstnancem Domkařovy firmy Domino a zároveň se mohl vrcholově připravovat. Na mistrovství světa ve finském Tampere ho před branami finále zastavil o jeden technický bod Němec Thomas Zander. V opravách se po zklamání nedokázal soustředit a obsadil až 6. místo.^[6]

V červnu 1995 utrpěl při rekreačním fotbale v Kestřanech luxaci kolene a podrobil se operaci.^[7] Druhá rána ho postihla v září, když měsíc před domácím mistrovství světa v Praze onemocněl salmonelozou a musel předčasně ukončit sezonu.^[8]

V roce 1996 se po zdravotních problémech v roce 1995 po březnovém kvalifikačním turnaji mistrovství Evropy v Budapešti nekvalifikoval na olympijské hry v Atlantě. Koncem května však obdržel divokou kartu od tripartitní komise k účasti na olympijských hrách.^[9] V Atlantě prohrál v úvodním kole s domácím Američanem Danem Hendersonem 1:3 na technické body a v opravách ho z turnaje vyřadil Armén Levon Gegamjan těsnou porážkou 2:3 na technické body.

V roce 1997 se Domkařova firma Domino dostala do konkurzu^[10] a v 27 letech ukončil předčasně sportovní kariéru.