Pavel Hradečný

PhDr. Pavel Hradečný, CSc.
Narození30. října 1938
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí17. června 2006 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materMasarykova univerzita v Brně
Povoláníhistorik
OceněníZlatý řád Naim Frashëri (2001)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Hradečný (30. října 1938 Brno17. června 2006 Praha) byl český historik a balkanista. Oblastí jeho vědeckého zájmu byly nové a nejnovější dějiny jihovýchodní Evropy, zejména Albánie, Řecka a zemí bývalé Jugoslávie, vztahy mezi balkánskými státy a kontakty českých zemí s národy tohoto regionu.

Biografie

V letech 1956-1961 vystudoval historii a český jazyk na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.[1] V akademickém roce 1959 až 1960 absolvoval roční studijní pobyt na univerzitě v Tiraně. V roce 1963 nastoupil na brněnské filozofické fakultě jako asistent. Zde také začal publikovat první studie a články, které se zaměřovaly na problematiku politických a hospodářských kontaktů meziválečného Československa, Rumunska a Bulharska.

V roce 1966 odešel do Prahy do Ústavu dějin evropských socialistických zemí Československé akademie věd, kde plánoval dokončit svou rigorózní práci. Znalosti srbochorvatského a albánského jazyka si prohloubil na stáži na univerzitách v Bělehradě a Prištině, kam ho ČSAV vyslala. Zde se také poprvé seznámil s kosovskou problematikou. Stal se jedním z mála českých albanistů a mezi historiky vůbec jediným znalcem Albánie a Kosova v tehdejším Československu, a později v České republice.[2] Díky znalosti albánštiny (ale i turečtiny) a několika pobytům v Albánii shromáždil řadu pramenů přímo ze zdejších zdrojů i odkazů ze světové historické literatury.[3] Svou rigorózní práci na téma Albánie mezi dvěma světovými válkami 1918-1939 obhájil v roce 1967 a získal tím titul PhDr.

Do jeho dalšího profesního života ovšem výrazně zasáhla tzv. normalizační prověrky, kdy byl jako sympatizant myšlenek „pražského jara“ vyloučen z komunistické strany a nebylo mu dovoleno obhájit v roce 1971 svou  připravenou kandidátskou práci, ani cestovat do zahraničí. V ČSAV mohl pokračovat pouze na pozici vědeckotechnického pracovníka. I přes nepřízeň tehdejšího režimu nepolevil ve svém úsilí vytvářet původní odborné práce. Publikoval řadu článků a studií ( např. ve Slovanském přehledu a Slovanských historických studiích) o albánském meziválečném období a  politickém vývoji po druhé světové válce.

Naplno však mohl rozvinout své odborné schopnosti až po listopadu 1989. V květnu 1991 mu bylo umožněno v rámci rehabilitačního řízení obhájit kandidátskou disertační práci K problematice zahraničněpolitického a vnitřního vývoje Albánie v letech 1939 - 1978, kterou tvořil soubor jeho dřívějších studií z šedesátých až osmdesátých let.[4]

V průběhu devadesátých let vydal velké množství odborných prací, byl například spoluautorem publikace Historické souvislosti rozpadu Jugoslávie (Praha 1996), ale i odborných článků a studií.[5]

Úzce se věnoval i dějinám Řecka. Vedl kolektiv českých historiků, kteří zpracovali publikaci Dějiny Řecka (Praha 1998) když sám napsal skoro tři pětiny této knihy. Publikace vyšla v Nakladatelství Lidové noviny, v edici Dějiny států. Vzápětí vydal monografii Řekové a Turci. Nepřátelé nebo spojenci? (Praha 1999), která popisuje vývoj řecko-tureckých vztahů, včetně nedořešené tzv. kyperské otázky. V následujícím díle s názvem Řecká komunita v Československu. Její vznik a počáteční vývoj 1948-1954 (Praha 2000) se věnoval integraci řeckých emigrantů do komunistického Československa a pozadí řecké občanské války. Tato publikace, sepsaná na základě nezveřejněných archivních materiálů, vzbudila značný ohlas jak v České republice, tak v Řecku. Nedokončené zůstaly jeho dvě velké knihy, a to Dějiny Albánie, které připravoval pro Nakladatelství Lidové noviny, taktéž do edice Dějiny států, a Kosovská otázka, která měla být vydána ve stejném nakladatelství v edici Dějiny a současnost. Po jeho smrti dokončil Dějiny Albánie Ladislav Hladký. K završení jeho práce přispěli také Virgil Monari s autorovou dcerou Pavlou Burdovou Hradečnou, kteří pojednali vývoj albánské kultury ve 20. století, a František Šístek, který dovedl výklad Dějin Albánie do bezprostřední současnosti.[6]

Významná byla i jeho pedagogická činnost. Vyučoval albánský jazyk a dějiny na Univerzitě Karlově v Praze, přednášel moderní historii Řecka na Masarykově univerzitě v Brně.

Pavel Hradečný ve společnosti českého prezidenta Václava Havla a albánského prezidenta Rexhepa Meidaniho.

Neméně rozsáhlá byla i jeho popularizační činnost. Napsal množství novinových a časopiseckých článků,[7]vystupoval v rozhlase a televizi, spolupracoval s humanitární organizací Člověk v tísni a podílel se na školení příslušníků českého armádního kontingentu KFOR připravujícího se na misi v Kosovu. Publikoval i v zahraničí.[5] Jako jediný český albanista tlumočil českému prezidentovi Václavu Havlovi při jeho cestách do Kosova a při Havlově setkání s albánským prezidentem Redžepem Meidanim v Praze v roce 2000. Při té příležitosti od něj obdržel jedno z nejvyšších albánských státních vyznamenání, Zlatý řád Naima Frashëriho.

Publikace

  • HRADEČNÝ, Pavel, HAVRÁNKOVÁ, Růžena. Balkánské socialistické státy mezi dvěma válkami. Albánie – Bulharsko, svazek 1. Praha: Horizont, 1970, 233 s.
  • Albánská socialistická lidová republika. Praha: Svoboda (edice Zeměmi světa), 1977, 289 s.
  • BAKEŠOVÁ, Ivana, HRADEČNÝ, Pavel. Čínsko-albánské vztahy. 1949-1978, 1-3. Praha: Orientální ústav ČSAV, 1982, 468 s. (edice Problémy soudobého vývoje Číny 28/1, 28/2, 28/3)  
  • Politické vztahy Československa a Jugoslávie v letech 1925-1928 v zahraničním i vnitřním kontextu. Praha: ČSAV, 1988, 160 s.
  • Řecká republika. Praha: 1989, 363 s. (edice Zeměmi světa)    
  • Kosovská otázka v letech 1944-1996 a její úloha v procesu dezintegrace komunistické Jugoslávie. In: TEJCHMAN, Miroslav, HRADEČNÝ, Pavel, ŠESTÁK, Miroslav. Historické souvislosti rozpadu Jugoslávie. Praha: 1996, s. 127-193.
  • DOSTÁLOVÁ, Růžena, HROCHOVÁ, Věra, HRADEČNÝ, Pavel, OLIVA, Pavel, VAVŘÍNEK, Vladimír. Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, (edice Dějiny států),1998,765 s. ISBN 80-7106-192-1
  • Řecká komunita v Československu. Její vznik a počáteční vývoj (1948–1954). Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR (edice Studijní materiály Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, svazek 6), 2000,190 s.
  • Řekové a Turci. Nepřátelé nebo spojenci? Praha: Nakladatelství Lidové noviny (edice Knižnice Dějin a současnosti), 2000, 226 s.ISBN 80-7106-378-9
  • Zdrženlivý internacionalismus. Občanská válka v Řecku a československá materiální pomoc Demokratické armádě Řecka. Praha: Soudobé dějiny, 10, 2003, č. 1-2, s. 58-92.
  • Hradečný, Pavel, Hladký, Ladislav a kol. Dějiny Albánie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny (edice Dějiny států), 2008. ISBN 978-80-7106-939-3

Ocenění

  • 2001 Zlatý řád „Naim Frashëri“ ( jedno z nejvyšších albánských státních vyznamenání)

Odkazy

Reference

  1. KDO JE KDO 91/92. Česká republika - Federální orgány ČSFR. 1. díl A - M (Československý biografický slovník 20. století). Praha: Nakladatelství KDO JE KDO, 1991. ISBN 80-901103-0-4
  2. TEJCHMAN, Miroslav; HLADKÝ, Ladislav. Vzpomínka na PhDr. Pavla Hradečného, CSc.. Slovanské historické studie. 2006, čís. 31, s. 7–10. Dostupné online. 
  3. REDAKCE ČASOPISU PORTA BALKANIKA. Upoutávají mě albánská města – svědkové dávných dob: rozhovor s Hanou Tomkovou. Porta Balkanica. 2016, roč. 8, č. 1, s. [69]-72 (článek). ISSN 1804-2449. Dostupné online
  4. TEJCHMAN, Miroslav; HLADKÝ, Ladislav. Vzpomínka na PhDr. Pavla Hradečného, CSc. Slovanské historické studie. 2006, čís. 31, s. 7–10. Dostupné online. 
  5. a b Hradečný, Pavel, 1938-2006 - Bibliografie dějin Českých zemí (cas.cz) Dostupné online
  6. CHROBÁK, Tomáš. Dějiny Albánie (recenze). In: Akademický bulletin (Akademie věd ČR), 2008-06-27. Dostupné online
  7. Archiv časopisu Respekt s články Pavla Hradečného, dále např. v časopise Přítomnost, v časopisech Mezinárodní vztahy či Slovanské historické studie.

Literatura

  • KDO JE KDO 91/92. Česká republika - Federální orgány ČSFR. 1. díl A - M (Československý biografický slovník 20. století). Praha: Nakladatelství KDO JE KDO, 1991. ISBN 80-901103-0-4
  • Redakce časopisu Porta Balkanika. "Upoutávají mě albánská města – svědkové dávných dob." : rozhovor s Hanou Tomkovou. Porta Balkanica. 2016, roč. 8, č. 1, s. [69]-72 (článek). ISSN 1804-2449 Dostupné online
  • TEJCHMAN, Miroslav, HLADKÝ, Ladislav. Vzpomínka na PhDr. Pavla Hradečného, CSc. Slovanské historické studie č.31. Praha: Historický ústav AV ČR, v.v.i. 2006.Slovanské historické studie. (knihovny.cz) Dostupné online
  • CHROBÁK, Tomáš. Dějiny Albánie (recenze). In: Akademický bulletin (Akademie věd ČR), 2008-06-27. Dostupné online
  • ŠEBEK, Jaroslav. Hradečný sleduje neklidné vztahy v Egejském moři (recenze). Praha: Mladá fronta Dnes, 29.8.2000,  roč. 11, č. 201, ISNN 1210-1168, s.15
  • REXOVÁ, Kristina, STEHLÍK, Petr. Bibliografie odborných prací Pavla Hradečného. Praha: Slovanské historické studie č.31. rok vydání 2006, Slovanské historické studie. (knihovny.cz) Dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Pavel Hradečný.jpg
Autor: VojtaBurda, Licence: CC BY-SA 4.0
Historik Pavel Hradečný s prezidenty Václavem Havlem a Redžepem Meidanim (2000)