Pavel Huyn

Jeho knížecí Milost Pavel Huyn
30. pražský arcibiskup 9. brněnský biskup 18. primas český
Církev	římskokatolická
Arcidiecéze	pražská
Jmenování	4. října 1916
Uveden do úřadu	8. prosince 1916
Emeritura	6. září 1919
Předchůdce	Lev Skrbenský
Nástupce	František Kordač
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	7. června 1892
Biskupské svěcení	26. června 1904 světitel František Saleský Bauer 1. spolusvětitel Josef Doubrava 2. spolusvětitel Laurenz Mayer
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	biskup brněnský (1904-1916) arcibiskup pražský (1916-1919) titulární arcibiskup Sofijský (Sardica) (1919-1921) titulární patriarcha alexandrijský (1921-1946)
Osobní údaje
Rodné jméno	Maria Pavel Josef Antonín, hrabě Huyn
Datum narození	17. února 1868
Místo narození	Brno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	1. října 1946 (ve věku 78 let)
Místo úmrtí	Bolzano-Gries Itálie Itálie
Místo pohřbení	kostel Božského srdce Páně (Rajhrad)
Rodiče	Johann Carl Huyn
Příbuzní	Rudolf Huyn, Karl Georg Huyn a Otto Aloys Graf Huyn (sourozenci)
Povolání	římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria Pavel Josef Antonín hrabě Huyn (německy: Paul Graf Huyn) (17. února 1868 Brno^[1] – 1. října 1946 Bolzano-Gries) byl 9. biskup brněnský, 30. arcibiskup pražský, titulární biskup sofijský, titulární latinský patriarcha alexandrijský a asistent papežského trůnu. Jedná se o posledního pražského arcibiskupa šlechtického původu. Pro své výrazně prorakouské postoje nebyl mezi českými věřícími vnímán kladně a krátce po vzniku Československa novou republiku opustil.

Biografie

Raná léta

Pavel Huyn se narodil v Brně do německy hovořící hraběcí rodiny Huynů, patrně vlámského původu. Jeho otec Johann Karl Huyn (1812–1889) byl generálem rakouské armády, tři jeho starší bratři rovněž sloužili v c. k. armádě a dosáhli generálských hodností, z nich Karl Georg Huyn (1857–1938) byl v závěru první světové války místodržitelem v Haliči (1917–1918). Pavel ovšem nastoupil církevní dráhu, svá studia (teologie u jezuitů v Innsbrucku a na Germanicu v Římě) završil třemi doktoráty – z filosofie (1889), teologie (1895) a kanonického práva.

Na kněze byl ordinován 7. června 1892 v Innsbrucku. Od roku 1898 působil v brněnské diecézi, nejprve jako zámecký kaplan u hraběcí rodiny Desfours-Walderode v Křetíně u Letovic, poté jako kaplan v Prosiměřicích, Trstěnicích (1900–1901) a jako farář v Běhařovicích (1901–1904).

Biskup brněnský (1904–1916)

Po odchodu biskupa Františka Saleského Bauera z Brna na arcibiskupský stolec do Olomouce byl 17. dubna 1904 jmenován jeho nástupcem. Dne 26. června 1904 byl v Olomouci od Františka Saleského Bauera vysvěcen na biskupa a 3 dny nato byl nastolen (intronizován). Jeho působení je z hlediska národnostního poněkud kontroverzní, existují obvinění, že při obsazování farností dával přednost německým duchovním, za svého poradce si vybral německého nacionalistu, benediktina Albana Schachleitera. K případnému negativnímu vnímání biskupovy osobnosti přispěla i jeho prudká povaha a pravděpodobně nedostatečná znalost českého jazyka.

Ve své funkci usiloval o zintenzivnění pastorace, do diecéze uvedl nové řády a kongregace (karmelitány do Kostelního Vydří, redemptoristy, salvatoriány do Husovic (1911) ad.), získal schválení pro diecézní kongregaci sester těšitelek (1913 a 1915), svolal první diecézní synodu (1909). Založil Spolek pro stavbu nových chrámů v brněnské diecézi (byl jeho předsedou, jedním ze dvou místopředsedů byl hrabě Spiegel, poslanec moravského zemského sněmu) a zařídil stavbu nových kostelů na brněnských průmyslových předměstích (v Husovicích (1910), v Horních Heršpicích (1912) a na Křenové (1914)), a také nové chrámy na venkově, např. kostel Povýšení sv. Kříže v Uhřínově. Podporoval i spolkovou činnost.

Jeho vztah se skupinou intelektuálů kolem staroříšského spisovatele Josefa Floriana byl poněkud konfliktní (roku 1911 zakázal šíření Florianových Studií), podobně s knězem a literátem Jakubem Demlem, který byl za trest penzionován (1909).

Svým nařízením konat 29. července 1914 v celé diecézi bohoslužby za vítězství rakouských vojsk (počátek první světové války) vzbudil u veřejnosti značnou nelibost. Jako biskup brněnský užíval znaku, který je vytesán i na Petrově, a to rodový erb jako střední štítek na čtvrceném štítu diecéze s kužely a císařským orlem.

Arcibiskup pražský (1916–1919)

Když 25. listopadu 1915 zemřel olomoucký arcibiskup František Saleský kardinál Bauer, vystřídal ho na přání vídeňských vládních míst spojených s armádou umírněný pražský metropolita kardinál Lev Skrbenský z Hříště a do Prahy byl povolán ráznější a vyhraněnější biskup Huyn. Svého nového úřadu se ujal 8. prosince 1916.

Ve funkci pražského arcibiskupa se mu nepodařilo získat podporu české veřejnosti, jeho působení vyvolávalo spíše odpor. Vznik Československa (28. října 1918) ho zastihl na vizitaci v Chebu, odkud se už na pokyn vídeňské nunciatury do Prahy – jako pro nové poměry politicky nepřijatelný – nevrátil a 19. listopadu 1918 české země opustil natrvalo. Na svůj úřad rezignoval dne 6. září 1919.

Závěr života a pohřeb

Po odchodu z Čech pobýval ve Švýcarsku, později v Římě a nakonec v benediktinském klášteře v Griesu (dnes součást Bolzana) v jižním Tyrolsku. V letech 1919–1921 byl titulárním biskupem sofijským (sardicejským) a v letech 1921–1946 titulárním latinským patriarchou alexandrijským. Byl rovněž asistentem papežského trůnu. Zemřel 1. října 1946 v klášteře v Griesu.

Až do roku 2016 byly jeho ostatky prozatímně uloženy do krypty grieseckého kláštera, odkud byly z iniciativy Sester Těšitelek převezeny do Rajhradu, jak si to sám přál, a dne 1. října 2016 za přítomnosti brněnského sídelního biskupa Vojtěcha Cikrleho uloženy do nově zhotoveného sarkofágu v klášterním kostele Božského srdce Páně.^[2]

Odkazy

Reference

Literatura

• HRUBÍK, František. Pavel kníže-arcibiskup Huyn, primas království Českého, metropolita pražský. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1916, čís. 10, s. 596–602. Dostupné online. 
• Biskupství brněnské. Brno 2000.
• BUBEN, Milan M. Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů. Praha: Logik s.r.o., 2000. ISBN 80-902811-0-9. 
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 58. 
• MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 280–282. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Huyn na Wikimedia Commons
• Údaje na stránkách o katolické hierarchii
• Životopis na stránkách biskupství brněnského.
• Pavel Huyn v Encyklopedii dějin města Brna
• Životopis Jakuba Demla
• Pavel Huyn na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 7. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Odjel do Chebu a už se nikdy nevrátil. Češi ho za „svého“ nepřijali Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o životě Pavla Huyna, citace z vatikánských dokumentů o jeho odchodu z Prahy.

Předchůdce: František Saleský Bauer

9. biskup brněnský 1904–1916

Nástupce: Norbert Jan Nepomucký Klein

Předchůdce: Lev Skrbenský z Hříště

30. arcibiskup pražský 1916–1919

Nástupce: František Kordač

Předchůdce: Domenico Marinangeli

Latinský patriarcha alexandrijský 1921–1946

Nástupce: Luca Ermenegildo Pasetto