Pavel I. Esterházy z Galanty
Pavel I. Esterházy z Galanty | |
---|---|
![]() V roce 1655 | |
1. kníže Esterházy | |
Ve funkci: 1687 – 1713 | |
Předchůdce | titul vznikl v roce 1687 |
Nástupce | Michal I. Esterházy z Galanty |
Uherský palatin | |
Ve funkci: 1681 – 1713 | |
Panovník | Leopold I., Josef I., Karel VI. |
Předchůdce | František Vešeléni, poté v letech 1668–1681 úřad neobsazen |
Nástupce | Mikuláš Pálffy z Erdödu |
Majorátní pán rodu Esterházyů | |
Ve funkci: 1652 – 1713 | |
Předchůdce | Ladislav Esterházy z Galanty |
Nástupce | Michal I. Esterházy z Galanty |
Narození | 8. září 1635 Eisenstadt ![]() |
Úmrtí | 26. března 1713 (ve věku 77 let) Eisenstadt ![]() |
Choť |
|
Rodiče | Mikuláš Esterházy z Galanty († 1645) a Kristýna Nyáryová de Bedegh (1604–1641) |
Děti | Michal I., Gabriel, Josef I. |
Příbuzní | Marie Esterházyová, Štěpán Esterházy (1616–1641), Ladislav Esterházy z Galanty a František Esterházy z Galanty (sourozenci) Amálie Eleonora Esterházyová z Galanty[1] a Johana Marie Františka Esterházyová z Galanty[1] (vnoučata) |
Zaměstnání | politik |
Profese | šlechtic |
Náboženství | římskokatolické |
Ocenění | 1681 Řád zlatého rouna (č. 514) |
Commons | Paul I, 1st Prince Esterházy of Galántha |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pavel I. hrabě, později kníže Esterházy z Galanty (maďarsky Galánthai gróf Esterházy Pál, německy Paul I. Esterházy de Galantha; 8. září 1635 Eisenstadt, Burgenland – 26. března 1713 tamtéž) byl císařský polní maršál a první kníže magnátské rodiny Esterházy.
Život
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/53/Eszterh%C3%A1zy_P%C3%A1l_Widemann.jpg/220px-Eszterh%C3%A1zy_P%C3%A1l_Widemann.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b2/Family_Tree_House_Esterhazy.svg/220px-Family_Tree_House_Esterhazy.svg.png)
Narodil se jako syn hraběte Mikuláše Esterházyho († 1645) a jeho manželky Kristýny Nyáryové z Bedeghu. Pavel ukončil studium u jezuitů v Trnavě a Štýrském Hradci a v roce 1652 zdědil velký rodinný majetek poté, co jeho starší bratr, hrabě Ladislav Esterházy, padl ve válce proti Turkům.
Svou vojenskou kariéru začal až v roce 1664, když se pod vedením Raimunda Montecuccoliho postavil Turkům v bitvě u Mogersdorfu.
V roce 1671 přijal asi 3000 židů, které císař Leopold I. vyhnal z Vídně. To vedlo k založení obcí v Hradsku souhrnně zvaných Siebengemeinden. Za své zásluhy byl Pavel v následujících letech jmenován polním maršálem a vrchním velitelem vojenské hranice v jižním Uhersku. Pavel zůstal věrný Habsburkům, a proto se nezúčastnil Wesselényiho spiknutí v 70. letech 17. století. Tato loajalita byla Habsburky odměněna v roce 1681, když byl jmenován palatinem. Přesto neminula válka s Turky rodinu Esterházyů beze stopy, protože během tažení Turků k Vídni, byla četná rodová území zpustošena a tamní obyvatelstvo částečně vyvražděno.
Pavel se podílel na znovudobytí Uherska, a proto jej císař v roce 1687 povýšil na knížete. Tento titul byl původně omezen jen "ad personam", to znamená pouze na jeho osobu. Od roku 1712 směl také nejstarší syn nosit knížecí titul. V roce 1703 znovu bojoval za habsburskou stranu v kuruckých válkách.
Po smrti v roce 1713 byl pohřben v rodinné hrobce ve františkánském klášteře v Eisenstadtu. Aby zabezpečil své jmění, založil po vzoru Habsburků fideikomis, a uspořádal své následnictví v poslední vůli tak, že zřídil dva majoráty pro své syny Michala a Josefa. Protože však oba synové brzy po svém otci zemřeli, byly oba majoráty po krátkém čase opět spojeny.
Pavel Esterházy byl podobně jako mnoho členů rodu hudebník, hrál na cembalo a komponoval hudbu. Jeho Harmonia Caelestis pro zpěv a orchestr byla v roce 1711 provedena ve Vídni.
Rodina
Pavel se dvakrát oženil. Nejprve 7. února 1652 v Eisenstadtu se svou neteří Uršulou Esterházyovou z Galanty, dcerou svého bratra hraběte Štěpána (Istvána) a jeho manželky hraběnky Alžběty Thurzové z Betlenovců. Tento domluvený sňatek s dcerou nejstaršího bratra měl zabránit rozdělení majetku rodu. Narodilo se jim 19 dětí:
- 1. Mikuláš Antonín (Miklós Antal, 1655–1695)
- 2. Pavel (Pál, 1657–1664)
- 3. Kateřina (Katalin, 1659–1664)
- 4. Štěpán Josef ( István József, 1660–1669)
- 5. Ladislav Ignác (László Ignac, 1662–1689)
- 6. Kristina (Krisztina, 1663–1732)
- 7. Alexandr Dominik (Elek Domokos, 1664–1673)
- 8. František August (Ferenc Agoston, 1666–1673)
- 9. Ilona (1667–1681)
- 10. Jan Benedikt (János Benedek, 1668–1683)
- 11. Uršula (Orsolya, 1670 – po 1696)
- 12. Michal I. (Mihály I., 1671–1721), 2. kníže Esterházy de Galántha
- 13. Jiří Bernard (György Bernat, 1672–1672)
- 14. Gabriel (Gábor, 1673–1704)
- 15. Pavel (Pál, 1675–1683)
- 16. Anna Julie (Anna Julia, 1676–1700)
- 17. Imre (1677–1677)
- 18. Anna Terezie (Anna Terézia, 1679 – po 1692)
- 19. Adam (1680–1720)
Po smrti své první manželky se Pavel oženil s Evou Thökölyovou z Kežmarku, přestože stará uherská magnátská rodina Thökölyů slula jako odpůrci císaře, zatímco Esterházyové byli vždy věřní císaři. Eva byla dcerou Štěpána hraběte Thökölyho z Kežmarku a jeho manželky Marie Gyulaffy z Rátótu. Narodily se jim následující děti:
- 20. Štěpán (István, 1683–1683)
- 21. Marie Terezie Anna (Mária Terézia Anna, 1684–1755)
- 22. Kateřina Růžena (Katalin Roza, 1685–1686)
- 23. Františka Josefa (Franziska Jozefa, 1686–1688)
- 24. Josef I. Šimon Antonín (Joszef I. Simon Antal, 1688–1721), 3. kníže Esterházy de Galántha
- 25. Tomáš Ignác (Tamas Ignac, 1689–1689)
- 26. Zikmund Leopold (Zsigmond Lipot, 1692–1693)
Tituly a oslovení
- 8. září 1635 – 11. září 1645: Jeho Jasnost princ Pavel Esterházy de Galántha
- 11. září 1645 – 16. srpna 1652: Jeho Jasnost dedičný hrabě Esterházy de Galántha
- 16. srpna 1652 – 8. prosince 1687: Jeho Jasnost hrabě Esterházy de Galántha
- 8. prosince 1687 – 26. března 1713: Jeho Jasnost kníže Esterházy de Galántha
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel I. Esterházy z Galanty na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul I. Esterházy de Galantha na německé Wikipedii.
Literatura
- Wilhelm Edler von Janko: Esterhazy von Galántha, Paul Fürst. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 6, Duncker & Humblot, Leipzig 1877, S. 387 f.
- Johann Christoph Allmayer-Beck: Esterházy von Galántha, Paul Graf. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 4, Duncker & Humblot, Berlin 1959, ISBN 3-428-00185-0, S. 662 f. (digitalizováno).
Předchůdce: Ladislav | ![]() | hlava majorátu rodu Esterházyů 1652–1713 | ![]() | Nástupce: Michal I. |
Předchůdce: František Wesselényi | ![]() | Palatin Uhrerského království 1681–1713 | ![]() | Nástupce: Mikuláš Pálffy z Erdödu |
Média použitá na této stránce
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO (re-uploaded by Dragovit), Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle without haloes (1400-1806)
Coat of arms of Hungary framed by oak and olive branches.
Autor: C.Stadler/Bwag, Licence: CC BY-SA 3.0
Das Schloss Esterhazy in der burgenländischen Stadt Eisenstadt.
The coat of arms of the Esterházy family
Eszterházy Pál (1635–1713) nádor, költő, zeneszerző portréja. Elias Widemann rézmetszete (1652)
Family tree of the house of Esterházy — the yellow background colour in some of the rectagles means that this person had the privilege to use a certain nobility title (in German "Fürst"); according to the source quoted by user StefanBean at de, there was only one (male) member of the family with that special title; source: "Greif und Rose. Geschichte eines Fürstenpaares", by Hanna Molden