Pavel Jasanský (fotograf)

Pavel Jasanský
Narození30. září 1938
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí21. ledna 2021 (ve věku 82 let)
Praha
Povolánífotograf, grafický designér, sochař a grafik
DětiLukáš Jasanský
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavel Jasanský (30. září 1938 Praha – 21. ledna 2021 Praha[1]) byl český fotograf.

Život

Již na přelomu 50. a 60. let fotografoval pro mladé hudební interprety. V roce 1961 dokončil studium geologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a následující tři roky pracoval v geologickém průzkumu. Od roku 1964 byl zaměstnán v propagačním oddělení Strojexportu. V 60. letech působil jako grafik vydavatelství Divoké víno, fotografoval pro řadu divadel (Poetická vinárna Viola, Balet Praha, divadla Za Branou a Na zábradlí). V roce 1968 se stal grafikem a fotografem registrovaným při ČFVU a dále působil tzv. „na volné noze“.[2] Připravoval fotografické podklady a design gramodesek, plakátů a dalších vizuálních materiálů pro české hudebníky.[3] V roce 1984 spolu s fotografem Vladimírem Birgusem a básníky Petrem Cincibuchem, Jaromírem Pelcem a Josefem Šimonem vydali fotografickou knihu Město. Její první verze ovšem byla stažena a kniha mohla vyjít až poté, co byla doplněna optimističtějšími fotografiemi Miroslava Hucka.[4] Po roce 1989 Jasanský spoluzaložil agenturu Signum a provozoval grafické studio JAGO. V letech 1992–1998 vedl seminář multimediální tvorby na FAMU v Praze. Syn Lukáš Jasanský je rovněž fotografem.

Dílo

Jádrem Jasanského tvorby je fotografie, především v žánru subjektivního dokumentu. Vedle toho vytvářel asambláže a grafiky, objekty, plastiky, projekce a instalace.[5] [6] Dokumentární fotografii se věnoval od 60. let 20. století, tematicky se zaměřil zejména na menšiny, bolest, exotiku, okolní prostředí a napětí mezi člověkem a technologií. Vedle cyklu Paristory, který vznikl v Paříži v roce 1967, se k jeho nejznámějším fotografickým souborům řadí Most (1982), Masopust (1983), dlouhodobě rozšiřovaný soubor Olšanské hřbitovy (1981–1991) a zejména rozsáhlý soubor Nová krajina, noví obyvatelé (1985–1990).[7] „Obrazy obrazů, plakátů, neónů, televizí i atrap všeho druhu vytvářejí paralelní vesmír 80. let" u posledně jmenovaného cyklu jsou podle historika umění Pavla Vančáta: „uhrančivou vizí společnosti na vrcholu i na počátku pádu, civilizace bez lidí, jen s jejich obrazy a otisky (...) jako vzpomínka na civilizaci, která ztratila svůj vlastní pevný referenční rámec.“[2]

V letech 1981–1982 se Jasanský podílel na neoficiální výtvarné akci Most, kterou malíř Jiří Sozanský organizoval jako reakci na zničení historicky cenného města Most kvůli těžbě uhlí.[8] V polovině 80. let se inspirace Sozanského dílem (a zpočátku ve spolupráci s ním)[1] projevila v Jasanského velkoformátových inscenovaných fotografických aktech doplňovaných expresivní gestickou malbou (Tělo, 1985–1986).[6] V 2. polovině 80. let patřil také k prvním českým umělcům experimentujícím s médiem videa. Společně s fotografií a sochou ho uplatnil např. v multimediální instalaci Divák (1989).[2]

Samostatné výstavy

  • 1968 Fotografie z pořadů 3 sezon Violy. Divadlo Viola, Praha
  • 1981 Nová krajina, noví obyvatelé. Kabinet fotografie Jaromíra Funka, Brno
  • 1983 20 let ve fotografiích Pavla Jasanského. Malá galerie Československého spisovatele, Praha
  • 1984 Nová krajina, noví obyvatelé. Sovinec
  • 1985 Fotografie. Výstavní síň Fotochema, Praha
  • 1987 Těla. Výstavní síň Fotochema, Praha
  • 1989 Pavel Jasanský. Galerie Nahoře, České Budějovice
  • 1990 Těla. Galerie 4 - Galerie fotografie, Cheb
  • 1991 Nová krajina, noví obyvatelé. Galerie Stará radnice, Brno
  • 1991 Město Olšany. Malá galerie České spořitelny, Kladno
  • 2001 Botič. České centrum fotografie, Praha
  • 2009 Malá retrospektiva. Galerie Šternberk
  • 2009 Retrospective. Galerie Klatovy / Klenová, Janovice nad Úhlavou[6]
  • 2018 Pavel Topáš Jasanský. Fotograf Gallery, Praha[2]
  • 2019 Pavel Topáš Jasanský. Fotografická galerie Fiducia, Ostrava

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Pavel Jasanský | abart. en.isabart.org [online]. [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Fotograf Gallery. Fotograf Gallery [online]. [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ Pavel Jasanský [online]. Galerie Platýz, 2011 - 2015 [cit. 2015-10-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ Pavel Jasanský [online]. [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ JŮZLOVÁ, Jana; KOČÍ, Antonín. Česko. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1525-X. Kapitola Jasanský Pavel, s. 163. 
  6. ↑ a b c FREIBERG, Jan. Pavel Jasanský [online]. Artlist, 2006-2015 [cit. 2015-10-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ ZAHRADNICKÝ, Jiří. S Pavlem Jasanským o tělech, Paříži a radosti z fotografování. Paladix [online]. 2009-02-02 [cit. 2015-10-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ KOVAČ, Peter. V klatovské galerii vystavuje fotograf a výtvarník Pavel Jasanský. Novinky [online]. 2009-02-13 [cit. 2015-10-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • Pavel Jasanský: Nová krajina, noví obyvatelé. Autor textu Pavel VANČÁT. Ostrava: Fotografická galerie Fiducia, 2019. [48] s. FGF, sv. 46. [Autorský katalog]
  • Pavel Jasanský: Nová krajina, noví obyvatelé. 16 s., 31 čb reprodukcí. 1987. [Autorský katalog]
  • VIKLICKÁ, Miluše a DVOŘÁK, Jan, ed. Divadlo Viola – 40 sezon. Fotografie Pavel Jasanský a Viktor Kronbauer. Praha: Pražská scéna, 2002. 119 s. ISBN 80-86102-30-0.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“