Pavel Ježek

Pavel Ježek
Narození7. ledna 1938
Praha
Úmrtí1. září 1999 (ve věku 61 let)
Jablonec nad Nisou
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísochař, sklářský výtvarník, pedagog, v 90. letech ředitel Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě
Manžel(ka)Eva Vlasaková
OceněníZlatá medaile, Mezinárodní výstava skla a porcelánu, Jablonec nad Nisou (1979)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavel Ježek (7. ledna 1938 Praha - 1. září 1999 Jablonec nad Nisou)[1] byl sochař, sklářský výtvarník, pedagog, v 90. letech ředitel Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě.[2]

Život

Pavel Ježek absolvoval v letech 1953-1957 Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, kdy zde jako externí pedagog působil Miloslav Klinger a jako ředitelé Jaroslav Brychta a po něm Stanislav Libenský. Poté pracoval tři roky ve sklářské huti a podílel se mimo jiné na realizaci figur, které připravoval Miloslav Klinger pro Expo 58 v Bruselu.[3][4] 1960-1962 vykonal základní vojenskou službu v pracovní jednotce.[5] V letech 1962-1967 studoval v sochařské přípravce J. Malejovského a poté ve speciálním ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. Stanislava Libenského. V letech 1967-1968 byl výtvarníkem n.p. Železnobrodské sklo. Od roku 1968 působil jako profesor dějin umění a vedoucí oddělení hutního tvarování skla na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Po pádu komunistického režimu se v letech 1990-1999 stal ředitelem školy.

Pavel Ježek v 90. letech zajistil rekonstrukci historické budovy včetně zřízení ateliérů v podkroví a nových dílen, zmodernizoval a zachránil školní huť a pořídil první výkonný školní počítač.[6] Zásadně reformoval výuku (kreslení, dějiny umění), vytvořil kvalitní a dělný tým učitelů[7] a navázal spolupráci se zahraničím. Do školy se hlásí ke studiu studenti z celého světa.[8] Během té doby se jeho zásluhou stala škola naším nejlepším sklářským učilištěm[2] a roku 1996 se jako jediná střední škola zúčastnila Benátského bienále spolu s více než 20 sklářskými ateliéry vysokých škol.[9][10] Roku 1996 zorganizoval setkání bývalých absolventů a současných studentů s pedagogy školy v Železném Brodě.[4]

Od roku 1974 spolupracoval se sklárnou Ústředí uměleckých řemesel ve Škrdlovicích. Byl členem Sklářského sdružení Praha a Glassfora Nový Bor.[11] Zúčastnil se už jako student kamenického sympozia v Hořicích[12], 2. sochařského sympozia mladých v Bohánce-Kuksu (1966) a sklářských sympozií ve Škrdlovicích (1977, 1978, 1980), ve Frauenau (1988) a v Novém Boru (1985, 1994, 1997).[5] Od roku 1991 byl členem International Crocodile Club.

Ježkova manželka je malířka, grafička a sklářská výtvarnice Eva Vlasáková (* 1943), se kterou se seznámil během studií na VŠUP a často s ní společně vystavoval. Mají spolu dvě děti.

Ocenění

  • 1978 2. cena, 2. Quadriennale des Kunsthandwerks, Erfurt
  • 1979 Zlatá medaile, Mezinárodní výstava skla a porcelánu, Jablonec nad Nisou
  • 1991 Medaile Masarykovy akademie

Dílo

Jako učitel a později ředitel sklářské školy se nemohl plně věnovat vlastní autorské tvorbě[13], ale vychoval několik významných sklářských výtvarníků a malířů. Mezi jeho žáky patřili Jan Exnar, Ilja Bílek, Zdeněk Lhotský, Stanislav Müller, Filip Nízký, Zdeněk Petr, David Suchopárek,[14] tvůrce vitráží a restaurátor skla Jiří Černohorský[15], Marek Trizuljak, malíř Jan Souček nebo Ladislav Oliva ml. Ve výuce zavedl jako povinný předmět nápojové sklo a také volnou dekorativní tvorbu. Tři z jeho prvních absolventů úspěšně složili přijímací zkoušky na VŠUP.[12]

Jako sochaři mu zprvu vadila až přílišná elegance, zářivost a lesk skla a proto raději pracoval se dřevem a kamenem.[16] Sklu se Pavel Ježek nejprve věnoval jako designér a v letech 1974-1982 vzoroval hutní sklo pro Ústředí uměleckých řemesel - sklárnu ve Škrdlovicích.[17] Celkem navrhl asi 50 vzorů váz, misek, žardiniér a popelníků, které jsou charakteristické svými jednoduchými a funkčními tvary. Nevyráběly se ve velkých sériích a jsou proto málo známé.[18] Svými experimenty s barevnými pásy, plastickými žebry a nálepy ve tvaru kuliček nebo plochých oušek obohatil program sklárny[14] a roku 1979 za své sklo získal Zlatou medaili na MVSB v Jablonci. Navrhoval také dekorativní a užitkové předměty, které dokončoval brusem nebo leptem.[19] Jeho váza a miska získaly ocenění na Kvadrienále v Erfurtu (1978).

O sochařských kvalitách tavené skloviny se přesvědčil na sochařských symposiích ve Škrdlovicích, která se stala impulsem pro novou fázi jeho tvorby.[2] Počátkem 70. let byl prvním výtvarníkem, který kombinoval sklo s jutou, bronzem a železem, později se dřevem a ocelí.[1] Ježkovy sochy mají zvláštní napětí mezi magickou eruptivní silou skla a geometrickou konstrukcí, která ho spoutává.[20] Podle Petrové představují Ježkovy sochy záznamy, vize, stopy a znaky, které po sobě zanechala technická civilizace.[7]

Kovové nebo dřevěné konstrukce, do kterých sklo adjustuje, se na výsledné podobě jeho plastik významně podílejí[21] (Maják, křišťál, ocel, 1982, Vozík, čiré přebrušované sklo, ocel, 1989, Pozorovatelna, dřevo, lité sklo, 1998). V některých sochách je sklo protknuto hrubým jutovým lanem (Objekt "Bóje", 1979, 1981)[22], řetězem nebo bronzovým kroužkem.[8] Náměty čerpá z primitivních technických zařízení, jejichž tvar zjednodušuje a očišťuje a dává jim geometrický řád a pádnou a výraznou formu.[16] K zvoleným motivům se opakovaně vrací a mění vzájemné proporce kovu a skla nebo celkové uspořádání. Používá čiré sklo a jen výjimečně pracuje se sklem barevným ve formě průhledných vnitřních struktur. Lité čiré sklo, ze kterého vybrušuje konečný tvar, mu vyhovuje svou živostí, neboť ho prostupují vířící vzduchové bublinky a šmouhy (šlíry).[21]

Je považován za originálního tvůrce a experimentátora, který významně přispěl k vývoji moderního autorského skla.[23][24] Roku 1990 byl vybrán mezi 50 evropských sklářských výtvarníků na výstavu Neues Glas in Europa v Museum Kunstpalast v Düsseldorfu.[25] Roku 1991 byl přizván na výstavu World Glass Now v Sapporu.[1]

Pavel Ježek spolupracoval také s architekty a navrhoval skleněné stěny (Rakovník) a vitráže (Železárny Chomutov, radnice Kopřivnice, kanceláře Ostravských dolů, Botana Skuteč).[26]

Zastoupení ve sbírkách

  • Corning Museum of Glass, New York
  • Museum Kurokabe, Osaka, Japonsko
  • Kunstsammlungen der Veste Coburg
  • Glassworks Museum, Frauenau
  • Musée des Beaux-Arts Décoratifs, Lausanne
  • Steinberg Foundation, Vaduz
  • Glassmuseum Ebeltoft, Dánsko
  • Muzeum Narodowe, Wroclaw
  • Moravská galerie v Brně[27]
  • Uměleckoprůmyslové museum v Praze
  • Muzeum skla a bižuterie Jablonec nad Nisou
  • Dům umění Olomouc
  • Horácká galerie Nové Město na Moravě
  • Okresní muzeum Žďár nad Sázavou

Výstavy

Autorské

  • 1979 Pavel Ježek, Dům kultury Vítkovic, Ostrava
  • 1980 Galerie Karolina, Praha
  • 1981 Pavel Ježek: Sklo, Eva Vlasáková: Kresby, Kabinet grafiky, Olomouc
  • 1981 Pavel Ježek, Eva Vlasáková, Divadlo O. Nedbala, Tábor
  • 1982 Pavel Ježek, Eva Vlasáková, Galerie Fronta, Praha
  • 1983 Pavel Ježek, Eva Vlasáková, Muzeum dělnického hnutí, Semily, Městské divadlo, Tábor
  • 1989 Glasgalerie Hittfeld (s I. Bílkem)
  • 1995 Pavel Ježek, Eva Vlasáková, Boučkův statek, Malá Skála
  • 1998 Pavel Ježek, Eva Vlasáková, Muzeum skla a bižuterie Jablonec nad Nisou
  • 1998 Pavel Ježek, Neues Rathaus, Weiden (s B. Novákem, R. Pleslem)
  • 2003 Pavel Ježek: Plastiky a kresby, Městská galerie My, Jablonec nad Nisou
  • 2008 Pavel Ježek, Eva Vlasáková, Galerie Josefa Jíry, Malá Skála
  • 2009 Pavel Ježek, Městská galerie V. Rady, Železný Brod
  • 2009 Pavel Ježek, Eva Vlasáková: Mezi vteřinou a věčností / Between a moment and eternity, Oblastní galerie Liberec
  • 2023 Eva Vlasáková, Pavel Ježek, Galerie Josefa Jíry, Malá Skála

Kolektivní (výběr)

  • 1969 Sklo severočeských výtvarníků, Výstavní síň Betlémské náměstí, Praha
  • 1969 Boháňka, Městské muzeum, Hořice
  • 1977 Umělecké sklo 1977. Oborová přehlídka současné sklářské tvorby, Praha, Coburger Glaspreis 77, Coburg
  • 1978 Quadriennale des Kunsthandwerks, Erfurt
  • 1979 Exempla 79, Mnichov, Glas aus der Tschechoslowakei, Glasmuseum Frauenau, Czechoslovakian Glass, Mantova, Bohemian Glass, Los Angeles, Chicago
  • 1980 Bohemian Glass, Göteborg, Zentralschweizer Glaspreis 80, Zürich, Luzern
  • 1981 Cristalo d´Arte Cecoslovacco, San Marino, Kunst in Glas aus der Tschechoslowakei, Mnichov
  • 1982 Czechoslovakian Art, Hilversum, Contemporary Czecholovakian Glass, Jewelry and Sculpture, Foster/White Gallery, Seattle
  • 1983 Skleněná plastika, Dům umění města Brna, 300 Years of Bohemian Glass and Jewellery, Sapporo, Tokyo, Bohemian Glass, Stockholm, Kunst in Glas aus der Tschechoslowakei, Berlin
  • 1984 Československé sklo '84: Umělecká sklářská tvorba, Valdštejnská jízdárna, Praha, Contemporary Czech Glass, Habatat Galleries, USA, Glass ´84 in Japan, Tokyo, Czechoslovakian Art Glass, Milano
  • 1984 Sklářská sympozia ve Škrdlovicích 1970-1983, Galerie Nová síň, Praha
  • 1985 Sto let českého užitého umění: České užité umění 1885-1985 ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze k stému výročí založení muzea, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 1985 Sklářská sympozia ve Škrdlovicích 1970-1983, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě
  • 1985 Zweiter Coburger Glaspreis für moderne Glasgestaltung in Europa, Kunstsammlungen der Veste Coburg, Coburg, Contemporary Czechoslovakian Art Glass, Boca Raton, Florida, Prague "The Heart of Europe", Madrid
  • 1986/1987 Expressions en verre, Musée des Arts décoratifs, Lausanne
  • 1987 Skleněná plastika, Dům umění města Brna
  • 1987 Súčasná československá sklenená plastika a sklenený šperk, Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne
  • 1988 III. Internationales Glassymposium und Ausstellung, Glasmuseum Frauenau
  • 1989 Setkání, Galerie plastik, Hořice, Tschechoslovakisches Glas, Mnichov
  • 1990 Glastec 90, Messe Halle 6, Düsseldorf, International Glass Exhibition Kanazawa ´90, Japonsko
  • 1990/1991 Neues Glas in Europa: 50 Künstler - 50 konzepte / New Glass in Europe: 50 Artist - 50 Concepts, Museum Kunstpalast (Kunstmuseum Düsseldorf), Düsseldorf
  • 1991 Prague Glass Prize 91 / Sklářská cena Praha 91, Mánes, Praha, World Glass Now ´91, Sapporo, Internationale Studio-Glaskunst, Cologne
  • 1992 Sztuka czeska i słowacka XX. w., Muzeum Narodowe we Wrocławiu
  • 1992/1993 Festival českého a japonského skla 1992 - 1993, Mánes, Praha, Muzeum dekorativního umění Azabu, Tokio, Village of Glass, Hiroshima, Machida City Museum of Graphic Art, Tokio, Bohemia Glass Museum Karuizawa, Nagano
  • 1993 Zeitgenössische tschechische und slowakische Glasplastik, Messezentrum Nürnberg
  • 1994 Exhibition of the Czech Glass Sculptures, Cultural Foundation, Abu Dhabi
  • 1996 Práce učitelů a studentů SUPŠS, výstava k výročí založení školy, Železný Brod, Bohemian Glass, Amsterdam, Rotterdam, Utrecht, Modernes Glas, Glasgalerie Linz
  • 1998 Zeitgenössische tschechische Glaskunst, Tschechisches Zentrum Berlin
  • 2001 Profesor Stanislav Libenský a jeho pokračovatelé, Severočeské muzeum p.o., Liberec
  • 2001 Stanislav Libenský a jeho škola, Národní technické muzeum, Praha
  • 2005 Aufbruch. Tschechische Glas 1945-1980, Museum Kunstpalast (Kunstmuseum Düsseldorf), Düsseldorf
  • 2005 České sklo, Suomen Lasimuseo, Riihimäki, Finsko
  • 2005/2006 Design in an Age of Adversity: Czech Glass, 1945-1980, The Corning Museum of Glass, Corning, Museum of Glass, Tacoma
  • 2007 Czech Glass / 1945-1980 (Design in an Age of Adversity and Illusion) / České sklo / 1945-1980 (Tvorba v době mizerie a iluzí), Veletržní palác, Praha
  • 2009/2010 Magie skla: Sklárna Beránek ve Škrdlovicích 1940-2008, Východočeské muzeum, Pardubice
  • 2010 SKLO.KLASIK, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
  • 2015 Umění Pojizeří: 55, Muzeum a Pojizerská galerie Semily

Reference

  1. ↑ a b c Oldřich Palata, Rozloučení s Pavlem Ježkem, Ateliér 20, 199, s. 3
  2. ↑ a b c Alena Adlerová: Pavel Ježek šedesátníkem, Umění a řemesla 4, 1997, s. 17
  3. ↑ Oldřich Palata, 2003, s. 12
  4. ↑ a b Oldřich Palata, Za Pavlem Ježkem, Sklář a keramik 49, 1999, č. 11, s. 327
  5. ↑ a b Oblastní galerie Liberec 2009 (skládačka, 1 list)
  6. ↑ Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 97
  7. ↑ a b Petrová S, 2001, s. 192
  8. ↑ a b Palata O, 1999, pp. 22-29
  9. ↑ Oldřich Palata, 2003, s. 15
  10. ↑ Horácká galerie: Pavel Ježek
  11. ↑ Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999 IV. CH – J, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1999, s. 245
  12. ↑ a b Oldřich Palata, 2003, s. 14
  13. ↑ Pavel Ježek, in: Umělecké školy, Jizerská kóta 0428, č. 3, 1996, s. 74-75
  14. ↑ a b Milan Hlaveš, Vzpomínka na Pavla Ježka, Sklář a keramik 59, 2009, č. 7-9, s. 170
  15. ↑ Sklářský ateliér Vitraj: Jiří Černohorský
  16. ↑ a b Adlerová A, 2003, s. 6
  17. ↑ Klivar M, 1981, nestránkováno
  18. ↑ Petra Hejralová, O osobnosti sklářského výtvarníka Pavla Ježka, Od Ještědu k Troskám 3, 2009, s. 242-243
  19. ↑ Šindelář O, 1970, s. 57
  20. ↑ Oldřich Palata: Pavel Ježek a Eva Vlasáková, Ateliér 25-26, 1998, s. 13
  21. ↑ a b Adlerová A, 2003, s. 7
  22. ↑ Ricke H (ed.), 2005, s. 194
  23. ↑ Klivar M, 1982
  24. ↑ Klivar M, 1999, s. 14-15
  25. ↑ Alena Adlerová: Pavel Ježek šedesátníkem, Umění a řemesla 4, 1997, s. 18
  26. ↑ Who´s Who in Contemporary Glass Art, 1993, s. 243
  27. ↑ Moravská galerie v Brně: Pavel Ježek

Literatura

Monografie

  • Pavel Ježek, text Alena Adlerová, Oldřich Palata, Městská galerie MY, Jablonec nad Nisou 2003

Katalogy

  • Pavel Ježek - sklo, 1980
  • Pavel Ježek - sklo, Eva Vlasáková - kresby, text Miroslav Klivar, Krajské vlastivědné muzeum, Galerie výtvarného umění Olomouc 1981
  • Pavel Ježek - sklo, Eva Vlasáková - kresby, grafika, text Miroslav Klivar, Galerie Fronta, Praha 1982
  • Pavel Ježek, Eva Vlasáková, Muzeum dělnického hnutí, Semily 1983, dvojlist (úvod Antonín Langhamer)
  • Pavel Ježek, Eva Vlasáková: Mezi vteřinou a věčností / Between a moment and eternity, Oblastní galerie Liberec 2009

Články

  • Miroslav Klivar: Sklo Pavla Ježka, Průmyslový design č. 1, 1980, s. 20-21
  • Antonín Langhamer: Pavel Ježek - Pedagogue and Artist, Glass Review 34, no. 2, 1979, pp. 5-8
  • Miroslav Klivar: Pavel Ježek's glass sculptures, Glass Review 36, no. 12, 1981, pp. 21-24
  • Miroslav Klivar: Pavel ježek, Výtvarná kultura 7, č. 4, 1983, s. 55-56
  • Miroslav Klivar, Civilizační symboly Pavla Ježka, Architekt č. 10, 1990, s. 8
  • Oldřich Palata: Pavel Ježek - Sculptor ant Teacher, Neues Glas / New Glass no. 3, 1999, pp. 22-29

Souborné publikace

  • Dušan Šindelář, Současné umělecké sklo v Československu, Obelisk, Praha 1970
  • R. Grover, L. Grover, Contemporary Art Glass, Crown Publishers, New York, 1975, pp. 77-78
  • Catherine Zoričáková (Zoritchak) et al., Expressions en verre (200 sculptures de verre contemporaines, Europe, USA, Japon), Musée des Arts décoratifs, Lausanne 1986, pp. 34, 93
  • Helmut Ricke, Neues Glas in Europe; 50 Künstler – 50 Konzepte, Düsseldorf 1990, pp. 226-228
  • Who´s Who in Contemporary Glass Art. A Comprehensive World Guide to Glass Artists-Craftsmen-Designers, Waldrich Verlag, München 1993, pp. 243-244
  • Antonín Langhamer, Legenda o českém skle, 292 s., TIGRIS spol. s r. o. 1999, ISBN 80-86062-02-3
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999 IV. CH – J, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1999, s. 244-245
  • Miroslav Klivar, Česká skleněná plastika, 192 s., Moravia Press, Břeclav 1999, ISBN 80-86181-23-5
  • Sylva Petrová, České sklo, 283 s., Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha 2001
  • Helmut Ricke ed., Czech Glass 1945-80: Design in an Age of Adversity, published by Arnoldsche, 2005, s. 193-194
  • 100% Sklo, text Antonín Langhamer, Milan Hlaveš, UPM v Praze, SUPŠS Železný Brod 2010, ISBN 978-80-7101-086-9
  • Miroslav Vojtěchovský, Skleněné rozhovory / Glass Dialogues (České umělecké sklo na fotografiích Miroslava Vojtěchovského / Czech Glass Art in photographs by Miroslav Vojtěchovský), Createam, s.r.o., Praha 2016, ISBN 978-80-86801-09-4

Externí odkazy