Pavel Klemens z Metternichu

Paul Klemens kníže Metternich-Winneburg
Knížecí erb rodu Metternichů
4. kníže z Metternich-Winneburgu, 3. vévoda z Portelly, hrabě z Kynžvartu, 8. majitel fideikomisního velkostatku Kynžvart
Ve funkci: 1. března 1895 – 6. února 1906
Předchůdce	Richard Klement z Metternich-Winneburgu
Nástupce	Klemens Wenzel Lothar z Metternich-Winneburgu
Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 15. května 1895 – 6. února 1906
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Richard Klement z Metternich-Winneburgu
Nástupce	Klemens Wenzel Lothar z Metternich-Winneburgu
Narození	14. října 1834 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	6. února 1906 (ve věku 71 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Hrobka Metternichů v Plasích
Choť	Melanie ze Zichy-Ferraris a Vásonykeö (od 1868)
Rodiče	Klement Václav z Metternichu a Melanie Marie Antonie ze Zichy-Ferraris
Děti	Klemens Václav Lotar z Metternich-Winneburgu Emílie z Metternich-Winneburgu Pavlína Marie z Metternichu
Příbuzní	Pavel Alfons z Metternich-Winneburgu[1] (vnuk)
Profese	politik, velkostatkář a důstojník
Commons	Paul von Metternich
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Klemens Lothar kníže z Metternich-Winneburgu, vévoda z Portelly, hrabě z Kynžvartu (německy Paul Klemens Lothar Fürst von Metternich-Winneburg, Duca di Portella, Graf von Königswart; 14. října 1834 Vídeň – 6. února 1906 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, syn významného evropského diplomata a dlouholetého státního kancléře Klemense Metternicha. Od mládí sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora.

Po nevlastním bratru Richardovi zdědil titul knížete a majetek v západních Čechách (Kynžvart, Plasy).

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Metternichů, narodil se jako šestý syn dvorského a státního kancléře Klemense Metternicha (1773–1859) a jeho třetí manželky Melánie, rozené hraběnky Zichy-Ferrarisové (1805–1854).

Vzdělání absolvoval nejprve soukromě, poté na gymnáziu. Po revoluci v roce 1848 strávil s otcem nějakou dobu v exilu v Londýně a Bruselu. Po návratu do Rakouska studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňskén Novém Městě a v roce 1851 vstoupil do armády. S ohledem na svůj původ rychle postupoval v hodnostech a již v osmnácti letech (1853) byl nadporučíkem. V hodnosti majora byl později pobočníkem císaře Františka Josefa (1864), za prusko-rakouské války dosáhl hodnosti podplukovníka (1866). Vojenskou kariéru završil v hodnosti generálmajora (1876), v roce 1881 byl penzionován.^[2]

Byl též c. k. komořím a čestným rytířem Maltézského řádu. Po starším nevlastním bratru Richardovi (1829–1895) zdědil knížecí titul a rodový majetek, který kromě statků v Německu zahrnoval také rozsáhlé velkostatky v západních Čechách (Kynžvart, Plasy), které zahrnovaly 20 000 hektarů půdy.^[3] Od roku 1895 byl též dědičným členem rakouské Panské sněmovny. V návaznosti na celoevropsky významné aktivity svého otce byl také dědicem italského titulu vévody di Portella a španělským grandem I. třídy.

Kníže Pavel Klemens Metternich zemřel ve Vídni, pohřben je v rodové hrobce v Plasích.^[4]

Manželství a potomstvo

V roce 1868 se na zámku v Rusovcích v Horních Uhrách oženil se svou sestřenicí hraběnkou Melánií Zichy-Ferrarisovou (1843–1925), dcerou hraběte Felixe Zichyho (1810–1885). Melánie se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.^[5] Z manželství se narodily tři děti:

• jediný syn Klemens Václav (1869–1930), později byl dědicem knížecího titulu a rodového majetku.
• Emílie Marie (1873–1884) zemřela v dětství
• Pavlína Felicitas (1880–1960) se provdala za prince Maxmiliána Theodora z Thurn-Taxisu (1876–1939).

Odkazy

Reference

Literatura

• Kolektiv: Metternichové a Kynžvartsko, Národní památkový ústav, Lázně Kynžvart, 2020; 86 s. ISBN 978-80-88072-59-1

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Klemens Lotar z Metternichu na Wikimedia Commons
• Paul Klemens Metternich na webu rakouského parlamentu
• Rodokmen knížecí linie Metternichů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)