Pavel Kolíbal
| Ak. arch. Pavel Kolíbal | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. února 1956 (67 let)  Praha, Československo |
| Vzdělání | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | architekt |
| Rodiče | Stanislav Kolíbal |
| Příbuzní |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavel Kolíbal (* 27. února 1956 Praha) je český architekt, který se věnuje projektům výstavnictví starého i moderního umění, interiérové tvorbě a rekonstrukcím staveb.
Život
Narodil se v rodině výtvarníků, prof. Stanislava Kolíbala a jeho manželky Vlasty Prachatické. Jeho starší sestra Markéta Prachatická je malířka a ilustrátorka. Vystudoval architektonickou tvorbu u prof. V. Růžičky na Škole architektury Akademii výtvarných umění v Praze, absolvoval roku 1984. V letech 1985 až 1991 pracoval v podniku Obnova památek. Na Fakultě architektury ČVUT v Praze několik let působil v letech 1992 - 2000 jako externí pedagog v Ústavu navrhování.
Když po roce 1990 pominul monopol národního podniku Výstavnictví Praha, začal se systematicky věnovat projektům výstavnictví starého umění, uměleckého řemesla i současného umění. Spolupracoval a spolupracuje na různorodých zakázkách. Je vyhledáván pro svůj přátelský a citlivý přístup k zákazníkům, flexibilitu a vzácný minimalismus, s nímž architekt ustupuje do pozadí, aby jeho práce ve výstavě „nebyla vidět“ a nekonkurovala estetickému působení výtvarných objektů.
Projekty výstavnictví (výběr)
- 1991 Jiná geometrie, Praha
- 1991 Hapestetika 2, Národní galerie v Praze
- 1992 Přírůstky sbírek z let 1986–1991, Uměleckoprůmyslové museum v Praze
- 1993 Hapestetika 4, Národní galerie v Praze
- 1994 Vojtěch Lanna, sběratel a mecenáš, Uměleckoprůmyslové museum v Praze
- 1996 Orbis Fictus. Nová média v současném umění, Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna
- 1996 Daniela Vinopalová–Vodáková: Hledání tvaru, Praha
- 1997 Proměny krajiny v českém malířství 20. století ze sbírek Národní galerie v Praze, Praha
- 1998 Nové tapisérie z Moravské gobelínové manufaktury, Praha
- 1998 Skupina 42, Praha
- 1999 Kupka–Waldes: Malíř a jeho sběratel, Praha
- 2000 Vincenc Kramář: Od starých mistrů k Picassovi, Praha
- 2005 Jaromír Krejcar 1895–1949, Galerie architektury, Brno
- 2006 Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem, stálá expozice[1]
- 2007 Básník a král - Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic v zrcadle jagellonské doby, Pražský hrad, Císařská konírna
- 2007 Emil Filla, Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna
- 2008 Mezinárodní trienále současného umění, Re-Reading The Future, Národní galerie v Praze, Veletržní palác[2]
- 2012 Theodor Pištěk: Kde budu žít příště, Plzeň
- 2012 Stanislav Kolíbal: Jiný svět, Praha
- 2014 Jiří Sozanský: 1984 – Rok Orwella, Národní galerie v Praze, Veletržní palác
- 2015 Stanislav Kolíbal: Sochy a obrazy, Galerie výtvarného umění Ostrava[3]
- 2017 Theodor Pištěk: Obrazy, Zlín
- 2019 Theodor Pištěk: Angelus, Dům umění města Brna, Brno
- 2019 Alena Šrámková: Architektura, Praha
- 2022 Pištěk & Pištěk - Dva světy, Villa Pellé Praha 6
Jiné projekty
Členství
- Je členem České komory architektů.
Odkazy
Reference
Literatura
- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2001, díl V., (Ka–Kom), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2000, s. 323.
- Michael Třeštík (ed.): Kdo je kdo. Architektura, Agentura kdo je kdo, Praha 2000
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“