Pavel Koyš

Pavel Koyš
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1987 – 1990
ministr kultury SSR
Ve funkci:
1988 – 1989
PředchůdceMiroslav Válek
NástupceLadislav Chudík
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSS (KSČ)

Narození8. ledna 1932
Ladce
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí22. července 1993
Bratislava
SlovenskoSlovensko Slovensko
ChoťMargita Koyšová, Margareta Koyšová
RodičeElena Koyšová
DětiZoja (tragicky zahynula při autonehodě v bratislavském tunelu, 1975), Pavol (+ sebevražda, 18 let)
Alma materVŠ ÚV KSČ Praha
Profesepolitik, spisovatel a básník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavel Koyš, též Pavol Koyš (8. ledna 1932 Ladce22. července 1993 Bratislava[1]) byl slovenský a československý básník, politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a ministr kultury SSR za normalizace.

Biografie

V letech 19611966 studoval na Vysoké škole politické ÚV KSČ v Praze. Zpočátku pracoval jako dělník v cementárně v rodných Ladcích. V letech 19491951 a 19571960 byl pracovníkem slovenského Ústředního výboru Československého svazu mládeže. V letech 1951–1957 působil jako redaktor deníku Smena. V letech 1960–1962 zastával post šéfredaktora deníku Mladá fronta a v letech 19621966 vedl vydavatelství Smena. Jeho profesní a politická kariéra vyvrcholila za normalizace. V období let 1966–1968 byl tiskovým tajemníkem úřadu Slovenské národní rady, v letech 19681969 tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V období let 1969–1971 působil ve funkci ústředního ředitele Slovenského filmu a pak v letech 19711988 byl prvním náměstkem ministra kultury Slovenské socialistické republiky, přičemž zároveň v letech 1982–1989 zastával funkci místopředsedy Svazu slovenských spisovatelů a Svazu československých spisovatelů.[2]

V letech 19801989 se zmiňuje coby účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[3]

Po volbách roku 1986 zasedl za KSS do slovenské části Sněmovny národů (volební obvod č. 105 – Piešťany, Západoslovenský kraj). Křeslo nabyl až dodatečně v listopadu 1987 po doplňovacích volbách vypsaných poté, co zemřel poslanec Zdenko Nováček. Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[4][5]

V období let 1988–1989 zastával post ministra kultury Slovenské socialistické republiky ve vládě Petera Colotky, Ivana Knotka a Pavola Hrivnáka.[6]

Trvale žil v Bratislavě.

Jeho matkou byla slovenská komunistická funkcionářka Elena Koyšová (1911–1977).[7]

Dílo

V umělecké oblasti se profiloval jako básník socialisticky angažovaného směru. Jeho debutem byla sbírka básní Hviezdy na zemi (1959). Byl autorem sbírek Spolu (1971), Je taký človek (1972), Kde má človek vlasť (1982), Deti na dostrel (1983), Moralizmy (1986) a Riava (1987). Napsal básnické skladby a poémy Večné leto (1973), Nie (1977), Pozdrav Ostrovu slobody (1978), Komunisti (1981), Nový Prometeus (1983), cyklus pěti poém Slnko, zostaň s nami (1985), triptych Tvŕdze (1977), Krídla (1978) a Rosa (1979). Dále je autorem obrazových básnických publikací Pieseň o Slovensku (společně s K. Kallayem, 1973) a Pieseň o práci (s I. Cichem, 1988). Napsal také sbírky intimní lyriky Čakám ťa, láska (1963), Srdce (1965), Rozmrazovanie slnka (1966), Ukrutná vernosť (1968), Koľko krokov je k úsmevu (1970), Ľúbostné variácie (1972), Načo je človeku dom (1974), Vyznanie lásky (1975), Všade (1978), Plač za láskou (1984), Chcem tvoje telo (1986) a Rozmýšľanie o človeku a čase (1987). Posmrtně mu vyšla sbírka Ľúbme sa (1994).[2]

Odkazy

Reference

  1. Pavel Koyš [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-06-13]. Dostupné online. 
  2. a b Pavol Koyš [online]. databazeknih.cz [cit. 2012-06-13]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. Vyhľadávanie [online]. upn.gov.sk [cit. 2012-06-13]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-06-13]. Dostupné online. 
  5. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  6. Historický kalendář SLOVENSKO na 22. července [online]. TA SR [cit. 2012-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-13. 
  7. Ladecké zvesti, říjen 2011 [online]. ladce.sk [cit. 2012-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-14. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“