Pavel Nešleha

Pavel Nešleha
Pavel Nešleha
Pavel Nešleha
Narození19. února 1937
Československo Praha, Československo
Úmrtí13. září 2003 (ve věku 66 let)
Česko Praha, Česko
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánífotograf, grafický designér, malíř, grafik a učitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Nešleha (19. února 1937, Praha13. září 2003, Praha) byl český malíř, kreslíř, grafik a fotograf, výrazný představitel generace 60. let a českého nekonformního, avantgardně zaměřeného moderního umění. Za grafickou a kreslířskou tvorbu získal řadu ocenění. Samostatně vystavoval od roku 1966, kolektivních výstav doma a v zahraničí se zúčastňoval od roku 1965.

Život

Po absolvování Výtvarné školy v Praze (19521956), studoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru monumentální a užité malby prof. Aloise Fišárka (19561962). Abstraktně koncipovaná diplomní práce, navržená pro prostor Divadla hudby do Hradce Králové, byla z ideologických důvodů zakázaná a zničena; studium končil souborem expresivních maleb z nižších ročníků – získal cenu školy. Stýkal se s avantgardně orientovanými umělci pražských ateliérových Konfrontací I a II (1960); poznal grafika Vladimíra Boudníka, spřátelil se s teoretiky Františkem Šmejkalem a Janem Křížem. Po ukončení povinné vojenské služby (1962–1964) začal vystavovat. V roce 1966 se seznámil s teoretikem Jindřichem Chalupeckým, účastnil se jeho aktivit. Na jaře 1968 získal stipendium francouzské vlády do Paříže, uskutečnil řadu studijní cest. V roce 1968 se oženil s Mahulenou Hromádkovou (Mahulena Nešlehová – historička moderního umění). Nabídka pedagoga v oboru kresby na Akademii výtvarného umění v Kasselu, kterou v roce 1970 získal, byla českými úřady zamítnuta. Povolení k výjezdu nedostal. Roku 1977 se mu narodila dcera Johanka (Johana Nešlehová – matematička). Za normalizace (19701989) patřil do okruhu Jindřicha Chalupeckého. Spoluzaložil (1987) skupinu Zaostalí. V roce 1990 obdržel tvůrčí grant The Pollock–Krasner Foundation; od téhož roku vedl (do 2002) ateliér malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze; 1991 jmenován profesorem; 1995 se stal se členem S.V.U. Mánes. V září 2003 nečekaně podlehl zhoubnému onemocnění.

Dílo

Nešlehova tematicky bohatá tvorba zahrnuje kromě malby, kreseb, grafik a fotografií též objekty, instalace, koláže, světelné objekty a reliéfy. Expresivní a informelní, imaginativně zaměřené práce, vznikající na přelomu 50. a 60. let, směrovaly tvorbu k výrazu dramat lidské existence. Od poloviny 60. let se v díle prosazovaly náznaky figurace vedoucí v malbách, grafikách a ve velkoformátových kresbách k expresivně nadsazeným formacím detailů a částí lidského těla. Fotografování (od 1968) a zájem o přesně viděný předmět ovlivňovaly způsob výtvarné práce – veristicky zpracovaný prvek všední reality protínala ironická gotesknost a absurdita. Osobitá, téměř surreálná tematika ústila od konce 70. let do meditativní hloubavosti a do symbolického zhodnocení světla, do něhož se promítla zkušenost se světelnými objekty a reliéfy.

Vztah k přírodě, modifikovaný citacemi romantiků (K. H. Mácha, C. D. Friedrich) a symbolickým pojetím světla, se staly spolu s tématem živlů v 80. letech východiskem umělcovy další práce. Do koncepce děl vstupoval paradox spojení iluzivní malby s reálnými prvky; vznikaly rozměrné objekty dveří, asambláže a obrazové instalace. Téma živlů, přírodní prvky a mytická osudovost, zpracovávané v pastelech, kresbách, fotografiích, malbách a objektech, nalezly v umělcově díle trvalé motivické zakotvení. Od konce 90. let se do centra jeho pozornosti opět dostalo světlo obdařené duchovními významy – někdejší pouto k vizuální realitě postupně mizí v abstrakci barevných znaků a světelných vizích realizovaných v technice pastelu. Jimi se také Nešlehova tvorba v roce 2003 předčasně uzavřela.

Přehled nejvýznamnějších děl

Obrazy a objekty

  • Hlava III, 1969; olej, heraklit, 91 × 66 cm. Galerie Zlatá husa, Praha.
  • Rozloučení s C. D. Friedrichem, 1982; akryl, olej, sololit, 180 × 120 cm. Soukromá sbírka.
  • Cesta, 1983; akryl, olej, sololit, 116 × 82 cm. Národní galerie v Praze – sbírka Jiřího Valocha.
  • Minul čas (z projektu Iluze v soukromí), 1986;, objekt dveří, akryl, dřevotříska, 245 × 300 × 50 cm. Soukromá sbírka.
  • Ani na zemi ani na nebi, 1989; akryl, dřevo, lepenka, 265 × 410 × 280 cm. Národní galerie v Praze.

Kresby

Pastely

  • Tajemství znaků, 1993; pastel, papír, 132 × 90 cm. Soukromá sbírka.
  • Oidipus V, 1993; pastel, papír, 90 × 132 cm. Soukromá sbírka.
  • Proměna zobrazení, 1997; pastel, sololit, 244 × 304 cm. Soukromá sbírka.
  • Z cyklu Záznamy světla, 200203; pastel, papír. Památník národního písemnictví.

Fotografie

  • Ďáblovy hlavy IV (ze série Pocta Václavu Levému), 19772000; kolorovaná fotografie, 26,7 × 39,2 cm. Soukromá sbírka.
  • Z cyklu Přírodní struktury I, 2001; digitální tisk, 140 × 205 cm. Soukromá sbírka.
  • Z cyklu Přírodní struktury, 19732001; černobílá fotografie, 27 × 39 cm. Soukromá sbírka.
  • Z cyklu Ojbín, 2000; černobílá fotografie, 39,3 × 26,4 cm. Soukromá sbírka.

Zastoupení ve sbírkách

Odkazy

Literatura

  • Petr Wittlich: Pavel Nešleha, Gallery, Praha 2004 (zde výběr z bibliografie). ISBN 80-86010-72-4
  • Zaostalí FOREVER, Petr Wittlich a Mahulena Nešlehová (edd.), Gallery, Praha 2007. ISBN 978-80-86990-15-6
  • Dějiny českého výtvarného umění [VI/1,2] 1958/2000, Rostislav Švácha a Marie Platovská (edd.), Academia, Praha 2007, s. 193, 604–606, 653–655. ISBN 80-200-1489-6
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Anděla Horová (ed.), Academia, Praha 1995, s. 564–565. ISBN 80-200-1209-5
  • Jindřich Chalupecký: Nové umění v Čechách, H&H, Praha 1994, s. 72–73. ISBN 80-85787-81-4
  • Jan Kříž: Pavel Nešleha (katalog výstavy), České muzeum výtvarného umění, Praha 1994.
  • Karin Thomas: Tradition und Avantgarde in Prag, Du Mont, Köln 1991, s. 29–30. ISBN 978-3-7701-2842-6
  • Victoria Thorson: Great Drawings of All Time – The Twentieth Century, Shorewood Fine Art Books, New York 1979. ISBN 0-935986-00-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Nesleha-Portret.pdf
Autor: Mahulena Nešlehová, Licence: CC BY-SA 3.0
Portrét malíře Pavla Nešlehy.