Pavel Peter Gojdič

Blahoslavený Pavel Peter Gojdič O.S.B.M.
VI. eparcha přešovský
Obraz
Církev	řeckokatolická
Diecéze	prešovská
Jmenování	17. července 1940
Uveden do úřadu	8. srpna 1940
Emeritura	17. července 1960
Předchůdce	Štefan Novák
Nástupce	Ján Hirka
Heslo	„Bůh je láska, milujme ho!“
Znak
Zasvěcený život
Institut	baziliáni
Svěcení
Kněžské svěcení	27. srpna 1911 světitel Ján Vályi
Biskupské svěcení	25. března 1927 světitel Dionýz Njaradi 1. spolusvětitel Constantine Bohacevskyj 2. spolusvětitel Josaphat Kocylovskyj
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Apoštolský administrátor prešovské eparchie (1926-1940) Diecéze harpasskáTitulární biskup harpasský (1927-1940)
Osobní údaje
Země	Slovensko
Datum narození	17. července 1888
Místo narození	Ruské Pekľany Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	17. července 1960 (ve věku 72 let)
Místo úmrtí	Leopoldov Československo Československo
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	katedrála sv. Jana Křtitele v Prešově
Národnost	rusínská
Rodiče	Štefan Gojdič a Anne Gerbery
Povolání	spisovatel, katolický kněz a katolický biskup
Řády a ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třída, in memoriam (1991)
Svatořečení
Začátek procesu	17. prosince 1994
Beatifikace	4. listopadu 2001 Svatopetrské náměstí, Vatikán beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek	17. července
Uctíván církvemi	řeckokatolická církev, římskokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Titul svatého	biskup a mučedník
Atributy	biskupská roucha
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Pavel Peter Gojdič (17. července 1888, Ruské Pekľany, Rakousko-Uhersko – 17. července 1960, věznice Leopoldov) byl řeckokatolický řeholník, biskup a mučedník, 6. eparcha prešovský. V roce 2001 jej papež sv. Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného, v roce 2008 mu komise při Jad vašem přiznala titul Spravedlivý mezi národy.

Narodil se v rodině řeckokatolického kněze. Studoval teologii v Prešově a Budapešti a roku 1911 byl vysvěcený za kněze.

Působil v Cigeľce, kde sloužil svou primici, a v Prešově. Vstoupil do kláštera baziliánů na Černečej Hore u Mukačeva, kde přijal řeholní jméno Pavel.

Dne 14. září v roce 1926 byl jmenován apoštolským administrátorem prešovské eparchie a v březnu roku 1927 byl v Římě vysvěcený na biskupa. V roce 1940 byl přes odpor vlády Slovenského státu jmenován eparchou (biskupem) prešovským.

Byl značně kritický k Tisovu režimu a ostře se stavěl proti jeho protižidovskému tažení, což bylo jednou z hlavních příčin otevřeného nepřátelství mezi řeckokatolickou církví a slovenskou vládou.^[zdroj?]

V dopise, který odeslal pověřenci Burziovi v květnu 1942, vyzývá Svatý stolec, aby přiměl Tisa buďto k zastavení ukrutností páchaných na Židech, nebo (pokud by to nebylo možné) jej buďto přiměl odstoupit z čela Slovenského státu, nebo zbavil kněžství. Z dopisu je zřejmé, že tehdy ještě nevěděl, že jsou deportovaní Židé vyvražďováni.^[1]

Gojdič později opakovaně veřejně protestoval proti ukrutnostem páchaných na Židech a vydávání Židů do rukou Třetí říše a tajně instruoval kněze a kláštery, aby Židům pomáhali a ukrývali je. Gojdič zachránil přinejmenším sedmadvacet Židů tím že je pokřtil nebo jim zajistil ukrývání v řeckokatolickém klášteře.^[2]

Po únoru 1948 se postavil na odpor rozhodnutí KSČ spojit řeckokatolickou církev s pravoslavnou, v roce 1949 byl Gojdičovu ordinariátu přidělen vládní zmocněnec a on sám byl fakticky v domácím vězení.^[3]

• V roce 1950 zahájila československá vláda a její bezpečnostní složky akci P, během níž pozatýkaly řadu řeckokatolických duchovních včetně Pavola Gojdiče. Vyvrcholení akce přišlo 28. dubna 1950, kdy proběhl „Prešovský lžisobor“, biskup Gojdič byl zatčen a odvezen do internace a řeckokatolická církev byla násilím sloučena s pravoslavnou církví.^[4]

V lednu roku 1951 byl spolu s dalšími duchovními (Ján Vojtaššák, Michal Buzalka) odsouzen ve vykonstruovaném procesu k doživotnímu vězení, ztrátě všech občanských práv a zaplacení pokuty ve výši 200 000 Kčs za údajnou velezradu a špionáž (rozsudek byl v plném rozsahu zrušen až v roce 1990).

Během následného krutého věznění mu bylo přislíbeno propuštění, pokud uzná spojení s pravoslavnou církví a (údajně) mu byl nabízen i post patriarchy. Odmítl. Zemřel na následky mučení a krutého věznění v den svých 72. narozenin ve věznici Leopoldov.

Pohřben byl na vězeňském hřbitově, odkud byly jeho ostatky v roce 1968 převezeny do Prešova. Od roku 1990 jsou uloženy v sarkofágu v kapli prešovské katedrály. Papež sv. Jan Pavel II. jej prohlásil 4. listopadu 2001 za blahoslaveného. V roce 2008 mu komise při Jad vašem posmrtně udělila titul Spravedlivý mezi národy.^[5] Slavnostní vyhlášení tohoto aktu připadlo na 27. ledna 2008.

• BALÍK, Stanislav; HANUŠ, Jiří, a kol. Primasové katolické církve : země střední Evropy v čase komunismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 212 s. ISBN 978-80-7325-225-0. 
• Letz, R. (ed.) Dokumenty k procesu s katolíckymi biskupmi Jánom Vojtaššákom, Michalom Buzalkom a Pavlom Gojdičom. 1. vyd. Bratislava: Ústav pamäti národa, 2007. 373 s., ISBN 978-80-969296-6-5
• POP, Ivan. Podkarpatská Rus : osobnosti její historie, vědy a kultury. Praha: Libri, 2008. 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1. S. 95. 

• Proces Buzalka a spol.
• Seznam světců a mučedníků katolické církve

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Peter Gojdič na Wikimedia Commons
• Osoba Pavel Peter Gojdič ve Wikicitátech
• Pavel Peter Gojdič (stránky)
• Pavel Peter Gojdič (životopis)
• Článek v Bratrstvu (evangelický časopis pro mládež) Archivováno 18. 11. 2004 na Wayback Machine.
• Biskup, který odmítl zrušit svoji církev Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o životě biskupa Gojdiče, unikátní ukázka jeho hlasu, citace z dokumentů.