Pavel Reisenauer

Pavel Reisenauer
Narození7. října 1961
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí13. února 2024 (ve věku 62 let)
Jáchymov
ČeskoČesko Česko
Povolánímalíř, kreslíř, výtvarník, grafik, ilustrátor a karikaturista
Manžel(ka)Markéta Kořená
OceněníCena Karla Havlíčka Borovského (2008)
Webová stránkawww.reisenauer.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavel Reisenauer (7. října 1961 Praha – 13. února 2024 Jáchymov[1]) byl český malíř a výtvarník. Od roku 1991 až do své smrti pracoval jako grafik a ilustrátor v týdeníku Respekt. Patřil k nejznámějším současným karikaturistům.[2]

Život

Reisenauerův dědeček byl za první republiky a protektorátu vysoce postavený státní zaměstnanec. Za komunismu musel jeho otec kvůli špatnému třídnímu původu na vojně tři a půl roku těžit uhlí na Kladně. Po maturitě na gymnáziu Reisenauer pracoval jako noční hlídač u národního podniku Průmstav v Podbabě, poté čtyři roky jako topič v kotelně Fakultní nemocnice v Praze na Hagiboru. V takových zaměstnáních měl čas na čtení, přepisování samizdatových textů z undergroundu a malování;[3] od mládí rád kreslil a malovat začal jako samouk v osmdesátých letech. Už v samizdatu ilustroval Placákův román Medorek.[2] V PKC Ženské domovy se roku 1992 konala společná výstava (Tenké nátěry I) Pavla Reisenauera s Michalem Singerem.[4] V roce 1993 následovala výstava (Tenké nátěry II) obou výtvarníků v Galerii Václava Špály.

V lednu 1991 Reisenauer nastoupil do časopisu Respekt. Přivedli ho tam Petr Placák a Viktor Karlík, se kterým se znal přes spolupráci na samizdatové Revolver Revue.[5] Reisenauer nejprve pomáhal s grafickou úpravou, později začal ilustrovat také samotnou obálku časopisu. Pro ČTK uvedl, že obvykle mu redakce poskytla námět článku k titulní straně s několika hlavními tezemi a on měl obvykle dva až tři dny, aby jej zpracoval do titulního obrázku. Za „jedinečnou výtvarnou reflexi společenských událostí“ na stránkách časopisu získal roku 2008 Cenu Karla Havlíčka Borovského.[6] Komentoval to slovy: „Z ceny mám samozřejmě radost, ale je zajímavé, že jsem ji dostal, přestože nejsem novinář.“[2] Kromě Respektu dlouho vytvářel rovněž ilustrace na titulní stranu přílohy Orientace Lidových novin.[2]

Příklad tvorby Pavla Reisenauera – znázornění editačních válek na Wikipedii

V roce 2000 byl uveden film Jana Hřebejka Musíme si pomáhat, jehož pevný předfilm představuje Reisenauerova parafráze protektorátního filmového týdeníku Aktualita - autentická zvuková stopa je glosována animovanými ilustracemi plnými anachronismů a zesměšňujících posunů.[7]

Reisenauer se věnoval rovněž knižní ilustraci a volné tvorbě. V roce 1995 dokončil komiks Smrt po životě. V roce 2007 se účastnil skupinové přehlídky v pražské galerii 5. patro. Kurátorka Lenka Lindaurová výstavu připravila z děl autorů, kteří začali tvořit na přelomu 80. a 90. let 20. století. V roce 2012 měl samostatnou výstavu v budově Elektrických podniků v pražských Holešovicích.[8]

Zemřel v únoru 2024 v Jáchymově, kde poslední dekádu žil, ve věku 62 let.[9][10] Příčinou smrti byla zástava srdce.[11]

Knihy

  • Pavel Reisenauer: 209 kreseb a 33 obrazů (Respekt, 2008)[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zemřel výtvarník Pavel Reisenauer, autor obálek a dalších kreseb pro týdeník Respekt. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2024-02-14 [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Politiku sledoval jen z nutnosti. Zemřel Pavel Reisenauer, dvorní ilustrátor Respektu [online]. Aktualne.cz, rev. 2024-02-14 [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zemřel kreslíř Respektu Pavel Reisenauer [online]. Respekt, rev. 2024-02-14 [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ Za Pavlem Reisenauerem (Viktor Karlík + rozhovor + Pavla Pečinková) | Bubínek Revolveru. www.bubinekrevolveru.cz [online]. [cit. 2024-02-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ ŠVEHLA, Marek. Nejít do školy, nemít ambice : Příběh talentovaného umělce Pavla Reisenauera. Respekt. 2024-02-26, roč. XXXV, čís. 9, s. 30. 
  6. ↑ ČTK. Zemřel výtvarník Pavel Reisenauer, známý svými kresbami pro týdeník Respekt. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ KVIFF | Musíme si pomáhat. www.kviff.com [online]. [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ ČTK. Pavel Reisenauer vystavuje svoji volnou tvorbu. Lidovky.cz [online]. 2012-02-17. Dostupné online. 
  9. ↑ Muž, který dával novinám tvář. Osobitý samouk Pavel Reisenauer nutil čtenáře uvažovat. Lidovky.cz [online]. 2024-02-19 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ Zemřel Pavel Reisenauer. Divadelní noviny.cz [online]. 2024-02-14 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ ŠVEHLA, Marek. Nejít do školy, nemít ambice : Příběh talentovaného umělce Pavla Reisenauera. Respekt. 2024-02-26, roč. XXXV, čís. 9, s. 31. 
  12. ↑ Pavel Reisenauer: 209 kreseb a 33 obrazů [online]. ČRo Vltava, rev. 2008-05-07 [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Wikipedia Edit Wars.jpg
Autor: Časopis Respekt, Pavel Reisenauer, Licence: CC BY-SA 4.0
Representation of edit wars on Wikipedia by Pavel Reisenauer