Pavel V.

Jeho Svatost Pavel V.
233. papež
Papež Pavel V.
Církev	římskokatolická
Zvolení	16. května 1605
Uveden do úřadu	29. května 1605 (intronizace)
Pontifikát skončil	28. ledna 1621
Předchůdce	Lev XI.
Nástupce	Řehoř XV.
Heslo	„Absit nisi in te gloriari“ „Není žádné slávy, kromě Tebe“
Znak
Svěcení
Biskupské svěcení	27. května 1597 světitel Ippolito Aldobrandini 1. spolusvětitel Silvio Savelli 2. spolusvětitel Cinzio Passeri Aldobrandini, Bartolomeo Cesi (asistovali)
Kardinálská kreace	5. června 1596
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	kardinál-kněz u Sant'Eusebio (1596-1605) kardinál vikář Říma (1603-1605) biskup diecéze Jesi (1597-1599) kardinál-kněz u San Crisogno (1602-1605) kardinál-kněz u Santi Giovanni e Paolo (1599-1602)
Zúčastnil se	papežská konzistoř: červen 1596 (kreován kardinálem); konkláve: březen/duben 1605, květen 1605 (zvolen papežem); papežská konzistoř: 1605, 1606, 1607, 1608, 1611, 1615, duben a září 1616, 1618, 1619, leden 1621
Osobní údaje
Rodné jméno	Camillo Borghese
Datum narození	17. září 1552
Místo narození	Řím, Papežský stát
Datum úmrtí	28. ledna 1621 (ve věku 68 let)
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Příčina úmrtí	mozková mrtvice
Místo pohřbení	Bazilika Panny Marie Sněžné
Příbuzní	Giovanni Battista Borghese (sourozenec) Scipione Caffarelli-Borghese (synovec)[1]
Seznam papežů nosících jméno Pavel multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel V., vlastním jménem Camillo Borghese (17. září 1552 – 28. ledna 1621) byl papežem v letech 1605–1621.

Život

Papežem byl zvolen 16. května 1605 ve věku 52 let a jeho pontifikát trval 15 let, 8 měsíců, 12 dní.

Pavel po svém zvolení upadl do vážných sporů s řadou italských městských států kvůli církevní autoritě. Benátky se pokusily postavit dva kněze před světský a nikoli před církevní soud a papež Pavel vyhlásil nad městem interdikt (1606). Benátky trvaly na tom, že to legální cestou udělat nemůže, a vykázaly každého, kdo papežův výnos zachovával. Následovala válka pamfletů a pohromu odvrátil pouze zásah Francie. Tato epizoda zle pošramotila papežovu pověst, Pavel se však obezřetnosti nenaučil. Byl to poslední případ vyhlášení papežského interdiktu nad samostatným státem.

V roce 1613 papež odsoudil požadavek Francie řídit církev na francouzském území (požadavek známý jako galikanismus). V roce 1614 se mu dostalo odezvy deklarací, že francouzský král má svou korunu od Boha a že ve Francii tridentské dekrety vyhlášeny nebudou. Deklaraci nakonec poněkud pozměnili francouzští duchovní, kteří se zavázali, že je uveřejní prostřednictvím koncilů na venkově.

To vše církev trochu oslabilo, ale na druhou stranu je třeba si povšimnout, že Pavel prospěl Římu opravou akvaduktu císaře Traiana, který byl poté přejmenován na „Acqua Paola“, také dokončením hlavní lodi, průčelí a krytého sloupořadí baziliky sv. Petra.

Rovněž kanonizoval r. 1606 Řehoře VII. a r. 1610 Karla Boromejského, blahořečil Ignáce z Loyoly, Františka Xaverského, Filipa Neriho a Terezu z Ávily. Roku 1607 schválil založení Řádu Panny Marie Karmelské.

Zemřel 28. ledna 1621 na mozkovou mrtvici.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel V. na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Pavel v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• The Hierarchy of the Catholic Church – Pope Paul V