Pavel Weigel

Pavel Weigel
Pavel Weigel roku 2014
Pavel Weigel roku 2014
Narození26. května 1942
Brno Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí30. listopadu 2015 (ve věku 73 let)
Praha ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníŽidenický hřbitov
Povoláníspisovatel, publicista, překladatel, ekolog
Národnostčeská
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ČeskoČesko Česko
Alma materVysoká škola chemicko-technologická v Praze
Manžel(ka)Anna Mazurová, svatba roku 1970[1]
Dětisynové Pavel (* 1973)
a Karel (* 1978).[1]
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Weigel (26. května 1942, Brno – 30. listopadu 2015, Praha) byl český spisovatel a překladatel z polštiny a ruštiny.[2][3]

Život

Roku 1960 maturoval na Střední průmyslové škole chemické v Brně a poté začal studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Po jejím ukončení roku 1965 pracoval do roku 1970 jako technolog v Severočeských chemických závodech v Lovosicích, pak do roku 1972 ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky v Praze, v letech 1972–1991 na Ministerstvu lesního a vodního hospodářství ČSR, resp. na Ministerstvu životního prostředí ČSR, a v letech 1991–1992 na pražském magistrátu v odboru ochrany prostředí. V letech 1987 až 1990 pracoval též jako redaktor časopisu Ochrana ovzduší. Od roku 1992 byl v invalidním důchodu.[2]

Byl předsedou Dozorčí rady DILIA, členem PEN klubu, Obce překladatelů, Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů. Publikoval v oboru ochrany životního prostředí a literatury faktu. Je autorem esejů a sbírek poezie. Nejvýznamnější částí jeho díla jsou však překlady z polštiny a ruštiny zejména v oblasti science fiction.[2]

Vlastní knihy

Próza a poezie

Literatura faktu

  • Stanisław Lem: životopis (1995).
  • Encyklopedie literatury science fiction (1995), spoluautor.

Odborné práce

  • Plánování a ekonomické stimulování v ochraně ovzduší (1984).
  • K současné problematice lesního hospodářství, čistoty vod a ovzduší (1986).

Překlady (výběr)

Překlady z polštiny

  • Andrzej Pilipiuk: Vezmi černou slepici (2003).
  • Andrzej Pilipiuk: Čaroděj Ivanov (2003).
  • Andrzej Pilipiuk: Záhada Kuby Rozparovače (2004).
  • Andrzej Pilipiuk: Sestřenky (2005).
  • Andrzej Pilipiuk: Věšet každý může (2010).
  • Andrzej Pilipiuk: Princezna (2011).
  • Andrzej Pilipiuk: Homo špiritisus (2011).
  • Andrzej Pilipiuk: Upít z činžáku (2012).
  • Andrzej Pilipiuk: Dědičky (2013).
  • Andrzej Pilipiuk: Jed (2014).
  • Polská ruleta (2003), antologie sci-fi povídek.
  • Polská ruleta 2: Sfinx (2005), antologie sci-fi povídek.
  • Marcin Przybyłek: Gamedek: Hranice realiry (2008).
  • Marcin Przybyłek: Gamedek: Prodavači lokomotiv (2010).
  • Mariusz Surosz: Pepíci: dramatické století Čechů polskýma očima (2011).
  • Dorota Terakowská: Dcera čarodějek (2002).
  • Dorota Terakowská: Tam, kde padají andělé (2013).
  • Robert M. Wegner: Sekera a skála, meč a žár (2011).
  • Robert M. Wegner: Šíp a vítr, dýka a moře (2013).
  • Adam Wiśniewski-Snerg: Robot (2003).
  • Vládcové času (1988), antologie sci-fi povídek-.
  • Janusz A. Zajdel: Právo na návrat (1981).
  • Janusz A. Zajdel: Edenie (2002).
  • Andrzej Ziemiański: Achája, tři díly (2004, 2005, 2008)
  • Rafał A. Ziemkiewicz: Červené koberce, odměřený krok (1997).

Překlady z ruštiny

  • Sergej Lukjaněnko: Lživá zrcadla (2008).
  • Sergej Lukjaněnko: Lord z planety Země (2009), společně s Evou Bůžkovou.
  • Sergej Lukjaněnko: Rytíři Čtyřiceti ostrovů (2012).
  • Sergej Lukjaněnko: Chladné břehy (2012).
  • Sergej Lukjaněnko: Nadchází ráno (2012).
  • Sergej Lukjaněnko: Tance na sněhu (2015), společně s Evou Bůžkovou.
  • Sergej Lukjaněnko: Genom (2015), společně s Evou Bůžkovou.

Ocenění

Za svou práci obdržel Pavel Weigel řadu ocenění:

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b WHOSF: Pavel Weigel Ing. - Interkom
  2. ↑ a b c Pavel Weigel – Obec překladatelů. www.obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2016-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-30. 
  3. ↑ Pavel Weigel - Fandom. www.fandom.cz [online]. [cit. 2016-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-27. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Praha, Maxiautogramiáda 2014 - Pavel Weigel.jpg
Autor: Jan Polák, Licence: CC BY-SA 3.0
Pavel Weigel na Maxiautogramiádě konané v pražské galerii Mánesova 54 péčí Vratislava Ebra.