Pavián babuin

Pavián babuin
Pavián babuin
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	primáti (Primates)
Nadčeleď	úzkonosí (Catarrhini)
Čeleď	kočkodanovití (Cercopithecidae)
Rod	pavián (Papio)
Binomické jméno
Papio cynocephalus Linnaeus, 1766
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0 Areál rozšíření
poddruhy
Papio cynocephalus cynocephalus Papio cynocephalus ibeanus Papio cynocephalus kindae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavián babuin (Papio cynocephalus) (angl. Yellow Baboon) je úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití. Má tři poddruhy. Žije v oblasti střední Afriky od pobřeží Angoly po pobřeží Mosambiku a dále žije v Zambii, Tanzanii, Keni a Somálsku. Obývá galeriové i řídké lesy kterým dává přednost, lze se s nim setkat i v savanách. Nežije v horských oblastech, preferuje prostředí s dostatkem vody.

Popis

Lebka

Jsou středně velcí, druzí největší z paviánů. Srst na těle má žlutošedou barvu, v lících je světlejší. V obličeji, na uších a sedacích partiích mají lysou kůži tmavé barvy. Lebku mají kulatou, čenich s výraznými hřebeny je protáhlejší a kulatý. Ocas nemají tak výrazně „zlomený“ jako ostatní paviáni a samec ho mívá 45 až 70 cm. Samci jsou dlouzí okolo 120 cm a váží asi 25 kg, samice měří na délku 100 cm a váží 10 kg. Samci mají také delší špičáky, dospělý jedinec má 32 zubů.

Stravování

Paviáni babuini se v potravě řadí mezi všežravce, konzumují plody, listy, pupeny, traviny, kořínky, různé hlízy, hmyz, vejce i menší obratlovce. Jsou zaznamenané případy, kdy pořádali lov na zajíce, kočkodany obecné nebo komby ušaté.

Život v tlupě

Běžná tlupa má okolo 20 až 180 členů. Je to skupina samců i samic. Přesuny skupiny jsou vysoce organizované a platí zde pravidlo, že nového stanoviště musí celá skupina dosáhnout ještě před soumrakem. Přes den se zdržují na zemi a na večer, zhruba po 16. hodině, vyhledávají úkryt v korunách stromů, nejčastěji akácií, kde nocují v bezpečí před dravci. Vzhledem k velikosti skupin nocují na několika stromech. Po zemi se pohybují po čtyřech končetinách.

Mladí samci v období puberty sami odcházejí v 70 až 90 % ze své tlupy a vyhledávají samice, se kterými nejsou v příbuzenském vztahu a pro které jsou přistěhovalci zajímavější. O přijmutí nového samce do tlupy rozhodují hlavně samice, pokud mu nabídne spáření, bude přijat. Vztahy v tlupách jsou matrilineární, to znamená, že samice ve skupině zůstávají. Starší samice které měly více mláďat jsou v hierarchii tlupy výše postavené. Staří samci tlupu ochraňují před nebezpečím.

Hlavní komunikace mezi jedinci je vizuální - upřený pohled, nahrbování, různé pózování, vystavování pohlavních orgánů, cenění zubů. K odhánění dravců používají i štěkavým křik. K projevům hmatové komunikace patří vzájemná péče o srst, dotýkání se nosy nebo zavěšování mláďat. Akustická komunikace se skládá z poměrně pestré škály vřískání, štěkání, chroptění, skřípání zuby, cvrlikání mláďat, vrčení a pištění. Chemická komunikace probíhá především v období samičí říje.

Rozmnožování

U paviánů babuinu má každý samec možnost se spářit se samici, pokud ho příjme. Období říje trvá u samice 32 dnů, za tu dobu se samice spáří s několika samci. Březost trvá 175 až 180 dnů, pak se rodí zpravidla jedno mládě o váze 850 g. Po narození je na matce zcela závislé, matka ho kojí asi rok. Péče o mládě spočívá dále v ošetřování, péči o srst, transportu a hrách. Starší zkušené matky své potomky déle kojí a více o ně pečují. Otcové chrání své potomky, zásobují je i matku potravou, hrají si s dětmi a pomáhají při transportu.

Zemře-li matka, může být mládě adoptováno jinou samicí, bylo-li již odstaveno od mléka, pečuje o otec. Zemře-li mládě před odstavením, může se samice spářit znovu. Jinak jsou období mezi porody dlouhé od 21 do 27 měsíců. Pohlavní dospělosti dosahují samci mezi 4. až 7. a samice mezi 5. až 6. rokem.

Babuiny loví lvi, gepardi, leopardi, hyeny, krajty, šakali, karakali, psi a lidé. S výjimkou člověka, loví predátoři jen mláďata, staré, nemocné a oslabené kusy. Dožívají se v divočině okolo 25 let a v zajetí byly hlášeny případy, kdy se jedinec dožil 40 let.

Vzhledem k blízké genetické příbuznosti paviánů k lidem, bývají babuini používáni k vědeckým experimentům a to především v oblasti fyziologie, výzkumu krve, kardiovaskulárního systému, neurologie a endokrinologie. Bývají též používáni pro modely lidských nemocí a problémů jako je epilepsie, vysoký krevní tlak, alkoholismus a podobně.

Podruhy

Druh pavián babuin se dělí na tři poddruhy:

• Papio cynocephalus cynocephalus Linnaeus, 1766 – má středně velkou lebku, narozená mláďata jsou černého zbarvení, je to v podstatě výše popisovaný druh,
• Papio cynocephalus ibeanus Thomas, 1893 – má větší lebku, narozená mláďata jsou bělavého zbarvení, žije v okolí pohoří Kilimandžáro, v Keni a Somálsku, má hrubší, lehce zvlněnou srst a větší hřívu, kříží se s paviánem anubi,
• Papio cynocephalus kindae Lönnberg, 1919 – má menší lebku, narozená mláďata jsou červenavého zbarvení, žije v Angole, jihozápadní Zambii a v Demokratické republice Kongo, kříží se s paviánem čakma.

Odkazy

Reference

Literatura

• Luděk Dobroruka, Zvířata celého světa, Státní zemědělské nakladatelství, sv. 5, 1979

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pavián babuin na Wikimedia Commons
• Galerie pavián babuin na Wikimedia Commons
• afrikaonline.cz