Pavlína Klenková

Pavlína Klenková
Rodné jméno	Pavlína Kominíková
Narození	10. června 1849 Sedlečko u Votic Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	16. ledna 1912 (ve věku 62 let) Praha-Bohnice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání	sufražetka
Choť	Eduard Klenka z Vlastimilu
Příbuzní	Julie Fantová-Kusá (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Pavlína Klenková z Vlastimilu (též z Vlastimile, rozená Kominíková, 10. června 1849 Sedlečko u Votic – 16. ledna 1912 Praha-Bohnice)^[1] byla česká spolková činovnice, mecenáška, sufražetka a feministka, spoluzakladatelka ženských spolků Vesna v Brně a Ústřední spolek českých žen v Praze, a rovněž od roku 1897 první starostka Ústředního spolku českých žen. Spolupracovala s předními osobnostmi českého ženského emancipačního hnutí, jako například Teréza Nováková, Věnceslava Lužická či Eliška Krásnohorská. Byla manželkou lékaře a šlechtice Eduarda Klenky z Vlastimilu.

Život

Mládí

Narodila se v obci Sedlečko u Votic (později součást městyse Neustupov) do rodiny statkáře Josefa Kominíka a jeho ženy Josefy, rozené Zavadilové, ze Sudoměřic. Provdala se za lékaře a šlechtice MUDr. Eduarda Klenku z Vlastimilu (1844–1881),^[2] primáře brněnské nemocnice. Následně pak užívala rodinný šlechtický přídomek z Vlastimilu. Manželé žili v Brně a založili rodinu.

Zde následně začala zapojovat do české spolkové činnosti v silně německy osídleném Brně. Stála u zrodu prvního moravského ženského pěveckého souboru Vesna,^[3] na jehož valné hromadě 15. srpna 1870 byla zvolena předsedkyní Marie Dvořáková. Dále se o jeho vznik zasloužili Leopoldina (Lvislava) Rudišová, Miroslava Helceletová, Amálie Teplá, Ing. Antonín Peka či skladatel a sbormistr JUDr. Josef Illner. Druhou starostkou se stala Anna Veronika Mikšíčková, která Dvořákovou ve vedoucí funkci roku 1872 vystřídala. Už v roce 1872 se jeho poslání zobecnilo a z pěveckého spolku vznikla ženská vzdělávací jednota, jejíž cílem bylo šířit vzdělanost mezi brněnskými ženami, a to výhradně prostřednictvím českého jazyka.

Roku 1881 ovdověla a posléze se roku 1890 přestěhovala se svými dětmi do Prahy

Ústřední spolek českých žen

Roku 1897 se Klenková podílela spolu s Karolínou Světlou, Terézou Novákovou či Věnceslavou Lužickou na vzniku tzv. Ústředního spolku českých žen. Vznikl s ambicí sjednotit české ženské a feministické spolky v Rakousku-Uhersku pod jednu organizaci. Stal se tak prvním ústředním ženským orgánem českých žen a následně se pak zabýval hájením jejich zájmů na rovnoprávnost, včetně rovných společenských příležitostí, dostupnějšího vzdělání či volebního práva. Na I. sjezdu českoslovanských žen ve dnech 15. – 17. května 1897 na Staroměstské radnici,^[4] kterého se zúčastnila přibližně tisícovka delegátek z Čech, byla Klenková zvolena jeho první starostkou. Ve funkci ji okolo roku 1905 nahradila Zorka Hovorková, Klenková pak působila jako čestná předsedkyně. Jako jednatelka spolku pak působila Eliška Purkyňová^[5]. Byla rovněž štědrou mecenáškou a podporovatelkou ženských či charitativních aktivit. Od roku 1899 byla členkou Společnosti pro spalování mrtvol.

Úmrtí

Pavlína Klenková z Vlastimilu zemřela 16. ledna 1912 v Zemském ústavu pro choromyslné v Bohnicích u Prahy ve věku 62 let. Jako příčina smrti je uvedena pneumonie (zápal plic). Její ostatky byly zpopelněny v krematoriu v Žitavě (v té době nebyla kremace na území Rakouska-Uherska povolena) a pohřbeny v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech^[6] vybudované rodinným příbuzným, architekta Richardem Klenkou z Vlastimilu.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Zmínka v diplomové práci
• České ženské hnutí 19. století