Pavol David
Pavol David | |
---|---|
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1948 – 1960 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSSR | |
Ve funkci: 1960 – 1964 | |
Poslanec Slovenské národní rady | |
Ve funkci: 1960 – 1964 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSS (KSČ) |
Narození | 19. března 1899 Kátov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 4. nebo 5. prosince 1970 Bratislava Československo |
Profese | politik |
Ocenění | Řád republiky Řád Klementa Gottwalda |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Pavol David, též Pavol Dávid (19. března 1899[1][2] Kátov[2] – 4.[2] nebo 5. prosince[1] 1970 Bratislava[2]), byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR.
Biografie
Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Žilina.[3] Mandát získal znovu ve volbách v roce 1954 (volební obvod Piešťany)[4] a volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR). V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1964. Podílel se na projednávání nové ústavy ČSSR z roku 1960.[5]
Ve volbách roku 1960 byl rovněž zvolen do Slovenské národní rady.[6]
Zastával i významné stranické posty. V letech 1949–1952 působil jako vedoucí tajemník Krajského výboru KSS v Žilině, v letech 1950–1966 byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska a v období let 1952–1963 navíc členem předsednictva a tajemníkem ÚV KSS. Na celostátní konferenci byl v prosinci 1952 zvolen kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ. Od června 1958 do prosince 1962 byl rovněž členem politického byra ÚV KSČ. V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky a v roce 1959 Řád Klementa Gottwalda.[7][8] V roce 1954 zasedal ve zvláštní komisi, která při ÚV KSS působila pro politické zabezpečení procesu s Gustávem Husákem ve vykonstruovaném obvinění Husáka z takzvaného buržoazního nacionalismu. Představoval centralistické a stalinistické křídlo slovenských komunistů.[9]
V polovině 50. let z titulu své funkce tajemníka ÚV KSS výrazně ovlivňoval politiku menších nekomunistických stran (například Strana slobody), do jejichž vnitrostranických poměrů zasahoval. V roce 1957 přímo inicioval spuštění politického procesu, v němž byl obžalován poslanec za Stranu slovenské obrody Ignác Jančár z protistátní činnosti a byl odsouzen na tři roky do vězení.[10] Historik Jan Rychlík nevylučuje, že právě konzervativní funkcionáři jako Pavol David a Karol Bacílek byli iniciátory změn, v jejichž rámci v roce 1960 zanikl Sbor pověřenců a došlo k dalšímu omezení pravomocí slovenských orgánů v rámci Československa.[11]
Jeho politická kariéra skončila počátkem 60. let. Když roku 1963 Kolderova komise rekapitulovala politické procesy 50. let a revidovala některé tehdejší kauzy, byl David donucen k odchodu z vrcholných funkcí.[12]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Pavol David [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-02-26]. S. 114. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-15]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-15]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-15]. Dostupné online.
- ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-01-15]. Dostupné online.
- ↑ Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 308, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 411, 414.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1311, 1328.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 430.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 436.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“