Pavol Kanis

PhDr. Pavol Kanis, CSc.
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1990 – 1990
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1990 – 1992
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1992 – 1992
Poslanec Národní rady SR
Ve funkci:
1993 – 1994
(přerušení v době výkonu funkce ministra)
Ve funkci:
1994 – 1998
Ve funkci:
1998 – 2002
(přerušení v době výkonu funkce ministra)
Ministr obrany Slovenska
Ve funkci:
1994 – 1994
PředchůdceImrich Andrejčák
NástupceJán Sitek
Ve funkci:
1998 – 2001
PředchůdceJán Sitek
NástupceJozef Stank
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSS (KSČ)
KSS
SDL
(v koalici s SV)

Narození27. srpna 1948 (75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Komenského
Profesehistorik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavol Kanis (* 27. srpna 1948 Praha) je historik, bývalý slovenský a československý politik KSS, později Strany demokratické levice, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění, v roce 1992 poslanec Slovenské národní rady, po vzniku samostatného Slovenska poslanec Národní rady SR, vedoucí politik SDL a Ministr obrany Slovenska.

Biografie

Vystudoval historii a filosofii na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a také Právnickou fakultu téže univerzity. Během vojenské služby vyučoval na Vojenské škole ve Vyškově. V období let 19721989 působil jako výzkumný pracovník, zabýval se vývojem slovenské společnosti.[1] V roce 1988 se zúčastnil ankety pořádané k 20. výročí československé federace slovenským Literárním týdeníkem. Vyslovil se pro razantní proměnu dosavadní federace a nevyloučil ani samostatný slovenský stát. Prohlásil, že „Přestavba může zanedlouho odhalit, že vícero pozůstatků, vícero důsledně neřešených věcí, není nosných pro národ jako politický subjekt (...) Právo na vlastní stát je přirozeným právem národu.“[2]

Po sametové revoluci se stal představitelem nové garnitury komunistické strany. Na sjezdu KSS v roce 1989 je uváděn jako člen jejího výkonného výboru, v roce 1990 pak i členem celostátního výkonného výboru Ústředního výboru KSČ.[3] Během roku 1990 se stal jedním z hlavních představitelů reformního křídla slovenských komunistů, kteří ve straně převládli.[4]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po do Sněmovny lidu (volební obvod č. 172 - Považská Bystrica, Středoslovenský kraj) jako poslanec za KSS. Ve volbách roku 1990 přešel do slovenské části Sněmovny národů, jako poslanec za KSS. V průběhu funkčního období se slovenská komunistická strana transformovala do Strany demokratické levice coby formace sociálně demokratického typu. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[5][6][7]

Ve volbách v roce 1992 usedl za SDL do Slovenské národní rady, která se v roce 1993 po vzniku samostatného Slovenska přetvořila v Národní radu Slovenské republiky, coby nejvyšší zákonodárný sbor. Zde zasedal do března 1994, též jako místopředseda zahraničního výboru NR SR. Od března 1994 do listopadu 1994 působil jako Ministr obrany Slovenska ve vládě Jozefa Moravčíka (podle slovenské zákonné úpravy ministr nebyl po dobu výkonu svého mandátu poslancem).[1]

Od roku 1994 byl 1. místopředsedou Strany demokratické levice a autorem jejího zahraničně-politického programu. V období únor 1995 – duben 1996 byl místopředsedou SDL pro styk s jinými organizacemi, později předsedou Rady sekcí praktické politiky SDL.[1]

V parlamentních volbách na Slovensku roku 1994 byl zvolen poslancem Národní rady Slovenské republiky za koalici Spoločná voľba, jejíž součástí se Strana demokratické levice stala, členem výboru NR SR pro obranu a rozpočet a členem Stálé delegace NR SR v Severoatlantickém shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách na Slovensku roku 1998 za SDL. Ministrem obrany Slovenska se stal opět v období říjen 1998 – leden 2001 v první vládě Mikuláše Dzurindy. Po odchodu z ministerské funkce nastoupil opět jako poslanec NR SR.[1][8]

Z funkce ministra abdikoval poté, co neuměl hodnověrně prokázat původ finančních prostředků na výstavbu své luxusní vily v bratislavské čtvrti Slavín, kterou začal stavět roku 2000. V roce 2008 se uvádí, že je majitelem firmy Kanimex a věnuje se podnikání.[9]

Odkazy

Reference

  1. a b c d Pavol Kanis [online]. vlada.gov.sk [cit. 2012-05-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 562. 
  3. Funkcionári KSČ a KSS [online]. upn.gov.sk [cit. 2012-05-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1387. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-19]. Dostupné online. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-19]. Dostupné online. 
  7. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  8. Autorizovaná rozprava, 45. schôdza, 30. 1. 2001 [online]. nrsr.sk [cit. 2012-05-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  9. Kanis: Sťahujem sa [online]. pluska.sk [cit. 2012-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-13. (slovensky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“