Pax Sinica

Pax Sinica, česky „čínský mír“, je latinská fráze používaná pro označení období míru ve východní Asii zaručené čínskou hegemonií. Termín je vytvořen analogicky k pax Romana, „římskému míru“ uvnitř římské říše v prvních dvou staletích n. l. Za dobu pax Sinica jsou považována období vlády dynastií Chan, Tchang a Ming. V těchto obdobích byla Čína díky své politické, hospodářské, vojenské a kulturní moci dominantní civilizací v regionu.

Chanské období pax Sinica se časově shodovalo s dobou „římského míru“ na západním okraji euroasijského kontinentu,[1] což podpořilo dálkový obchod a cestování. Jak pax Sinica, tak pax Romana se zhroutily kolem roku 200.[2]

Tchangská Čína (618–907) ustavila další pax Sinica, jeden ze zlatých věků Číny. Hospodářství, obchod, kultura a věda kvetly a dosáhly nových výšin.[3] V počátcích říše Tchang, především za vlády císaře Tchaj-cunga, si Číňané podřídili turkické kmeny ve stepích na severu od Číny, což zajistilo mír a bezpečnost obchodních cest. Tchangské hlavní město Čchang-an se proměnilo v kosmopolitní metropoli, v níž žili klerici a mniši, obchodníci a poslové z Indie, Persie, Arábie, Sýrie, Koreje a Japonska.[3]

V případě říše Ming je pojem pax Sinica, resp. pax Ming, používán při popisu mingské námořní expanze a politické kontroly moří jihovýchodní Asie a Indického oceánu v první polovině 15. století.[4]

V souvislosti s růstem významu a síly Číny koncem 20. a v 21. století a následnými geopolitickými změnami se pojem pax Sinica objevil i v diskuzích o budoucím uspořádání čínského okolí.[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pax sinica na anglické Wikipedii.

  1. ↑ PLOTT, John C. Global History of Philosophy. Delhi: Motilal Banarsidass, 1989. ISBN 9788120804562. S. 57. 
  2. ↑ Encyclopedia of world environmental history. Příprava vydání Krech III, Shepard; McNeil, J.R.; Merchant, Carolyn. New York: Routledge, 2004. Dostupné online. ISBN 9780415937337. S. 135. 
  3. ↑ a b MAHBUBANI, Kishore. The New Asian Hemisphere: The Irresistible Shift of Global Power to the East.. New York: PublicAffairs, 2009. Dostupné online. ISBN 9781586486280. S. 149. 
  4. ↑ WADE, Geoffrey. Ming China and Southeast Asia in the 15th Century: A Reappraisal. S. 13 a 21. Working Paper Series [PDF]. 2004-07 [cit. 2011-8-19]. Čís. 28, s. 13 a 21. [dále jen Wade (2004)]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-09. 
  5. ↑ LEVINE, Steve. Pax-Sinica: Why the U.S. should hand over Afghanistan and Central Asia to China [online]. Foreign Policy [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • KIM, S.S, China's Pacific Policy: Reconciling the Irreconcilable, International Journal, 1994.
  • Kueh, Y.Y. (2012). Pax Sinica: Geopolitics and Economics of China's Ascendance
  • TERMINSKI, Bogumil, (2010), The Evolution of the Concept of Perpetual Peace in the History of Political-Legal Thought, Perspectivas Internacionales, vol. 10: 277-291.
  • YEOH, Kok Kheng, (2009), Towards Pax Sinica?: China's rise and transformation : impacts and implications, University of Malaya.
  • ZHANG, Yongjin, (2001), System, empire and state in Chinese international relations, Review of International Studies, vol. 27: 43-63.