Pazardžik

Pazardžik Пазарджик
© Plamen Agov • studiolemontree.com, CC BY-SA 3.0 Stará pošta na náměstí Konstantina Veličkova
znak
Poloha
Souřadnice	42°12′ s. š., 24°20′ v. d.
Nadmořská výška	205–215 m n. m.
Stát	Bulharsko Bulharsko
Oblast	Pazardžická
Obština	Pazardžik
Pazardžik
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	37,4 km²
Počet obyvatel	73 139 ([1]2016)
Hustota zalidnění	1 955,6 obyv./km²
Etnické složení	Bulhaři
Náboženské složení	pravoslaví, islám
Správa
Vznik	1485
Oficiální web	www.pazardzhik.bg
Telefonní předvolba	034
PSČ	4400
Označení vozidel	PA
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pazardžik (bulharsky Пазарджик) je město v Bulharsku. Leží v nejzápadnější části Hornothrácké nížiny, asi 27 km západně od Plovdivu a je hlavním městem stejnojmenné oblasti. Žije zde necelých 75 tisíc obyvatel.

Území bylo v době antiky od 4. století před n. l. osídleno jedním z kmenů Thráků, kteří bojovali proti Řekům i Římanům. Pazardžik byl založen v 2. polovině 15. století na břehu řeky Maricy z thrácké osady Besapara. Z ní na obchodní křižovatce cesty Via Militaris postupem času vyrostlo nové město. Osídlili ho osmanští Turci, nazývalo se také Tatar Paradžik a zůstalo významným centrem obchodu s kožešinami, železem, rýží a zeleninou. Roku 1574 zde Damat İbrahim Paša dal postavit karavanseráj Kuršumchan, s elegantní kašnou a mešitou, která se jediná dochovala. Letopisec Evlija Çelebi tehdy při popisu města napočítal 16 machall a 870 domů. Roku 1664 byla postavena hodinová věž Sahat Kula.

V první polovině 19. století Turci začali tolerovat pravoslaví a umožnili roku 1837 výstavbu pravoslavného chrámu. V letech 1876-1877 se sem rozšířila rusko-turecká válka, dubnového povstání roku 1876 se zúčastnil spisovatel a politik Konstantin Veličkov, byl Turky zajat a uvězněn v Plovdivu. Roku 1878, během pokračující bulharské osvobozenecké války, bylo celé město vypáleno do základů ustupujícími Osmanskými jednotkami. Ke konci 19. století tu žilo už 29 000 obyvatel, konaly se zde dvakrát týdně trhy a byla tu i pošta s telegrafem.

V 20. století došlo k dalšímu rozvoji, vznikly moderní továrny a město se stalo administrativním centrem svého regionu.

Ve městě žije 73 139 stálých obyvatel a je zde trvale hlášeno 85 817 obyvatel.^[1] Podle sčítáni 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:^{[2][p 1]}

•   Bulhaři: 57 332 (86.3 %)
•   Turci: 4 822 (7.3 %)
•   Romové: 3 423 (5.2 %)
•   ostatní: 820 (1.2 %)

• Pravoslavný chrám Nanebevzetí Panny Marie (Uspenie Bogorodici), založen roku 1837, rekonstruován v závěru 20. století
• Stará pošta s hodinovou věží
• Hodinová věž - pozůstatek zničené turecké budovy Sahat kula z roku 1664; ve 20. století dostavěna na rozhlednu, s reliéfem sv. Cyrila a Metoděje v průčelí
• Mešita Kuršumdžamija - jediná dobře dochovaná turecká stavba ve městě (postavena roku 1667)
• Eskimdžamija - nejstarší dochovaná mešita (1540)
• Regionální historické muzeum (založeno 1911), sbírky archeologické a lapidárium od antiky přes byzantské památky po turecké nálezy z novověku, mj. z pevnosti Dorkovo a Kovačevo, historické a etnografické sbírky
• Galerie umění Stanislava Dospevského

• Konstantin Veličkov (̈(1855–1907) - spisovatel, malíř a politik, národní buditel
• Kimon Georgiev (1882-1969) - ministerský předseda meziválečné doby
• Serafim Todorov (̈* 1969) - boxer

• 
  Expozice historického muzea
• 
  Chrám Nanebevzetí P.Marie
• 
  Portál chrámu Nanebevzetí
• 
  Hodinová věž staré pošty
• 
  Mešita Kuršum
• 
  Věž sahat kula
• 
  Třída generála Gurka
• 
  Galerie umění
• 
  Pěší zóna s restaurací Zagorka

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pazardžik na Wikimedia Commons
• (bulharsky) Stránky města