Pcháč bezlodyžný

Pcháč bezlodyžný
Pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď	hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď	bodlákové (Carduoideae)
Tribus	Cardueae
Rod	pcháč (Cirsium)
Binomické jméno
Cirsium acaule Scop., 1769
Synonyma
Cirsium acaulon (L) Scop.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule) je vytrvalá, k zemi přitisklá rostlina s velmi krátkou lodyhou a ostnitě zubatými listy. V letních měsících kvete nachovými květy uspořádanými do až 5 cm úborů. Z české přírody, kde je původním druhem, se tato teplomilná bylina postupně vytrácí.^[1][2]

Rozšíření

Druh je rozšířen, vyjma severských oblastí, téměř po celé Evropě. Na severu prochází hranice přirozeného výskytu Britskými ostrovy a středem Skandinávie, na jihu sahá až ke Středozemnímu moři a od Atlantského pobřeží na západě po Pobaltí, Polsko a Rumunsko na východě.

V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně v teplejších oblastech českého termofytika a mezofytika. Nejčastější je v Polabí, Českém krasu, v Křivoklátské, Doupovské i Plzeňské pahorkatině, naopak neroste na jihu Čech. Na Moravě je vzácnější, vyskytuje se jen v Bílých Karpatech, v Javorníkách a na Vsetínských vrších. V nejnižší nadmořské výšce 170 m n. m. roste u Roudnice nad Labem a nejvýše v 860 m v Beskydech na hranici se Slovenskem.^[2][3]

Ekologie

Je teplomilný hemikryptofyt rostoucí hlavně na osvětlených stanovištích s vysýchavou, hlinitou půdou hojně zásobenou humusem a vápníkem, nejčastěji na podloží z opuky. Vyskytuje se v místech s nízkou vegetací, na suchých stráních, loukách, pastvinách, mezích, v lesních lemech a řídkých křovinách, druhotně i na železničních a silničních náspech. Kvete v období od července do září, plody dozrávají až do října. Počet chromozomů 2n = 34, stupeň ploidie x = 2.^[1][4][5]

Popis

Vytrvalá ostnitá rostlina s dvanácti až dvaceti listy v přízemní růžici a jedinou květonosnou lodyhou dlouhou od 3 do 10 cm; která vyrůstá z  oddenku. Lodyha je přímá, jednoduchá, mělce rýhovaná, někdy chlupatá a většinou bezlistá. Listy v růžici mají křídlatý řapík, jsou vejčitě až podlouhle kopinaté, čepel mívají dlouhou 12 až 20 cm, širokou 2 až 3 cm a po obvodě dělenou peřenoklanně až peřenosečně. Listové úkrojky jsou široce laločnaté, trojúhelníkovité, čtvercové či pětiúhlé, po obvodě ostnité, koncový osten úkrojku je 2 až 5 mm dlouhý a nažloutlý, na líci listu nejsou osténky a na rubu je vyniklá žilnatina. Někdy se objeví listy i na lodyze, vyrůstají střídavě, může jich být do šesti a jsou podobného tvaru jako listy v růžici, nejspodnější je největší, 3 až 5 cm, ostatní se směrem vzhůru zmenšují.

Na vrcholu lodyhy bývá většinou pouze jeden, řidčeji dva až tři, krátce stopkatý úbor s nachovými květy, velký v průměru až 5 cm. Úbor s plochým lůžkem je podepřen několika ostnitými listeny a jeho podlouhlý, vejčitý či válcovitý, víceřadý zákrov bývá asi 3 cm dlouhý a 2 cm široký. Listeny zákrovu jsou zelené, kopinaté, střechovitě uspořádané a mají ven zahnutou špičkou. Květy v úboru jsou stejně velké, mají zvonkovitě rozšířenou trubkovitou korunu nachové barvy o délce asi 3 mm, kalich je později přeměněn v chmýr. Morfologicky jsou všechny květy oboupohlavné, některé však bývají funkčně pouze samičí. Produkují nektar a opylovány jsou hmyzem, hlavně čmeláky.^{[1][2][4][5][6]}

Rozmnožování

Z opylených květů vznikají koncem léta plody, podlouhlé, 4 mm velké nažky hnědé barvy. Tato semena mají v době zralostí asi 2,5 mm dlouhý, víceřadý, pérovitý chmýr a jsou za jeho přispění ze schnoucího zákrovu odnášena větrem daleko do okolí. Na zem spadlá semena roznášejí také mravenci. Velká část semen je neplodných, neboť jsou v době dozrávání parazitována larvami nosatcovitých brouků čeledi (Curculionidae), dvoukřídlých (Syrphidae a Tephritidae) a drobných motýlů (Microlepidoptera). Na krátké vzdálenosti se bylina rozšiřuje rozrůstáním oddenku.^[2][4][5]

Význam

Rostlina je bez valného ekonomického významu. Při růstu na spásaných loukách se jí pro ostnité listy zvířata vyhýbají a na sečených většinou listy zůstávají neposečené.^[2][7]

Kříženci

Pcháč bezlodyžný se samovolně kříží s řadou pcháčů a vytváří plodné potomky, které jsou schopné se dále množit. V podmínkách české přírody se nejčastěji objevují tyto hybridy:

• Cirsium ×alpestre Nägeli – (C. acaulon × C. heterophyllum)
• Cirsium ×freyerianum W. D. J. Koch – (C. acaulon × C. pannonicum)
• Cirsium ×heerianum Nägeli – (C. acaulon × C. rivulare)
• Cirsium ×kirschlegeri Sch. Bip. ex Peterm. – (C. acaulon × C. palustre)
• Cirsium ×rigens (Dryand.) Wallr. – (C. acaulon × C. oleraceum)
• Cirsium ×sabaudum M. Löhr – (C. acaulon × C. vulgare)
• Cirsium ×sextenum Ausserd. ex Huter – (C. acaulon × C. arvense)
• Cirsium ×winklerianum Čelak. – (C. acaulon × C. canum)^[4][8]

Ohrožení

Vhodných míst pro růst pcháče bezlodyžného v české přírodě postupně ubývá a následně se snižují i počty vykvétajících rostlin. Proto je v „Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky“ z roku 2017 hodnocen jako vzácnější taxon vyžadující pozornost (C4a).^[1][9]

Galerie

• 

  Úbor a listy

• 

  Chmýr s nažkami

• 

  Semenáče

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pcháč bezlodyžný na Wikimedia Commons
• Taxon Cirsium acaule ve Wikidruzích