Pcheng Čchung

Pcheng Čchung (čínsky pchin-jinem Peng Chong, znaky zjednodušené 彭冲; 27. března 1915 – 18. října 2010) byl čínský komunistický politik, účastník občanské války, poté regionální politik v Nankingu a Ťiang-su, kritizovaný za kulturní revoluce, ale udržel se v politice a od konce 60. let postoupil do celostátně významných funkcí: kandidát (1969–1977) a člen (1977–1992) ústředního výboru Komunistické strany Číny, první tajemník provinčního výboru strany a předseda revolučního výboru v Ťiang-su (1974–1977) a Šanghaji (1979–1980), člen politbyra (1977–1982) a sekretariátu ústředního výboru (1980–1982), místopředseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1978–1983) a místopředseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1980–1993).

Pcheng Čchung, vlastním jménem Sü Tchie-žu (čínsky pchin-jinem Xǔ Tiěrú, znaky zjednodušené 许鐵如, tradiční 許鐵如) se narodil 27. března 1915 v Čang-čou na jihu provincie Fu-ťien.^[1] Vystudoval střední školu a ve svých 15 letech se aktivně zapojil do ilegálních komunistických aktivit ve svém rodném kraji. Jako vůdce místního studentského hnutí vstoupil v roce 1933 do Komunistického svazu mládeže a o rok později do Komunistické strany Číny.^[1] Po vypuknutí čínsko-japonské války v roce 1937 se čangčouští komunisté soustředili na protijaponskou propagandistickou činnost, skrze legální dramatický spolek Siang-čchao, navíc založili „Lidový sbor národní spásy“, který se podílel na vedení protijaponského hnutí v Čang-čou.^[2]

V říjnu 1937 vstoupil Pcheng Čung do Nové 4. armády a stal se zástupcem vedoucího propagandistického týmu politického oddělení druhého oddílu NSA. V roce 1938 byl vedoucím politického oddělení pluku, později okresním tajemníkem KS Číny v Tang-tchu a Wu-chu na jihovýchodě provincie An-chuej.^[2] Po roce 1940 opět působil jako vedoucí politického oddělení různých pluků Nové 4. armády a jako okresní tajemník strany v Tchaj-čou. Po roce 1945 sloužil jako politický komisař na úrovni pluku a brigády v Nové 4. armádě/ Středočínské polní armádě/Východočínské polní armádě/3. polní armádě, jeho poslední funkcí byl zástupce politického komisaře divize v 3. polní armádě.^[2]

Po vzniku Čínské lidové republiky působil Pcheng Čchung jako generální sekretář a pak vedoucí oddělení jednotné fronty fuťienského provinčního výboru KS Číny a zástupce vedoucího oddělení práce jednotné fronty východočínského byra ÚV KS Číny.^[2] V srpnu 1954 byl Pcheng Čchung přeložen do funkce generálního sekretáře ťiangsuského provinčního výboru KS Číny a po roce 1955 působil jako starosta (do 1959) a první tajemník městského výboru KS Číny (do 1967) v Nankingu.^[1] V polovině 60. let byl i jedním z tajemníků ťiangsuského provinčního výboru KS Číny.^[2]

Po vypuknutí kulturní revoluce byl ostře kritizován levicovými radikály (za svou cestu do Sovětského svazu a související prohlášení o potřebě učit se od sovětských komunistů) a odvolán z funkcí. Při sestavení ťiangsuského revolučního výboru (který převzal správu provincie od dosavadní vlády a provinčního výboru strany) v březnu 1968 byl jmenován jeho místopředsedou (jediným civilistou mezi místopředsedy). Následujícího roku byl na IX. sjezdu KS Číny zvolen kandidátem ústředního výboru.^[1] Když byl koncem roku 1970 obnoven provinční výbor strany, Pcheng se stal jedním ze zástupců tajemníka (pro průmysl), opět jako jediný civilista. Na X. sjezdu KS Číny v srpnu 1973 byl znovuzvolen kandidátem ÚV. Po přeložení prvního tajemníka provinčního výboru KS Číny a předsedy provinčního revolučního výboru Sü Š’-joua do provincie Kuang-tung v prosinci 1973 převzal Pcheng Čchung od ledna 1974 vedení strany a revolučního výboru v Ťiang-su, stal se také druhým politickým komisařem Nankingského vojenského okruhu.^[2]

Po zatčení členů „gangu čtyř“ v Pekingu byli v říjnu 1976 do Šanghaje, mocenské základny gangu,^[3] vysláni Su Čen-chua, politický komisař námořnictva a kandidát politbyra, Ni Č’-fu, v Pekingu tajemník strany, místopředseda revolučního výboru a předseda odborů a konečně Pcheng Čchung. Trojice převzala správu Šanghaje od stoupenců a spojenců gangu jako první, druhý a třetí tajemník městského výboru strany a předseda, první a druhý místopředseda městského revolučního výboru. Su Čen-chua přitom měl celkové vedení a jako voják se soustředil na bezpečnostní otázky, Ni Č’-fu jako dělník a odborář měl najít cestu k šanghajským dělníkům a doplňoval je Pcheng Čchung svou znalostí místních poměrů.^[3] Vzhledem k jiným povinnostem prvních dvou v Pekingu (Ni Č’-fu roku 1978 převzal vedení čínských odborů) zůstala Pcheng Čchungovi většina každodenního řízení města. V Šanghaji ovšem místní funkcionáři na Pcheng Čunga pohlíželi skepticky, byl pro ně mužem ze sousední rivalské provincie nedostatečně zkušeným pro řízení jednoho z největších a nejdůležitějších měst Číny.^[4] Zatím v únoru 1977 Pcheng Čchunga ve vedení provincie Ťiang-su vystřídal Sü Ťia-tchun. Na XI. sjezdu KS Číny v srpnu 1977 bylo jeho faktické postavení v čele Šanghaje oceněno přijetím mezi členy politbyra. Současně s regionálními administrativními funkcemi byl zvolen i místopředsedou celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1978–1983). V lednu 1979 Pcheng Čchung i formálně stanul v čele Šanghaje, když vystřídal Su Čen-chuu na obou vrcholných pozicích (předsedy revolučního výboru a prvního tajemníka strany).^[1]

Při obnově sekretariátu ústředního výboru v únoru 1980 byl jmenován jedním z tajemníků sekretariátu,^[1] v sekretariátu měl jako první zástupce tajemníka ústřední politické a právní komise na starosti právní a legislativní záležitosti.^[2] V souvislosti s přechodem do Pekingu v březnu 1980 opustil své funkce v Šanghaji. V září 1980 byl zvolen místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, do 1993).

Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 vypadl z užšího vedení strany, když přišel o místo v politbyru i sekretariátu,^[1] zůstal pouze členem ústředního výboru (znovuzvolen i na XIII. sjezdu roku 1987, do 1992). Nadále pracoval ve stálém výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců jako jeho místopředseda a v letech 1988–1993 místopředseda a generální sekretář.^[2]

Roku 1993 odešel do penze. Dne 18. října 2010 zemřel v Pekingu.^[2]

• LAMPTON, David M.; YEUNG, Sai-cheung. Paths to Power: Elite Mobility in Contemporary China. Ann Arbor, MI: Center for Chinese Studies, University of Michigan, 1986. Dostupné online. ISBN 0892640634. Chapter 3. Peng Chong. (anglicky)