Pcheng Jing-jü
| Pcheng Jing-jü | |
|---|---|
| Úmrtí | 1348/1358 |
| Země | říše Jüan |
| Povolání | buddhistický mnich |
| Znám jako | povstalec, jeden z vůdců Bílého lotosu, připravoval povstání rudých turbanů |
| Nábož. vyznání | Bílý lotos |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Pcheng Jing-jü (čínsky pchin-jinem Péng Yíngyù, znaky 彭瑩玉, † 1348/1358?), známý též jako mnich Pcheng (čínsky v českém přepisu Pcheng Che-šang, pchin-jinem Péng Hé shang, znaky 彭和尚) byl náboženský vůdce a vizionář působící v polovině 14. století v jüanské Číně. Jako jeden z vůdců ilegální sítě Bílého lotosu připravoval povstání rudých turbanů.
Život
Pocházel z rolnické rodiny z I-čchunu v Ťiang-si, v devíti letech se stal buddhistickým mnichem.[1] Měl velkou zásluhu na změně staletí starého kultu Maitréji v atraktivní sociální hnutí. Roku 1338 byl ideologem povstání v ťiangsiské prefektuře Jüan-čou, jehož vůdce Čou C’-wang se prohlásil císařem. Vzpoura však byla rychle poražena a Čou popraven místními vládními oddíly. Pcheng utekl na sever do oblasti mezi řekami Jang-c’-ťiang a Chuaj-che na pomezí Chu-peje a Che-nanu. Zde opět učil o nadcházejícím příchodu Maitréji, krále světla.[2]
Kolem roku 1348 se setkal a spojil s vůdcem jiné opoziční skupiny Cou Pchu-šengem. Oba pak vybrali do role vůdce vzpoury a budoucího vládce Sü Šou-chueje. Dlouho připravované povstání vypuklo v srpnu 1351. Rychle se rozšířilo a Sü Šou-chuej se stal císařem povstalecké říše Tchien-wan. Sám Pcheng byl zajat a popraven někdy v letech 1348–1352, podle jedné zprávy až roku 1358.[3]
Reference
- ↑ ROWE, William T. Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county. Stanford: Stanford University Press, 2007. 437 s. ISBN 0804754969, ISBN 9780804754965. S. 49. (anglicky)
- ↑ MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty, 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 39. (anglicky)
- ↑ DREYER, Edward L. Military origins of Ming China. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 59. (anglicky)