Pečová
Pečová | |
---|---|
Základní informace | |
Zánik | 20. století |
Další majitelé | rodina Petschů, Josef Máchal |
Poloha | |
Adresa | původně Libeň č.p. 72, Praha 9 - Vysočany, Česko |
Souřadnice | 50°6′44,64″ s. š., 14°29′30,36″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pečová (Dirixka, Kotinka, Máchalka, Pavelatzka) je zaniklá usedlost původně v Libni, na hranici s Vysočany. Nacházela se v místech u železniční trati na dolním konci prosecké Bobové dráhy.[1]
Historie
Usedlost stála na východním konci Libně u Vysočan a sousedila s Jetelkou. Po svých majitelích měla v průběhu let několik názvů - roku 1680 ji vlastnil staroměstský primátor Jan Severýn Dirix z Brucku a Rottenbergu (Dirixka), poté Pavelatz (Pavelatzka), roku 1725 rodina Petschů (Pečová) a v 19. století Josef Máchal (Máchalka).
Apelační rada Jan František Petsch vlastnil v Libni také usedlosti Červená Báň a Velká Vaceška. Jeho následovníku Danielu Antonínu Petschovi náležela mimo jiné vinice o rozloze 5 jiter, zničená za okupace francouzskými vojsky ve 40. letech 18. století.
Ve 40. letech 19. století měl v majetku vinici s usedlostí Josef Máchal. V té době byla usedlost poměrně rozlehlá, tvořilo ji kromě obytné budovy asi pět dalších hospodářských budov.
Po Máchalovi držela pozemky firma František X. Brosche. Vinohrad zanikl někdy v 19. století, několik budov usedlosti stálo ještě roku 1968, poté byly zbořeny.
Vinice Máchalka
Vinice byla obnovena roku 1996 Vinařským družstvem sv. Václav v míře 1,8 hektaru. Roku 1999 zde bylo vysazeno 10.000 keřů vinné révy.
Odkazy
Reference
- ↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, CPO evid. č. 3990-1 Libeň - dříve Lieben, mapový list č. IV. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
Literatura
- HEJTMÁNEK, Ladislav. Libeň: historický nástin. Praha: Nákladem obce libeňské, 1896. viii, 265 s., [21] l. obr. příl., [1] složený l. obr. příl. S. 98 - 99. Dostupné online.
- JUNGMANN, Jan: Libeň - zmizelý svět. [Praha]: Muzeum hlavního města Prahy, ©2010. 191 s. ISBN 978-80-85394-79-5. S. 84 (obr. 261, r.1968).
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 220 - 221.
Související články
Externí odkazy
- Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č.32. Městská knihovna v Praze.
- Národní registr pramenů a studánek: pramen Pod Máchalkou (7090). estudanky.eu. Vložil: Michal Kulík, 07.07.2013.
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“