Pedro Martínez (tenista)

Pedro Martínez
Pedro Martínez na French Open 2021
PřezdívkaPe[1]
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození26. dubna 1997 (26 let)[1]
Místo narozeníAlzira, Španělsko[1]
BydlištěValencie, Španělsko[1]
Výška185 cm[1]
Hmotnost76 kg[1]
Profesionál od2016[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek3 153 794 USD
Dvouhra
Poměr zápasů50–68
Tituly1 ATP, 3 challengery, 8 Futures
Nejvyšší umístění40. místo (9. května 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2021)
French Open3. kolo (2020)
Wimbledon3. kolo(2021)
US Open2. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů35–43
Tituly1 ATP, 3 challengey, 18 Futures
Nejvyšší umístění51. místo (16. května 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2022)
French Opensemifinále (2021)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open1. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230810a10. srpna 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pedro Martínez Portero (* 26. dubna 1997 Alzira, Valencie) je španělský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový i deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jedenáct titulů ve dvouhře a dvacet jedna ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2022 na 40. místě a ve čtyřhře v témže měsíci na 51. místě. Připravuje se v centru GR Tennis. Trénuje ho Gerard Granollers.[1]

Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 2022 marbellským kvalifikačním kolem proti Rumunska, když v reprezentaci nahradil zraněného Granollerse.[3] V páru s Alejandrem Davidovicemh Fokinou prohrál čtyřhru. Španělé předto zvítězili 3:1 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 2–2 ve čtyřhře.[4]


Tenisová kariéra

V roce 2013 se stal členem družstva, které vyhrálo juniorský Davis Cup.

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v červenci 2012, když na turnaji ve španělské Denie nastoupil s Venezuelanem Davidem Soutem do čtyřhry. V úvodním kole podlehli španělskému páru Ojeda Lara a Vivancio-Guzmán.[2] Premiérový titul na challengerech si odvezl z Båstadu, kde v červenci 2018 přehrál ve finále francouzského hráče Corentina Mouteta.[1][2]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na dubnovém Grand Prix Hassan II 2018 v Marrákeši. Z pozice kvalifikanta vypadl v úvodním kole dvouhry s Portugalcem João Sousou.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. Ve třech předchozích kvalifikačních soutěžích na grandslamu neuspěl. Do prvního kola pařížské dvouhry mu los původně přidělil Američana Sama Querreyho. Po jeho odstoupení podlehl šťastnému poraženému kvalifikantu Henrimu Laaksonenovi ze Švýcarska.[1][2]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–1 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.31. července 2021Kitzbühel, RakouskoantukaNorsko Casper Ruud1–6, 6–4, 3–6
Vítěz1.27. února 2022Santiago, ChileantukaArgentina Sebastián Báez4–6, 6–4, 6–4

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.31. července 2022Kitzbühel, RakouskoantukaItálie Lorenzo SonegoNěmecko Tim Pütz
Nový Zéland Michael Venus
5–7, 6–4, [10–8]

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (3–3 D; 3–8 Č)
Futures (8–6 D; 18–8 Č)

Dvouhra: 20 (11–9)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.20150601ačervna 2015Toulon, FrancieantukaFrancie Alexis Musialek6–1, 2–6, 3–6
Finalista2.20150701ačervence 2015Getxo, ŠpanělskoantukaSpojené království Alexander Ward1–6, 1–6
Vítěz1.20160301abřezna 2016Pula, ChorvatskoantukaČesko Zdeněk Kolář6–3, 6–1
Finalista3.20160501akvětna 2016Hammámet, TuniskoantukaBelgie Omar Salman6–2, 5–7skreč
Vítěz2.20160601ačervna 2016Stara Zagora, BulharskoantukaBelgie Germain Gigounon6–3, 6–1
Vítěz3.20160601ačervna 2016Plovdiv, BulharskoantukaBulharsko Dimitar Kuzmanov7–6(7–5), 6–2
Finalista4.20160701ačervence 2016Getxo, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Ricardo Ojeda Lara1–6, 4–6
Vítěz4.20160701ačervence 2016Xàtiva, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Carlos Taberner2–6, 6–1, 6–4
Finalista5.20170201aúnora 2017Peguera, ŠpanělskoantukaItálie Stefano Travaglia5–7, 1–6
Vítěz5.20170401adubna 2017Hammámet, TuniskoantukaMaroko Lamine Ouahab6–3, 6–3
Vítěz6.20170501akvětna 2017Lleida, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Gerard Granollers6–3, 5–7, 6–4
Vítěz7.20170801asrpna 2017Santander, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Marc Giner6–3, 6–2
Vítěz8.20180201aúnora 2018Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýUkrajina Vladyslav Manafov3–6, 6–3, 6–2
Finalista6.20180601ačervna 2018Huelva, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Sergio Gutiérrez Ferrol6–3, 6–7(1–7), 2–6
Vítěz1.červenec 2018Båstad, ŠvédskoantukaFrancie Corentin Moutet7–6(7–5), 6–4
Finalista1.říjen 2018Barcelona, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Roberto Carballés Baena6–1, 3–6, 0–6
Finalista2.duben 2019Alicante, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Pablo Andújar3–6, 6–3, 4–6
Finalista3.říjen 2020Alicante, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Carlos Alcaraz6-7(6-8), 3-6
Vítěz2.listopad 2020Marbella, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Jaume Munar7–6(7–4), 6–2
Vítěz3.září 2021Sevilla, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Roberto Carballés Baena6–4, 6–1

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pedro Martínez (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k Pedro Martínez na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230810a10. srpna 2023
  2. a b c d e Pedro Martínez na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230810a10. srpna 2023
  3. WILLIAMS, George. Pedro Martínez replaces the injured Granollers in the Davis Cup in Marbella. Sports Finding [online]. 2022-02-27 [cit. 2022-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Pedro Martínez (tenista) na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230810a10. srpna 2023

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Martinez RG21 (29) (51376091686).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Martinez RG21 (29)