Pedro Martínez (tenista)

Pedro Martínez
Pedro Martínez na French Open 2021
Pedro Martínez na French Open 2021
PřezdívkaPe[1]
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození26. dubna 1997 (27 let)
Místo narozeníAlzira, Španělsko[1]
BydlištěValencie, Španělsko[1]
Výška185 cm[1]
Hmotnost76 kg[1]
Profesionál od2016[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek4 209 319 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů65–82
Tituly1 ATP, 7 challengerů, 8 ITF
Nejvyšší umístění39. místo (14. října 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2021)
French Open3. kolo (2020)
Wimbledon3. kolo (2021)
US Open2. kolo (2021, 2024)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů39–52
Tituly1 ATP, 4 challengery, 18 ITF
Nejvyšší umístění51. místo (16. května 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2022)
French Opensemifinále (2021)
Wimbledon1. kolo (2021, 2024)
US Open1. kolo (2021, 2022, 2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241022a22. října 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pedro Martínez Portero (* 26. dubna 1997 Alzira, Valencie) je španělský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový i deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal patnáct titulů ve dvouhře a dvacet dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2024 na 39. místě a ve čtyřhře v květnu téhož roku na 51. místě. Připravuje se v centru GR Tennis. Trénuje ho Gerard Granollers.[1]

Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 2022 marbellským kvalifikačním kolem proti Rumunska, když v reprezentaci nahradil zraněného Granollerse.[3] V páru s Alejandrem Davidovichem Fokinou prohrál čtyřhru. Španělé přesto zvítězili 3:1 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.[4]

Španělsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži. Na úvod dvouhry podlehl Italu Andreovi Vavassorimu.

Tenisová kariéra

V roce 2013 se stal členem družstva, které vyhrálo juniorský Davis Cup.

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v červenci 2012, když na turnaji ve španělské Denie nastoupil s Venezuelanem Davidem Soutem do čtyřhry. V úvodním kole podlehli španělskému páru Ojeda Lara a Vivancio-Guzmán.[2] Premiérový titul na challengerech si odvezl z Båstadu, kde v červenci 2018 přehrál ve finále francouzského hráče Corentina Mouteta.[1][2]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na dubnovém Grand Prix Hassan II 2018 v Marrákeši. Z pozice kvalifikanta vypadl v úvodním kole dvouhry s Portugalcem João Sousou.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. Ve třech předchozích kvalifikačních soutěžích na grandslamu neuspěl. Do prvního kola pařížské dvouhry mu los původně přidělil Američana Sama Querreyho. Po jeho odstoupení podlehl šťastnému poraženému kvalifikantu Henrimu Laaksonenovi ze Švýcarska.[1][2]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–2 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 3 (1–2)

Stavč.datumturnajkategoriepovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.31. července 2021Kitzbühel, RakouskoATP 250antukaNorsko Casper Ruud1–6, 6–4, 3–6
Vítěz1.27. února 2022Santiago, ChileATP 250antukaArgentina Sebastián Báez4–6, 6–4, 6–4
Finalista2.7. dubna 2024Estoril, PortugalskoATP 250antukaPolsko Hubert Hurkacz3–6, 4–6

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stavč.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.31. července 2022Kitzbühel, RakouskoATP 250antukaItálie Lorenzo SonegoNěmecko Tim Pütz
Nový Zéland Michael Venus
5–7, 6–4, [10–8]

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (7–6 D; 4–8 Č)
Futures (8–6 D; 18–8 Č)

Dvouhra: 27 (16–12)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.červen 2015Toulon, FrancieantukaFrancie Alexis Musialek6–1, 2–6, 3–6
Finalista2.červenec 2015Getxo, ŠpanělskoantukaSpojené království Alexander Ward1–6, 1–6
Vítěz1.březen 2016Pula, ChorvatskoantukaČesko Zdeněk Kolář6–3, 6–1
Finalista3.květen 2016Hammámet, TuniskoantukaBelgie Omar Salman6–2, 5–7skreč
Vítěz2.červen 2016Stara Zagora, BulharskoantukaBelgie Germain Gigounon6–3, 6–1
Vítěz3.červen 2016Plovdiv, BulharskoantukaBulharsko Dimitar Kuzmanov7–6(7–5), 6–2
Finalista4.červenec 2016Getxo, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Ricardo Ojeda Lara1–6, 4–6
Vítěz4.červenec 2016Xàtiva, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Carlos Taberner2–6, 6–1, 6–4
Finalista5.únor 2017Peguera, ŠpanělskoantukaItálie Stefano Travaglia5–7, 1–6
Vítěz5.duben 2017Hammámet, TuniskoantukaMaroko Lamine Ouahab6–3, 6–3
Vítěz6.květen 2017Lleida, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Gerard Granollers6–3, 5–7, 6–4
Vítěz7.srpen 2017Santander, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Marc Giner6–3, 6–2
Vítěz8.únor 2018Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýUkrajina Vladyslav Manafov3–6, 6–3, 6–2
Finalista6.červen 2018Huelva, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Sergio Gutiérrez Ferrol6–3, 6–7(1–7), 2–6
Vítěz1.červenec 2018Båstad, ŠvédskoantukaFrancie Corentin Moutet7–6(7–5), 6–4
Finalista1.říjen 2018Barcelona, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Roberto Carballés Baena6–1, 3–6, 0–6
Finalista2.duben 2019Alicante, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Pablo Andújar3–6, 6–3, 4–6
Finalista3.říjen 2020Alicante, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Carlos Alcaraz6-7(6-8), 3-6
Vítěz2.listopad 2020Marbella, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Jaume Munar7–6(7–4), 6–2
Vítěz3.září 2021Sevilla, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Roberto Carballés Baena6–4, 6–1
Finalista4.září 2023Como, ItálieantukaBrazílie Thiago Seyboth Wild7–5, 2–6, 3–6
Vítěz4.říjen 2023Brest, Francietvrdý (h)Francie Benjamin Bonzi7–6(8–6), 7–6(7–1)
Vítěz5.prosinec 2023Maspalomas, ŠpanělskoantukaŠvýcarsko Kilian Feldbausch6–4, 4–6, 6–3
Finalista5.leden 2024Tenerife, ŠpanělskotvrdýUSA Brandon Nakashima3–6, 4–6
Vítěz6.březen 2024Girona, ŠpanělskoantukaMoldavsko Radu Albot7–5, 6–4
Finalista6.květen 2024Bordeaux, FrancieantukaFrancie Arthur Fils2–6, 3–6
Vítěz7.říjen 2024Valencie, ŠpanělskoantukaPortugalsko Jaime Faria6–1, 6–3

Čtyřhra (22 titulů)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
1.únor 2014Peguera, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Jaume MunarŠpanělsko Roberto Carballés Baena
Španělsko Oriol Roca Batalla
6–1, 6–1
2.září 2014Madrid, ŠpanělskotvrdýŠpanělsko Jaume MunarŠpanělsko Adam Sanjurjo Hermida
Španělsko Miguel Semmler
6–3, 6–4
3.červenec 2015Getxo, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Eduard Esteve LobatoRusko Ivan Gachov
Rusko Alexander Igoshin
6–1, 6–2
4.červenec 2015Gandia, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Eduard Esteve LobatoŠpanělsko Carlos Boluda-Purkiss
Španělsko Alberto Romero de Ávila Senise
6–1, 6–2
5.září 2015Oviedo, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Gerard GranollersFrancie Adrien Puget
Francie Xavier Pujo
7–5, 6–4
6.červen 2016Toulon, FrancieantukaMaroko Lamine OuahabFrancie Ronan Joncour
Francie Yanais Laurent
6–3, 6–7(4), [12–10]
7.červenec 2016Xàtiva, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Alberto Barroso CamposŠpanělsko Francesc Aulina
Španělsko Juan Lizariturry
6–4, 6–1
8.září 2016San Sebastián, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Eduard Esteve LobatoBenin Alexis Klégou
Francie Maxime Mora
6–3, 3–6, [10–4]
9.leden 2017Manacor, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Ricardo Ojeda LaraŠpanělsko Sergio Martos Gornés
Španělsko David Vega Hernández
6–7(5), 6–0, [10–4]
10.únor 2017Peguera, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Gerard GranollersItálie Filippo Leonardi
Itálie Stefano Travaglia
6–7(5), 6–0, [10–4]
11.únor 2017Peguera, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Gerard GranollersŠpanělsko Sergio Martos Gornés
Chile Cristóbal Saavedra Corvalán
6–3, 6–4
12.březen 2017Xàbia, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Gerard GranollersRusko Ivan Gachov
Španělsko Sergio Martos Gornés
6–2, 6–2
13.červenec 2017Gandia, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Marc GinerRusko Ivan Gachov
Španělsko Sergio Martos Gornés
7–6(4), 6–3
14.červenec 2017Denia, ŠpanělskoantukaRusko Ivan GachovŠpanělsko Juan Lizariturry
Španělsko Jaume Pla Malfeito
7–5, 6–7(7), [11–9]
15.září 2017Sevilla, ŠpanělskoantukaŠpanělsko David Vega HernándezŠpanělsko Marc Giner
Španělsko Jaume Pla Malfeito
3–6, 6–4, [10–5]
16.září 2017Madrid, Španělskoantuka (h)Španělsko Miguel SemmlerBelgie Christopher Heyman
Belgie Yannick Vandenbulcke
6–4, 6–4
17.únor 2018Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýBelgie Omar SalmanFrancie Maxence Brovillé
Francie Johan Sébastien Tatlot
6–4, 6–7(5), [10–5]
18.březen 2018Xàbia, ŠpanělskoantukaBelgie Germain GigounonBelgie Kimmer Coppejans
Rusko Ivan Gachov
7–6(4), 7–6(1)
19.září 2018Sevilla, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Gerard GranollersŠpanělsko Daniel Gimeno-Traver
Španělsko Ricardo Ojeda Lara
6–0, 6–2
20.září 2019Sevilla, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Gerard GranollersBelgie Kimmer Coppejans
Španělsko Sergio Martos Gornés
7–5, 6–4
21.listopad 2020Marbella, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Gerard GranollersVenezuela Luis David Martínez
Brazílie Fernando Romboli
6–3, 6–4
22.září 2023Sevilla, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Alberto Barroso CamposIndie Sriram Baladži
Brazílie Fernando Romboli
3–6, 7–6(5), [11–9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pedro Martínez (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j Pedro Martínez na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20241022a22. října 2024
  2. a b c d e Pedro Martínez na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241022a22. října 2024
  3. WILLIAMS, George. Pedro Martínez replaces the injured Granollers in the Davis Cup in Marbella. Sports Finding [online]. 2022-02-27 [cit. 2022-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Pedro Martínez (tenista) na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20241022a22. října 2024

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Martinez RG21 (29) (51376091686).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Martinez RG21 (29)