Peklo

Středověké ztvárnění pekla od Herrada von Landsberg (okolo 1180)

Peklo je místo v posmrtném životě, ve kterém jsou zemřelí podrobeni utrpení za viny, obvykle jako věčný trest. Náboženství s lineárním pojetím historie líčí peklo jako věčné příkladem jsou křesťanství, islám, ale zřejmě i starořecký Tartaros, zatímco náboženství s cyklickým pojetím času a reinkarnací líčí peklo jako přechodný stav mezi inkarnacemi, zejména v dharmických náboženstvích. Peklo je tradičně umístěno v podzemí (viz podsvětí). Jiným místem posmrtného života je nebe či ráj.

Další náboženství považují podsvětí za říši mrtvých obvykle umístěnou v podzemí, například Hádés, Hel, Šeol, Xibalbá nebo Mictlan. Ve starověkých mytologiích je často popisována možnost vstupu do podsvětí ze světa živých (viz také brána do pekel v pozdějších evropských pohádkách nebo v Božské komedii) kam odcházely duše zemřelých. Peklo je součástí řady mytologií, náboženství a folkloru. Peklo je obýváno démony a dušemi zemřelých. Peklo je v náboženských představách včetně křesťanství a islámu nejčastěji popisováno jako jezero ohně a síry (poprvé již ve Zjevení Janovu). V jiných tradicích je peklo naopak ledově chladné. Některé buddhistické i křesťanské texty (Božská komedie) připouštější existenci ohnivých i ledových pekel.

Přehled

Podrobnější informace naleznete v článku Podsvětí.

Starověká polyteistická náboženství

Starověké Řecko a Řím

Podrobnější informace naleznete v článku Tartaros.

V řecké mytologii je Tartaros (řecky Τάρταρος) ponuré místo či propast ležící v podsvětí, sloužící jako místo trestu. V dialogu Gorgias Platón píše že duše zemřelých jsou souzeny poté, co překročí řeku mrtvých, a ti, kteří zasluhují trest, jdou do Tartaru.[1] Římané je později převzali.

Monoteistická náboženství

Židovství

Podrobnější informace naleznete v článku Šeol.

Šeol je v hebrejské Bibli místo temnoty, kam jdou duše zemřelých. Šeol je v řečtině překládán jako Hádés. V Novém zákoně je Hades podsvětí a jeho personifikace.[2] Raný judaismus neměl koncept pekla, přičemž pojetí posmrtného života bylo přijato v helenistickém období, zřejmě od sousedících helenistických náboženství. Příkladem je kniha Daniel. Daniel 12,2 říká „Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.“[3]

Křesťanství

Podobenství o Lazarovi a boháčovi zobrazující boháče v pekle, který žádá Lazara a Abraháma o pomoc od Jamese Tissot
Podrobnější informace naleznete v článcích Křesťanské pojetí pekla a Očistec.

Křesťanská doktrína pekla vychází z Nového zákona. Slovo peklo se v řeckém Novém zákoně nevyskytuje, jsou tam ale použita tři jiná slova: řecká slova Tartaros a Hades a hebrejské slovo Gehinnom. V Septuagintě a Novém zákoně překladatelé použili slovo Hádés na místě hebrejského Šeolu, avšak spíše s židovským než s řeckým pojetím. V židovském pojetí je Šeol jako v knize Kazatel[4] místo, kde není žádná aktivita. Nicméně už od Augustina někteří křesťané věřili, že duše zemřelých křesťanů odpočívají v pokoji, zatímco zavržení hříšníci trpí od smrti až po vzkříšení.[5]

Hebrejský Starý zákonSeptuagintaŘecký Nový zákonv Novém zákoněVulgataKJVNIV
שְׁאוֹל (Sheol)[6]Ἅιδης (Haïdēs)[7]ᾌδης (Ádēs)[8]x10[9]infernus[10]PekloHades
גֵיא בֶן־הִנֹּם (Ge Hinom)[11]Εννομ (Ennom)[12]γέεννα (géenna)[13]x11[14]infernusPekloPeklo
(N/A)(N/A)Ταρταρόω (Tartaróō)[15]x1infernusPekloPeklo

Podle biblické knihy Zjevení Janova bylo peklo připraveno pro Satana a jeho anděly, po Posledním soudu však do něj budou uvrženy také duše zlých lidí a lhářů (Zj. 20,14–15, Zj. 21,8). Římskokatolická církev definuje peklo jako stav konečného (sebe)vyloučení ze společenství s Bohem a blaženými. Peklo je důsledek úmyslného páchání smrtelného hříchu bez pokání a úmyslného odmítání Boží milosti, což má za následek věčné oddělení od Boha.[16] v okamžiku smrti.[17] Za jeden z mála konkrétnějších popisů křesťanského pekla je považována novozákonní fráze „pláč a skřípění zubů“.

Islám

Podrobnější informace naleznete v článku Džahannam.

V islámu je džahannam (arabsky جهنم‎) místem ohně a dalších utrpení zatracených. Někdy bývá, snad pod staroegyptským vlivem, popisováno jako obrovský netvor, který o Posledním soudu pohltí všechny zatracené do svých útrob, kde budou navěky trpět.[18]

Východní náboženství

Freska v Kláštere Moldovița, Rumunsko

Buddhismus

Podrobnější informace naleznete v článku Naraka (buddhismus).

V buddhismu je peklo nazýváno naraka nebo niraja a je chápáno jako místo dočasného trestu a utrpení mezi dvěma inkarnacemi. Buddhistické texty popisují několik desítek ledových a horkých pekel. Především v čínském a japonském buddhismu je peklo popisováno jako byrokratická mašinerie se soudci, žalobci, soudními vykonavateli, dozorci a katy, která funguje podle vzoru středověké čínské a japonské justice.

Hinduismus

Podrobnější informace naleznete v článku Naraka (hinduismus).

Naraka (v sanskrtu naraka) je peklo v hinduismu. Jeho vládcem, a současně nejvyšším soudcem, je bůh smrti Jama, který je díky tomu někdy vnímán také jako bůh spravedlnosti. Podobně jako v buddhismu jsou i v hinduismu pekelné tresty dočasné a po jejich vypršení následuje další inkarnace.

V literatuře

Mezi nejznámější historické popisy pekla patří Božská komedie od Dante Alighieriho. Básník zde postupně putuje peklem, dále očistcem a nakonec zakončí svou pouť v ráji. Peklo je různým způsobem zobrazeno v mnoha dílech moderní literatury a kinematografie, zejména v žánrech fantasy a hororu, v českém prostředí však také v pohádkové opeře (Čert a Káča), filmových pohádkách (např. Hrátky s čertem, S čerty nejsou žerty, Z pekla štěstí, Čert ví proč) a další tvorbě pro děti.

Kultura

Podrobnější informace naleznete v článcích Peklo v kultuře a Satan a ďábel v kultuře.

Folklór

V lidové mytologii je možno do pekla vstoupit, zachránit z něj trpící duši, vyvést ji z pekla ven a vrátit tak zemřelého hříšníka do života. O mnohých jeskyních, tunelech a jiných otvorech v zemi se v pověstech vypráví, že jsou vchodem do pekla. Jindy se říká, že brána do pekla se nachází za šípkovým keřem. Odtud pochází úsloví „jdi mi k šípku“.[19] V evropském folklóru, včetně českých pohádek, jsou s peklem velmi často spojovány ohromné kotle, v nichž se hříšné duše vaří nebo pečou. S touto představou pracuje v Božské komedii i Dante Alighieri, ale nemá oporu v Bibli ani ve spisech církevních otců. V hinduistických textech se hovoří o pekelných kotlích, do nichž budou v Jamově říši uvrženi ti, kdo spáchali incest se svou sestrou nebo zabili vyslance.[20] Také na japonských a tibetských obrazech buddhistického pekla se nacházejí obrazy démonů vařících hříšníky v kotli. Snad nejstarší zmínky o podsvětních kotlích, v nichž mají být zničena zloba a nemoci, se objevují v chetitských zaklínadlech z 2. tisíciletí př. n. l.[21]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hell na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Plato, Gorgias, 523a-527e.
  2. ↑ Longenecker 2003, s. 189
  3. ↑ http://www.biblenet.cz/b/Dan/12 Daniel 12,2
  4. ↑ Kazatel 9,10: πάντα ὅσα ἂν εὕρῃ ἡ χείρ σου τοῦ ποιῆσαι ὡς ἡ δύναμίς σου ποίησον ὅτι οὐκ ἔστιν ποίημα καὶ λογισμὸς καὶ γνῶσις καὶ σοφία ἐν ᾅδῃ ὅπου σὺ πορεύῃ ἐκεῖ
  5. ↑ HOEKEMA, Anthony A. The Bible and the Future. Grand Rapids: Wm. B. Eerdmans, 1994. S. 92. 
  6. ↑ Lexicon :: H7585 – shĕ'owl [online]. BLB Institute [cit. 2017-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 November 2015. 
  7. ↑ Lexicon :: Strong's G86 – hadēs [online]. BLB Institute [cit. 2017-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 April 2012. 
  8. ↑ Ἅιδης in Liddell, Henry George; Scott, Robert (1940) A Greek–English Lexicon, revised and augmented throughout by Jones, Sir Henry Stuart, with the assistance of McKenzie, Roderick. Oxford: Clarendon Press. In the Perseus Digital Library, Tufts University.
  9. ↑ Lexicon :: Strong's G86 – hadēs [online]. BLB Institute [cit. 2017-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 January 2017. 
  10. ↑ infernus Charlton T. Lewis. An Elementary Latin Dictionary
  11. ↑ גֵיא בֶן־הִנֹּם Hinnom Archivováno 6. 6. 2011 na Wayback Machine.: Jer.19:6
  12. ↑ Lexicon :: Strong's H8612 – Topheth [online]. BLB Institute [cit. 2017-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 February 2017. 
  13. ↑ γέεννα in Liddell, Henry George; Scott, Robert (1940) A Greek–English Lexicon, revised and augmented throughout by Jones, Sir Henry Stuart, with the assistance of McKenzie, Roderick. Oxford: Clarendon Press. In the Perseus Digital Library, Tufts University.
  14. ↑ Lexicon :: Strong's G1067 – geenna [online]. BLB Institute [cit. 2017-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 January 2017. 
  15. ↑ Ταρταρόω in Liddell, Henry George; Scott, Robert (1940) A Greek–English Lexicon, revised and augmented throughout by Jones, Sir Henry Stuart, with the assistance of McKenzie, Roderick. Oxford: Clarendon Press. In the Perseus Digital Library, Tufts University.
  16. ↑ Katechismus katolické církve, článek 1033
  17. ↑ Katechismus katolické církve, článek 1035
  18. ↑ Lange, Christian, editor. Locating Hell in Islamic Traditions. Brill, 2016. JSTOR, https://www.jstor.org/stable/10.1163/j.ctt1w8h1w3. chapter 1 p. 3
  19. ↑ VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. S. 111. 
  20. ↑ Zbavitel, Dušan a kol.: Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986, s. 66
  21. ↑ Duchovní prameny života: Stvoření světa ve starých mýtech a náboženstvích. Praha: Vyšehrad, 1997, s. 127

Literatura

  • W. C. Crockett: Čtyři pojetí pekla, Návrat domů, Praha 2001, ISBN 80-7255-025-X
  • Giuseppe Tomaselli: Peklo existuje, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2006, ISBN 80-7266-243-0
  • TURNER, Jan N. O pekle. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1871, čís. 8, s. 582–592. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce