Peklov
Peklov | |
---|---|
Peklov poblíž Chvalšovic v místech, kde jej přechází silnice II/170 | |
Základní informace | |
Délka toku | 18,3[1] km |
Plocha povodí | 80,5[1] km² |
Průměrný průtok | 0,36[1] m³/s |
Světadíl | Evropa |
Hydrologické pořadí | 1-08-02-0320[2] |
Pramen | |
pod Zahájeným, k. ú. Zálesí u Drážova 49°8′53,59″ s. š., 13°42′38,49″ v. d. 742[1] m n. m. | |
Ústí | |
u Němětic do Volyňky 49°11′47,96″ s. š., 13°53′14,83″ v. d. 428[1] m n. m. | |
Protéká | |
Česko (Jihočeský kraj – Zálesí, Vrbice, Přečín, Chvalšovice, Dřešín, Češtice, Doubravice u Volyně, Nihošovice, Němětice) | |
Úmoří, povodí | |
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Otava | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Peklov je potok, levostranný přítok Volyňky. Pramení na jihovýchodních svazích vrchu Zahájený, severně od vsi Vrbice, v nadmořské výšce 725 m, uváděn je i blízký pramen pod hájovnou Korytský v nadmořské výšce 750 m u Zálesí.[1] Převážně teče severovýchodním směrem. V horním toku je koryto úzké a kamenité, od Nihošovic je údolí potoka širší. Východně od Nemětic ústí Peklov do Volyňky v nadmořské výšce 428 m.
Peklov odvodňuje území o rozloze 80,5 km², délka toku je 18,3 km a průměrný průtok je 360 l/sec.[1]
Potok protéká krajinou Šumavského podhůří, přičemž v horní části má kamenité dno a je lemován lesy, zatímco v dolním toku protéká hlavně loukami. Údolím potoka vede silnice 2. třídy č. 170, která kopíruje jeho tok a několikrát jej překonává mosty.
Přítoky
- Mezi pravostranné přítoky patří: Přečínský potok u Přečína, Čestický potok u Češtic, Nuzínský potok u Doubravice[1]
- Mezi levostranné přítoky patří: Božetín u Chvalšovic, Hoslovický potok u Střídky, Němčický potok taktéž u Střídky, Nihošovický potok u Nihošovic[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- ŠTEFÁČEK, Stanislav. Encyklopedie vodních toků Čech, Moravy a Slezska. [s.l.]: Miloš Uhlíř – Baset, 2008. ISBN 978-80-7340-105-4.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Peklov na Wikimedia Commons
- Článek na stránkách KČT Tábor
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Draceane, Licence: CC BY-SA 4.0
Peklov u Chvalšovic v místech, kdy jej překonává silnice II. třídy 170