Pelargonie páskatá

Pelargonie páskatá
Pelargonie páskatá (Pelargonium zonale)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	kakostotvaré (Geraniales)
Čeleď	kakostovité (Geraniaceae)
Rod	pelargonie (Pelargonium)
Binomické jméno
Pelargonium zonale (L.) L'Hér. ex Aiton, 1789
Synonyma
Geranium zonale muškát čapí nos
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelargonie páskatá (Pelargonium zonale) je kvetoucí, okrasná rostlina pěstovaná v zahradách od mírného po tropické pásmo. Je součásti širokého rodu pelargonie tvořeného asi 280 druhy a endemit Jihoafrické republiky. Roste tam v pobřežních provinciích, od jihu Západního Kapska přes Východní Kapsko po sever provincie KwaZulu-Natal v horských údolích, proláklinách a na úpatích skal v prostředí, kde po dlouhé období neprší a je sucho.^[1][2]

Rozšíření

Asi roku 1700 byla semena pelargonie páskaté dopravena z Afriky do Leidenu v Nizozemsku, kde začala být pěstována v tamní botanické zahradě. Za několik let se dostala na Britské ostrovy, do Francie, Itálie i Španělska a stala se tam oblíbenou. Postupně doputovala na ostrovy Karibiku a okolo roku 1800 již byla známa v Severní Americe, kde ji pěstoval tehdejší americký president Thomas Jefferson. Dnes roste ve volné přírodě mnoha subtropických a tropických zemí a v chladnějších oblastech je pěstována ve sklenících.^[1][3]

Ekologie

Pro zdárný růst potřebují všechny pelargonie dobře propustnou půdu s půdní reakci neutrální až mírně alkalickou a k dosažení kvalitních květů je nutné plně osvětlené a stanoviště dostatečné zásobené živinami. Ve své domovině a v oblastech kde v zimě neklesá teplota pod 0 °C rostou jako trvalky a vytvářejí polokeře.

Ve středoevropských podmínkách se na zahradách pěstují jako jednoleté, před příchodem zimy se ale mohou zdravé rostliny vytáhnou a po přezimování v chladu je lze na jaře opět vysadit. Při pěstování v místnosti rostou celoročně, při nižším osvětlení v zimním období je vhodné jim snížit teplotu i zálivku. Ani v létě nesmí být kořeny dlouhodobě podmáčeny a není vhodné rostliny rosit.^[1][3][4][5]

Popis

Vytrvalá rostlina keřovitého vzrůstu, který za ideálních podmínek ve své domovině dorůstá do výše okolo 1 m. Její měkce chlupaté, dužnaté letorosty, které slouží jako zásobárna vody pro suché období, ve stáří od spodu dřevnatí. Je porostlá řapíkatými listy s okrouhlými nebo mělce pětilaločnými čepelemi, které mající v průměru 5 až 8 cm. Čepele jsou na svrchní straně řídce měkce .chlupaté a podél vroubkovaného okraje mají tmavý nebo červenavý pruh podkovitého tvaru.

Oboupohlavné květy v počtu až 70 jsou sdružené do bohatých okolíků s dlouhými, bezlistými stopkami rostoucími z úžlabí listů. Pětičetný kalich má 1 cm dlouhé, volné, trojhranné plátky. Koruna velká asi 3,5 cm je tvořena pěti obkopinatými plátky, horní z nich je přetvořen v tenkou, dutou ostruhu srůstající s květní stopkou. Korunní plátky bývají zbarvené do různých odstínů barvy růžové, červené nebo jsou bílé. V květu bývá pět až sedm tyčinek o třech různých délkách a několik patyčinek, gyneceum je tvořeno pěti plodolisty. Svrchní semeník obsahuje pět pouzder po dvou vajíčkách, z nichž po opylení dospěje v semeno jen jedno.

Plodem je rozpadavý zobanitý plod, který se při zrání dělí v 5 jednosemenných pouzder. Ta se od sebe i od středního sloupku postupně oddělují a napínají tak pružné osiny, které zralá semena vymršťují. Černá, hranatá semena jsou drobná, jeden gram obsahuje asi 250 semen.^{[1][3][4][5][6]}

Rozmnožování

Rostliny se mohou rozmnožovat semeny nebo řízky. Při výsevu semen se obvykle nezachovávají všechny vyšlechtěné vlastností rodičů a nové rostlinky se od sebe různí, v praxi se tento způsob používá hlavně při získávání nových kultivarů. Byly však vyšlechtěny hybridy, jejichž prvé F1 generace si tyto vlastnosti zachovávají a mají vyrovnané potomstvo. Tvrdá semena se před výsevem skarifikují a při teplotě okolo 20 °C vyklíčí do 14 dnů.

Ke klasickému řízkování se používají dobře rostoucí a kvetoucí matečné rostliny, z jedné se získá pět až patnáct řízků. Lze je množit i tak, že rostliny rozřežeme na kousky s jedním listem, zasypeme půdou a ty ze spícího úžlabního pupenu vypustí kořeny. Novějším způsobem vegetativního rozmnožování, při kterém získáme velký počet identických jedinců, je tzv. mikropropagace rostlin kdy se využívají rostlinné explantáty.^[3][4][5]

Význam

Původní druh pelargonie páskatá se v současnosti pro tržní využití téměř nepěstuje, má však jako jeden z rodičů velký význam pro vznik velké skupiny kříženců nazývaných Pelargonium × hortorum. Na vytvoření těchto hybridů se podílela společně s druhy Pelargonium frutetorum, Pelargonium iquinans, Pelargonium scandens a dalšími.

Všechny dnes prodávané pelargonie jsou rostliny vzniklé umělým křížením a šlechtěním. Takto získané květiny sice nevoní, ale mívají výraznější kresbu téměř celistvých listů, větší, četnější a lépe vybarvené a trvanlivější květy, kompaktnější vzrůst a jsou odolnější proti houbovým chorobám které jim hrozí při zvýšené vlhkosti. Byly takto vyšlechtěny, a stále se šlechtí, stovky a stovky nových kultivarů vhodných pro pěstování v květináčích nebo zahradách.^[1][3][5]

Galerie

• 

  Pelargonium × hortorum

• 

  Parková výsadba

• 

  (c) Forest & Kim Starr, CC BY 3.0

  Květenství

• 

  Typické listy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pelargonie páskatá na Wikimedia Commons
• Taxon Pelargonium zonale ve Wikidruzích