Přepeřování
Přepeřování je fyziologický, hormonálně řízený proces, při kterém ptákům vypadává staré peří (ecdysis) a na jeho místě vyrůstá peří nové (endysis). Přepeřování je proces pravidelný, odehrávající se minimálně jednou, dvakrát, u některých druhů i třikrát do roka. Probíhá poměrně pomalu a postupně, v zájmu udržení stálé tělesné teploty a ochrany před vlhkem totiž ptáci nemohou přijít o všechna pera najednou.
Příčiny
Rozlišujeme přepeřování úplné, při kterém pták přichází o všechna obrysová pera a částečné, které se většinou odehrává před začátkem hnízdního období a jehož podstatou je výměna peří za pestřejší (opeření během tohoto období se nazývá svatební, či jarní šat) a zpět (do tzv. prostého či zimního šatu). Úplné přepeřování probíhá obvykle souměrně po obou stranách těla a jelikož peří u ptáků tvoří 4–12 % jejich celkové hmotnosti, vyžaduje značné množství energie, je pro ně proto vyčerpávající a většinou se z tohoto důvodu odehrává hned po období rozmnožování, kdy je stále dostačující množství potravy. U některých druhů, např. u labutí, probíhá i vypadávání letek. Po toto období jsou ptáci neschopní letu, jsou proto snadnější kořistí, takže vyhledávají spolehlivý úkryt s dostatkem potravy.
Pelichání je ovlivňováno roční dobou, teplotou prostředí, výživou, snáškou, světlem, druhem a pohlavím ptáků. Jednotlivá pera se vyměňují většinou postupně, pouze někteří ptáci ztrácejí všechny letky (kachny, alky, chřástalové), nebo i všechna krycí pera najednou: tučňáci, mláďata skřivanovitých v hnízdě při přechodu z hmyzu na chudší semennou potravu, jednodušeji obstarávanou rodiči.[1]
Důvodem ztráty per však bývají i různá onemocnění a parazité, kdy si ptáci své peří často vytrhávají sami.
Evoluce
Výzkum za pomoci moderních zobrazovacích technologií prokázal, že přepeřovali již někteří vývojově vyspělí teropodní dinosauři, jako byl bavorský „prapták“ druhu Archaeopteryx lithographica, žijící v období pozdní jury (asi před 150 miliony let).[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moulting na anglické Wikipedii.
- ↑ KIKKAWA, Jiro. Firefly Encyclopedia of Birds. [s.l.]: Firefly Books, 2003. 578–583 s. Dostupné online. ISBN 1-55297-777-3. Kapitola Larks. (anglicky)
- ↑ Thomas G. Kaye, Michael Pittman & William R. Wahl (2020). Archaeopteryx feather sheaths reveal sequential center-out flight-related molting strategy. Communications Biology. 3, Article number: 745. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-020-01467-2
Literatura
- BURNIE, David, a kol. Ptáci. Překlad Helena Kholová. Praha: Euromedia Group, 2008. ISBN 978-80-242-2235-6.
- ČERNÝ, Hugo. Anatomie domácích ptáků. 1. vyd. Brno: Metoda, 2005. 447 s. ISBN 80-239-4966-7.
- ALTMAN, R.B., et al. Avian Medicine and Surgery. 1. vyd. Philadelphia: W.B. Saunders Co., 1997. 1070 s. (anglicky)
- RITCHIE, B.W., et al. Avian Medicine: Principles and Application. Florida, USA: Wingers Publ., 1994. 1384 s. ISBN 0-9636996-5-2. (anglicky)
Související články
Média použitá na této stránce
Autor: David.Monniaux, Licence: CC BY-SA 3.0
Yellow-eyed penguin (Megadyptes antipodes) at Bushy Beach, Oamaru, New Zealand. This penguin was molting, thus the disheveled feathers. It was blocking the passage to the sea of another (non molting) penguin, making menacing noises and gestures.