Penízek prorostlý

Penízek prorostlý
Penízek prorostlý - skutečná velikost (Microthlaspi perfoliatum)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď	brukvovité (Brassicaceae)
Rod	penízek (Microthlaspi)
Binomické jméno
Microthlaspi perfoliatum (L.) F. K. Mey., 1973
Synonyma
Thlaspi perfoliatum (L.) 1753 Noccaea perfoliata (L.) Al-Shehbaz, 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Penízek prorostlý (Microthlaspi perfoliatum) je drobná, dvouletá, efemerní, šedě zelená bylina vysoká do 20 cm. Již brzy z jara kvete drobnými bílými květy, které se po opylení přemění v nápadné plody, křídlaté, nafouklé šešulky. S příchodem léta plody dozrávají a rostlina usychá.

Po rozdělením rodu Thlaspi dostal v roce 1973 vědecké jméno Microthlaspi perfoliatum. Od roku 2014 se projednává rozdělení rodu Microthlaspi a následný přesun penízku prorostlého se jménem Noccaea perfoliata do nového rodu Noccaea.^[1][2][3][4]

Rozšíření

Rostlina je rozšířená téměř v celé Evropě, severním směrem až po 52° severní šířky a jižním směrem po břehy Středozemního moře. Na východ její areál sahá přes Ural a Kavkaz až na Sibiř a do Střední Asie a severní Číny, jižním směrem přes jihozápadní Asii a Arabský poloostrov až na Indický subkontinent. Vyskytuje se také na severu Afriky v oblastech přilehlých ke Středomoří. Jako nepůvodní druh byl zavlečen i do Severní Ameriky.

V české přírodě je teplomilným druhem, jenž se vyskytuje v planárním až montánním stupni, hojně roste v nížinách a roztroušeně v pahorkatinách. Obvykle se jeho stanoviště nachází do nadmořské výšky 500 m n. m.^[1][2][4]

Ekologie

Je hemikryptofyt, který nejčastěji roste na slunných stanovištích v sušších trávnících na kamenitých stráních, ve vinicích, na mezích, okrajích polí a lesů, podél cest a na železničních náspech. Je vázaný na půdy lehké, mírně humózn a obvykle na vapnitém podloží, nejčastěji se vyskytuje v nesouvislém vegetačním krytu, kde je minimum konkurujících rostlin. Mnohdy se objevuje na místech, která v letním období trpí nedostatkem vody a bývají prostá jiných rostlin.

Kvete velmi brzy na jaře, v březnu a dubnu, počátkem července již bývají semena dozrálá. Je krátkověkou bylinou, jejíž semena většinou vyklíčí již na podzim a vytvoří drobnou listovou růžici, která přečká zimu a na jaře vypustí květonosnou lodyhu a vykvete. Velmi rychle odkvete, vytvoří plody a ukončí svůj životní cyklus. Pokud semena vzejdou až na jaře, rostou rostliny sice také rychle, ale jejich doba vegetace je o poznání opožděná za ozimými jedinci.

Existuje několik cytotypů, v české přírodě rostou hexaploidní rostliny 2n = 42 se stupněm ploidie x = 6. Mimo území republiky se ještě vyskytují rostliny diploidní, tetraploidní nebo dekaploidní s 2n = 14, 28 nebo 70, přičemž spolu často koexistují ve smíšených populacích.^{[1][2][3][5][6][7]}

Popis

Dvouletá, jen zřídka jednoletá bylina s lodyhou vysokou 10 až 20 cm vyrůstající z tenkého, až nitkovitého kořene. Lodyha je lysá, nasivělá, vespod někdy načervenalá, přímá, na průřezu válcovitá, jednoduchá nebo od spodu chudě rozvětvená, vyrůstá z řídké přízemní růžice, někdy vyráží z jedné růžice více lodyh. Listy v růžici mají asi 1 cm dlouhý řapík, jsou obvejčité, celokrajné a v době kvetení již bývají suché. Lodyžní listy vyrůstající střídavě jsou objímavé, mají velká ouška, bývají vejčité až kopinaté, po obvodě celokrajné či zubaté a nemají palisty. Listy jsou obdobně šedivé jako lodyha a po rozemnutí páchnou po česneku a ostře chutnají.

Květy vyrůstají v hustém koncovém či úžlabním hroznovitém květenství, které se po odkvětu prodlužuje. Oboupohlavný, krátce stopkatý čtyřčetný květ má žlutavě zelené, občas fialověle naběhlé, eliptické kališní lístky dlouhé asi 1 mm. Korunní lístky jsou bílé, úzce obvejčité, na konci zaokrouhlené, asi 3 mm velké a nehetnaté. Do dvou kruhů je uspořádáno šest tyčinek, čtyři delší ve vnitřním a dvě kratší ve vnějším, obojí nesou prašníky zůstávající žluté i po vyprášení pylu. U báze prašníků jsou čtyři nektaria. Svrchní semeník, vzniklý ze dvou plodolistů, je druhotně čtyřdílný, blizna je slabě dvoulaločná. Opylení zajišťuje drobný hmyz.

Z opyleného květu se vyvine plod šešulka, velká 4 až 6 mm, která vyrostla na téměř stejně dlouhé, rovnovážně odstávající stopce. Šešulka je úzkopřehrádečná, široce obsrdčitá až obvejčitá, lžícovitě prohnutá a naspodu vypouklá. Její chlopně mají po celém obvodě blanitá křídla, v srdčitém výkrojku je patrná suchá čnělka s bliznou. V pouzdře šešulky bývá po čtyřech eliptických, mírně zploštělých, žlutavě hnědých semenech, která jsou asi 1,5 mm velká a za vlhka slizovatí.

Rostlina se může rozmnožovat jediným způsobem, generativně. Semena bývají na nevelké vzdálenosti rozfoukává na větrem, nebo se vlhká přilepí k srsti či peří procházejících živočichů nebo k projíždějící technice. Některá semena vyklíčí hromadně a to již koncem léta, jiná si podržují dormanci a vyraší až na jaře.^{[1][2][5][7][8][9][10][11]}

Význam

Málo významná plevelná rostlina, která byla v prehistorických dobách zavlečená do střední Evropy z oblastí okolo Středozemního moře. Roste jako drobný plevel na polích, mezích, v zahradách, suchých příkopech, na slunném i přistíněném místě s lehkou, drobivou půdou. Zapleveluje především ozimy a vytrvalé pícniny, svůj cyklus však dokončuje již v době, kde se obilniny nebo traviny teprve začínají rozrůstat. Znatelně škodí jen tehdy, když se vyskytne ve velkém množství a svými listovými růžicemi utláčí právě vzcházející plodiny. Je bylinou citlivou na běžně používané herbicidy, žádná speciální ochrana se proti ní neprovádí. Vláčení zamořených porostů pozdě na podzim a brzy z jara tento drobný plevel z polí spolehlivě odstraní.^[2][3][8]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu penízek prorostlý na Wikimedia Commons
• Taxon Microthlaspi perfoliatum ve Wikidruzích