Pepřovec

Pepřovec
	Plodící pepřovec peruánský
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	mýdelníkotvaré (Sapindales);
Čeleď	ledvinovníkovité (Anacardiaceae);
Rod	pepřovec (Schinus); L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pepřovec (Schinus) je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jsou to keře a stromy se střídavými jednoduchými nebo zpeřenými listy a drobnými, většinou pětičetnými květy v bohatých latovitých květenstvích. Plodem je drobná peckovice. Rod zahrnuje asi 30 druhů a pochází výhradně z Jižní Ameriky. Některé druhy zdomácněly ve Střední a Severní Americe i na jiných kontinentech. Nejznámějším druhem je pepřovec peruánský, poskytující koření růžový pepř a pěstovaný v teplejších oblastech světa včetně Středomoří jako okrasná dřevina. Podobné využití má i pepřovec brazilský. Pepřovce jsou jedovaté a při požití mohou způsobit u citlivých jedinců podráždění trávicího traktu.

Popis

Pepřovce jsou dvoudomé nebo polygamní, stálezelené nebo opadavé keře a stromy. Listy jsou střídavé, jednoduché nebo lichozpeřené, složené z typicky téměř nebo zcela přisedlých lístků. Lístky jsou nezřídka zejména při vrcholu jemně zoubkaté. Hlavní vřeteno složeného listu je často křídlaté podobně jako např. u rodu Weinmannia nebo u některých řečíků. Listy při rozemnutí ostře voní. Některé druhy mají na větvích kolcové trny. Květy jsou drobné, většinou funkčně jednopohlavné, uspořádané v bohatých úžlabních nebo vrcholových latách nebo klasovitých pseudohroznech. Výjimečně jsou květenství redukovaná na několik svazečků. Stopky květů jsou článkované. Kalich a koruna jsou většinou pětičetné, řidčeji čtyřčetné. V samčích květech je 10 (8) tyčinek, dosahujících téměř délky korunních lístků. Samičí květy obsahují redukované tyčinky a semeník obsahující jednu komůrku s jediným vajíčkem. Čnělky jsou zpravidla 3, řidčeji jen jedna. Plodem je drobná, kulovitá, většinou červená nebo fialová až téměř černá peckovice s kožovitou nebo tvrdou peckou a zploštělým semenem.^[1]^[2]

Listy pepřovce brazilského
S. johnstonii s jednoduchými listy a kolcovými trny
Květenství S. polygamus
Květy pepřovce Schinus longifolius
Plody S. polygamus
(c) Forest & Kim Starr, CC BY 3.0
Plody pepřovce brazilského

Rozšíření

Rod pepřovec zahrnuje asi 30 druhů. Je rozšířen v Jižní Americe od Ekvádoru po Patagonii. Většina druhů roste v jižní polovině kontinentu. V Amazonii se nevyskytují.^[3]^[1] Pepřovec peruánský pochází z východních svahů jihoamerických And v oblasti Peru, Bolívie a Argentiny. Pepřovec brazilský je domácí v sušších oblastech Brazílie, Argentiny a Paraguay, kde roste zejména na narušených místech. Oba druhy zdomácněly i na jiných kontinentech.^[4]^[5] Druh Schinus microphylla tvoří součást polylepisového lesa ve vysokých polohách bolivijských And.^[6]

Ekologické interakce

Květy pepřovců jsou opylovány rozličným hmyzem. Květy pepřovce brazilského navštěvují zejména různé vosy.^[7] Semena jsou rozšiřována ptáky a různými zvířaty.^[8]

Invazivita

Pepřovec peruánský i pepřovec brazilský jsou v některých částech světa (např. v Kalifornii nebo v Jižní Africe) hodnoceny jako invazní druhy.^[9]^[10] K jejich biologické kontrole jsou využívány některé druhy drobných můr, jejichž housenky spásají listy (zejména Crasimorpha infuscata a Episimus unguiculus), případně zrnokazovití brouci vyžírající semena (Lithraeus atronotatus).^[11] V Kalifornii je pepřovec peruánský velmi nevítaný, neboť je hostitelem závažného škůdce citrusů, puklice Saissetia oleae.^[12] Na Floridě náleží pepřovec brazilský mezi nejhorší invazní rostliny a jeho pěstování je zakázáno.^[13]

Obsahové látky a jedovatost

Pepřovce obsahují zejména monoterpeny, triterpeny a deriváty fenolu a katecholu. Mají podobný charakter jako látky obsažené v jedovatci (Toxicodendron). Plody pepřovce peruánského i pepřovce brazilského jsou pro člověka jedovaté a vyznačují se dráždivým účinkem na trávicí systém. U citlivých osob nebo ve větším množství mohou způsobit nevolnost, zvracení nebo průjem. Rovněž kontakt s rostlinou může způsobit dermatitidu. Pyl a prach vznikající při zpracování dřeva pepřovce může způsobit alergickou reakci, dýchací potíže nebo i poškození kůže. Jsou známy případy těžké koliky u koní a úmrtí ptáků po požití pepřovce brazilského.^[14]^[15]^[13] Případy podráždění trávicího traktu byly při běžném kulinářském použití plodů zaznamenány zřídka.^[16]

Zástupci

pepřovec brazilský (Schinus terebinthifolius)
pepřovec peruánský (Schinus molle), syn. pepřovec obecný^[17]^[18]

Význam

Pepřovec peruánský je pěstován v tropech, subtropech a teplých oblastech mírného pásu (Středomoří, Střední Amerika, Mexiko, jižní oblasti USA aj.) jako okrasný, stínící a pouliční strom s velkou estetickou hodnotou. Vysazuje se také do větrolamů a k zabránění erozi. Řidčeji se pěstují i jiné druhy, zejména pepřovec brazilský, S. polygamus a S. areira. Sušené plody pepřovce peruánského a v menší míře i pepřovce brazilského se používají jako koření a jsou prodávány pod názvem růžový pepř. Jejich aroma připomíná vůni černého pepře a fenyklu, je však poměrně slabé a koření se přidává spíše z estetických důvodů. Obyvatelé And připravují z plodů slabý alkoholický nápoj, chicha de molle. V Mexiku se plody přidávají do opojných nápojů známých jako pulque. Z kmene pepřovce peruánského se získává vonná pryskyřice, známá jako americký mastix. Používá se jako součást některých laků a má silné projímavé účinky.^[19]^[13]^[20]^[8]

Dřevo pepřovce peruánského svými vlastnostmi připomíná dřevo jilmu. Je načervenalé, středně tvrdé a středně těžké, snadno opracovatelné a odolné vůči termitům. Vzhledem k trvanlivosti se používá mj. na kůly ohrad.^[4]

Esenciální olej z plodů pepřovce peruánského má antibakteriální působení mj. vůči Alcaligenes faecalis, Klebsiella pneumoniae a Pseudomonas aeruginosa. Rovněž působí proti některým patogenním houbám. Listy odpuzují hmyz.^[4] Šťáva z listů se používá při revmatismu a očních zánětech, extrakt z kůry při průjmech. Pryskyřice hořkokyselé chuti se někdy používá jako drastické projímadlo. Význam v lidovém lékařství má zejména v Mexiku.^[4]^[12] Rovněž druh S. patagonica je na jihu Jižní Ameriky používán při léčení revma.^[21] Pryskyřice druhu S. polygamus je v Jižní Americe používána proti muším larvám napadajícím obratlovce (myiáze).^[20]

Růžový pepř na trhu ve Francii
Plody pepřovce brazilského

Symbol

Pepřovec peruánský je národním stromem Peru.^[20]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b BLACKWELL, Will H.; DODSON, Calaway H. Flora of Panama: Anacardiaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1967, čís. 54.
↑ MACBRIDE, J. Francis. Flora of Peru. Anacardiaceae. Botany. Jun. 1941, čís. 13(4) p.1.
↑ KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 10. Berlin: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14396-0. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ORWA, C. et al. Schinus molle [online]. World Agroforestry Centre, 2009. Dostupné online. (anglicky)
↑ Schinus terebinthifolius [online]. U.S. Forest Service. Dostupné online. (anglicky)
↑ NAVARRO, Gonzalo; MOLINA, José A.; DE LA BARRA, Nelly. Classification of the High-Andean Polylepis forests in Bolivia. Plant Ecology. 2005, čís. 176(1).
↑ SÜHS, R.B. et al. Pollen vector wasps (Hymenoptera, Vespidae) of Schinus terebinthifolius Raddi (Anacardiaceae), Santa Cruz do Sul, RS, Brazil. Revista Brasileira de Biociências. 2009, čís. 7(2).
↑ ^a ^b PETER, K.V. (ed.). Handbook of herbs and spices. Vol. 2. [s.l.]: Woodhead Publishing, 2012. (anglicky)
↑ DITOMASO, J.M.; KYSER, G.B. et al. A weed report: Peppertrees [online]. University of California, 2013. Dostupné online. (anglicky)
↑ IPONGA, D.M. Seed set of the invasive tree Schinus molle (Anacardiaceae) in semi-arid savanna, South Africa: The role of pollinators and selfing. Journal of Arid Environments. 2010, čís. 74.
↑ OLEIRO, Marina et al. Biology and Host Range of Tecmessa elegans (Lepidoptera: Notodontidae), a Leaf-Feeding Moth Evaluated as a Potential Biological Control Agent for Schinus terebinthifolius (Sapindales: Anacardiaceae) in the United States. Environmental entomology. June 2011, čís. 40(3).
↑ ^a ^b STANDLEY, Paul C.; WILLIAMS, Louis O. Flora of Guatemala. Fieldiana. Feb. 1966, čís. 24(8), No.2. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)
↑ KNIGHT, Anthony P. A guide to poisonous house and garden plants. [s.l.]: CRC Press, 2006. (anglicky)
↑ NELSON, L.S. et al. Handbook of Poisonous and Injurious Plants. New York: Springer, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0387-31268-2. (anglicky)
↑ GARDNER, Zoë; MCGUFFIN, Michael. Botanical Safety Handbook. [s.l.]: AHPA, 2013. (anglicky)
↑ KUNTE, Libor; ZELENÝ, Václav. Okrasné rostliny tropů a subtropů. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1548-3.
↑ Biolib [online]. Dostupné online.
↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
↑ ^a ^b ^c GRANDTNER, M.M.; CHEVRETTE, Julien. Dictionary of trees. Volume 2. South America. [s.l.]: Elsevier, 2014. ISBN 978-0-12-396490-8. (anglicky)
↑ GUT, Bernardo. Trees in Patagonia. [s.l.]: Birkhäuser Verlag AG, 2008. ISBN 978-3-7643-8837-9. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu pepřovec na Wikimedia Commons
Taxon Schinus ve Wikidruzích

[panam-1] BLACKWELL, Will H.; DODSON, Calaway H. Flora of Panama: Anacardiaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1967, čís. 54.

[flperu13-2] MACBRIDE, J. Francis. Flora of Peru. Anacardiaceae. Botany. Jun. 1941, čís. 13(4) p.1.

[kubitzki10-3] KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 10. Berlin: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14396-0. (anglicky)

[wac-4] ORWA, C. et al. Schinus molle [online]. World Agroforestry Centre, 2009. Dostupné online. (anglicky)

[usfs-5] Schinus terebinthifolius [online]. U.S. Forest Service. Dostupné online. (anglicky)

[navarro-6] NAVARRO, Gonzalo; MOLINA, José A.; DE LA BARRA, Nelly. Classification of the High-Andean Polylepis forests in Bolivia. Plant Ecology. 2005, čís. 176(1).

[suhs-7] SÜHS, R.B. et al. Pollen vector wasps (Hymenoptera, Vespidae) of Schinus terebinthifolius Raddi (Anacardiaceae), Santa Cruz do Sul, RS, Brazil. Revista Brasileira de Biociências. 2009, čís. 7(2).

[peter-8] PETER, K.V. (ed.). Handbook of herbs and spices. Vol. 2. [s.l.]: Woodhead Publishing, 2012. (anglicky)

[tomaso-9] DITOMASO, J.M.; KYSER, G.B. et al. A weed report: Peppertrees [online]. University of California, 2013. Dostupné online. (anglicky)

[iponga-10] IPONGA, D.M. Seed set of the invasive tree Schinus molle (Anacardiaceae) in semi-arid savanna, South Africa: The role of pollinators and selfing. Journal of Arid Environments. 2010, čís. 74.

[oleiro-11] OLEIRO, Marina et al. Biology and Host Range of Tecmessa elegans (Lepidoptera: Notodontidae), a Leaf-Feeding Moth Evaluated as a Potential Biological Control Agent for Schinus terebinthifolius (Sapindales: Anacardiaceae) in the United States. Environmental entomology. June 2011, čís. 40(3).

[flguat-12] STANDLEY, Paul C.; WILLIAMS, Louis O. Flora of Guatemala. Fieldiana. Feb. 1966, čís. 24(8), No.2. Dostupné online.

[tropflpl-13] LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)

[knight-14] KNIGHT, Anthony P. A guide to poisonous house and garden plants. [s.l.]: CRC Press, 2006. (anglicky)

[poison-15] NELSON, L.S. et al. Handbook of Poisonous and Injurious Plants. New York: Springer, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0387-31268-2. (anglicky)

[botsaf-16] GARDNER, Zoë; MCGUFFIN, Michael. Botanical Safety Handbook. [s.l.]: AHPA, 2013. (anglicky)

[kunte-17] KUNTE, Libor; ZELENÝ, Václav. Okrasné rostliny tropů a subtropů. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1548-3.

[biolib-18] Biolib [online]. Dostupné online.

[urtas-19] VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.

[dictrees-20] GRANDTNER, M.M.; CHEVRETTE, Julien. Dictionary of trees. Volume 2. South America. [s.l.]: Elsevier, 2014. ISBN 978-0-12-396490-8. (anglicky)

[gut-21] GUT, Bernardo. Trees in Patagonia. [s.l.]: Birkhäuser Verlag AG, 2008. ISBN 978-3-7643-8837-9. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

Navigation

Navigace

Tématické portály