Pepi II.

Pepi II.
Pjopije, Pjopej II.[1], Fióps (řecky)[1]
Faraon Pepi II. na klíně své matky: alabastrové sousoší vysoké téměř 40 cm uložené v Brooklynském muzeu v New Yorku[2]
Doba vlády	2216–2153 př. n. l.[3] 60 let (Beckerath) 90 + x let (Turínský královský papyrus)[4][2] 94 let (Manehto)[4]
Rodné jméno	Pepi
Trůnní jméno	Neferkare
Horovo jméno
	„Hor božských zjevení“[5]
Jméno obou paní	Netžeri-chau-Nebti
Zlatý Hor	Bik-nebu-Sechem
Manželky	Neit[6], Udžebten (Vedžepten), Iput II. [7] (první tři výše jmenované manželky jsou hlavní)[2] Anchesenpepi III.[8] (Anchesenpjopeji), Anchesenpepi IV.[9], Meretites[5]
Potomci	Merenre II., Neitokret (dcera)
Otec	Pepi I.
Matka	Anchesenpepi II. [10] (Anchesmerire II.)[2]
Narození	23. století př. n. l.
Úmrtí	2153 př. n. l.
Hrobka	jedna z pyramid v jižní Sakkáře[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pepi II., též Pjopije II., byl egyptským faraonem 6. dynastie, vládl přibližně v letech 2216–2153 př. n. l.^[3] Byl synem faraona Pepiho I., jeho matkou byla Anchesenmerire II.^[10] Po náhlém úmrtí svého nevlastního bratra Merenrea I. nastoupil na trůn ve věku asi šesti let. Vlády se proto ujala jeho matka jako regentka spolu se svým bratrem nomarchou Džauem z Abydu.^[7] Vláda Pepiho II. trvala rekordních ~64 let.^[3]

V období nezletilého faraona se ujala vlády jeho matka jako regentka,^[10] která asi 10–15 let formovala a řídila vládu říše a do jisté míry i významně ovlivnila následující dlouhou vládu dospělého faraona. Zformovala se pevná struktura úřednické vrstvy vezírů, guvernérů jednotlivých nomů a vrstvy chrámových kněží.^[1][7]

Doba byla značně neklidná, zejména na hranicích říše. V počátku vlády proběhly války mezi Egyptem a Núbijci, kteří sídlili jižně od egyptských hranic, a Libyjci, kteří sídlili na západě. Král neměl téměř žádnou autoritu. Vojevůdci si v podstatě dělali, co chtěli.^[1] Správci jednotlivých krajů (nomů), na které byl Egypt rozdělen, nomarchové, vystupovali čím dál tím více samostatněji. Nicméně pokračovaly obchodní styky s tradičními partnery, jako kupříkladu s městem Byblos (v dnešním Libanonu), se Sýrií a na sinajském poloostrově, upevněné jeho předchůdci k využívání těžby nerostů (tyrkys, měděná ruda a jiné), a to zejména na sinajském poloostrově.^[12]

V pozdním období vlády Pepiho II. se vnitřní zdroje říše vyčerpávaly jednak četnými vojenskými expedice do Nubie, výběr daní z nomů do centra byl nomarchy opomíjen, král uděloval četné výsady velkým chrámům v Koptu a Abydu.^[4] Jsou též indicie, že v této době často klesala intenzita nilských záplav. Důsledkem byly nízké výnosy pěstovaných plodin, přičemž celkové zdroje ze zemědělství poklesly, ekonomika zeslábla a země postupně zchudla.

Když Pepi II. ve věku asi ~71 let zemřel, zanechal po sobě zemi v naprostém rozkladu, jeho nástupcům se nepovedlo udržet celou zemi pohromadě. Skončilo období rozvoje a blahobytu nazývané Stará říše a začalo první přechodné období.^[1] Pepiho nástupci Merenreovi II. se kolaps společnosti nepodařilo zbrzdit.

Chuy byl nomarchou a otcem sester Anchesenpepi I. a Anchesenpepi II., které se staly ženami Pepiho I. Jeho syn Džau^[7] byl poradcem jak Pepiho I. tak i Pepiho II.^[13]
Sabni princ a vezír v provincii Asuán s titulem „dozorce jižních zemí“ byl též dědičným prince Elefantiny a se svým otcem princem Mehu^[14] řídil organizaci výroby a transport dvou obelisků do Heliopolisu.

Sebni společně s Heqaibem – Pepinakhtem, nomarchou 1. nomu Horního Egypta, organizovali trestnou výpravu do Nubie (dnešní Súdán). Sebniho otec Mehu (vezír již v 5.dynastii) během výpravy zemřel. Oba pak byli pohřbeni v lokalitě Qubbet el-Hawwa v nekropoli na západním břehu Nilu poblíž Asuánu.

Pepi II. měl celkem pět manželek. Pyramidy tří z nich stály poblíž hrobky samotného faraona.^[4] Největší z nich měla rozměry základny 45×45 metrů, patří hlavní královně, která se jmenovala Neit.^[13] Zbylé pyramidy patří Vedžepten (Udjebtun)^[7] a Iput II.^[5] Královna Anchesenpepi IV. (Anchesenpjopeji) byla pohřbena v obyčejné hrobce pro vysoké hodnostáře.^[9]

Pepi II. si nechal postavit pyramidu v blízkosti hrobky Šepseskafa, posledního faraona 4.dynastie.^[1] Základna jeho pyramidy měla rozměry 78,6×78,6 m a byla vysoká 52,1 m.^[1] Sklon stěn byl 53°13'.^[2] Byla vybudována z kamenných kvádrů a obložena bílými bloky z vápence. Vchod do hrobky se nacházel na severní straně, jak bylo obvyklé. Strop vnitřních prostor se honosil motivy hvězd podobně jak v hrobkách faraonů 5. dynastie Tetiho a zejména Venise. Stěny podzemních komor byly vyzdobeny hieroglyfickými texty. Jsou v nich zapsány různé zaříkávací formule a modlitby, které měly mrtvému zabezpečit cestu k bohům a věčnému životu na onom světě. Nápisy v podzemní komoře této pyramidy se shodují s Texty pyramid, ale jsou ze všech nejdelší a v nejvybranějším stylu.^[1] Za jeho vlády se Texty pyramid poprvé objevují také v pyramidových komplexech královen,^[2] například u Neity a Anchesenpepi II.,^[13] zatímco předtím byly vyhrazeny pouze faraonům. Dochoval se panovníkův prázdný sarkofág, hrobka byla vykradena již ve starověku. Nicméně ve srovnání s předchozími, zejména Venisovou, je Pepiho hrobka skromněji vybavená dekoracemi, takže se uvažuje o poklesu prosperity a vzrůstající chudobě říše.^[13]

Pyramida Pepiho II. je jedinou ze 6. dynastie, u níž se zachovaly zbytky zádušního chrámu, který stál na východ od pyramidy, byl tvořen dvěma částmi, jedna byla určena kněžím, druhá veřejnosti.^[1] Jejich stěny byly původně bohatě vyzdobeny malovanými reliéfy s náboženskými, válečnými a loveckými motivy. Údolní chrám taktéž tvořily dvě části a dvě přístavní rampy. Chrámy spojovala zastřešená sluneční cesta. Severozápadně a jihovýchodně od celého komplexu se nacházely hrobky faraonových manželek.^[2]

• Petra Vlčková Zapomenutá a znovuobjevená Sakkára dostupné online

• 5. dynastie
• Merenre I.
• Merenre II.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pepi II. na Wikimedia Commons

Předchůdce: Merenre I.

Egyptský král 2216–2153 př. n. l.

Nástupce: Merenre II.