Per Berthelsen

Per Berthelsen
Ministr financí a zahraničních věcí Grónska
Ve funkci:
26. září 2008 – 12. června 2009
Předseda vládyHans Enoksen
PředchůdceAleqa Hammond
NástupcePalle Christiansen (finance)
Poslanec Grónského parlamentu
Ve funkci:
1999 – 2017
Stranická příslušnost
ČlenstvíAkulliit Partiiat (do 1997)
Siumut (1997–2002)
Demokraté (2002–2008)
Siumut (2008–2017)

Narození12. února 1950 (73 let)
Qeqertarsuaq
Dánsko Grónsko
Profesepolitik a hudebník
OceněníNersornaat in silver (2004)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Per Berthelsen (*12. února 1950, Qeqertarsuaq) je grónský politik, bývalý ministr financí a zahraničních věcí, rockový hudebník, učitel a novinář.[1]

Životopis

Mládí a rodina

Per je synem bývalého starosty Nuuku Rasmuse Berthelsena (1905–1980) a jeho manželky Ane Sofie Egede (†1981). Mezi jeho předky patří Hans Egede (1686–1758), Christian Alexander Platou (1779–1827), Jørgen Nielsen Møller (1801–1870) a Rasmus Berthelsen (1827–1901). Christian Berthelsen (1916–2015) byl jeho strýcem.[2] On sám se 28. května 1988 oženil s Helene Broberg (*1953), učitelkou, která do manželství přivedla mimo jiné dceru Julii (*1979), která je známou popovou zpěvačkou.[3]

Per Berthelsen získal v roce 1967 maturitu v Nuuku, poté navštěvoval Sorø Akademi a v roce 1975 složil učitelskou zkoušku v Holbæku. Poté působil pět let jako učitel v Nuuku. V letech 1980 až 1982 byl vedoucím tajemníkem Inuitské cirkumpolární konference, v letech 1982–1984 pracoval jako zástupce vedoucího a poté do roku 1985 jako redaktor Kalaallit Nunaata Radioa. V letech 1985–1988 byl vedoucím marketingu a informací v Nuna Bank. V roce 1988 založil vlastní marketingovou a informační kancelář. V letech 1991 až 1992 byl ředitelem Julemændens Værksted. Poté opět působil jako učitel.[1]

Od roku 1991 byl grónským zástupcem dánské hudební sběratelské společnosti KODA. V roce 1998 se stal předsedou Kulturního centra Katuaq.

Politická kariéra

Politická kariéra Pera Berthelsena začala ve středové straně Akulliit Partiiat, za kterou byl v roce 1993 zvolen do okresní rady v Nuuku.[4] V roce 1995 kandidoval v parlamentních volbách, ale nezískal dostatek hlasů pro vstup do parlamentu.[5]

V roce 1997 se po odchodu z Akulliit Partiiat stal členem Siumutu[6], v témže roce se opět dostal do okresní rady[7] a byl jmenován místostarostou.[8] V roce 1999 znovu kandidoval v parlamentních volbách a poprvé se dostal do Grónského parlamentu.[9]

V roce 2002 byl vyloučen ze strany Siumut a následně založil stranu Demokraté (grónsky Demokraatit), jejíž se stal předsedou.[10] V témže roce získal v parlamentních volbách 2002 nejvíce hlasů ze všech kandidátů a obhájil tak svůj poslanecký mandát. V komunálních volbách v roce 2005 se podruhé dostal do zastupitelstva obce Nuuk. V parlamentních volbách v roce 2005 získal opět nejvíce hlasů ze všech kandidátů a potřetí v řadě se dostal do parlamentu. V komunálních volbách v roce 2008 přešel do zastupitelstva nového kraje Sermersooq.[11]

V červenci 2008 se nepohodl se svou stranou a v čele strany ho nahradil Jens B. Frederiksen[12], poté stranu opustil[13] a v září se vrátil do Siumutu[14]. O několik dní později byl zvolen ministrem financí a zahraničních věcí v páté Enoksenově vládě, kde nahradil Alequ Hammond, a následně si vzal dovolenou na mandát v městské radě.[15] V parlamentních volbách v roce 2009 získal výrazně méně hlasů než o čtyři roky dříve, přesto se mu podařilo získat poslanecký mandát.[11] Současně se věnoval komunální politice v Sermersooqu.[16] V roce 2011 byl hospitalizován v Rigshospitalet kvůli život ohrožujícímu zánětu mozkových blan, ale uzdravil se.[3]

V parlamentních volbách v roce 2013 skončil až jako náhradník na třetím místě. V komunálních volbách v roce 2013 se však do zastupitelstva dostal již pošesté v řadě. V parlamentních volbách v roce 2014 se mu však sotva podařilo získat nějaké hlasy a do parlamentu se nedostal. Na jaře 2017 se opět nepohodl se svou stranou, opustil Siumut a ukončil politickou kariéru.[17]

Ocenění

Dne 23. června 2004 mu byl udělen stříbrný řád Nersornaat.[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Per Berthelsen na německé Wikipedii.

  1. a b Grønlands grønne bog 2001-02. København: Tusagassiivi, Grønlands Hjemmestyres Informationskontor 142 s. Dostupné online. ISBN 87-89685-16-4, ISBN 978-87-89685-16-8. OCLC 961298489 
  2. RASMUSSEN Hans-Erik, Ahnentafel seines Onkels Christian Berthelsen. Dostupné online
  3. a b DKEDITORIAL. Julie Berthelsens triste sommer: Far var døden nær. BILLED-BLADET [online]. 2011-08-20 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (dánsky) 
  4. HÁSKÓLABÓKASAFN, Landsbókasafn Íslands-. Tímarit.is. timarit.is [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (islandsky) 
  5. HÁSKÓLABÓKASAFN, Landsbókasafn Íslands-. Tímarit.is. timarit.is [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (islandsky) 
  6. HÁSKÓLABÓKASAFN, Landsbókasafn Íslands-. Tímarit.is. timarit.is [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (islandsky) 
  7. HÁSKÓLABÓKASAFN, Landsbókasafn Íslands-. Tímarit.is. timarit.is [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (islandsky) 
  8. a b ZDB-Katalog - Detailnachweis: Ordenshistorisk tidsskrift.... zdb-katalog.de [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  9. HÁSKÓLABÓKASAFN, Landsbókasafn Íslands-. Tímarit.is. timarit.is [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (islandsky) 
  10. Per Berthelsen | lex.dk. Den Store Danske [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (dánsky) 
  11. a b Kalaallit Nunaanni Qinersinerit - Valg i Gr�nland - Elections in Greenland. valg.gl [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  12. Per Berthelsen er færdig som partiformand. KNR [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (dánsky) 
  13. Per Berthelsen melder sig ud af Demokraterne. KNR [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (dánsky) 
  14. Per Berthelsen bliver Siumutter - igen. KNR [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (dánsky) 
  15. Per Berthelsen officielt valgt som nyt landsstyremedlem. KNR [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (dánsky) 
  16. Per Berthelsen tilbage til kommunalpolitik. KNR [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (dánsky) 
  17. Per Berthelsen er fortid i Siumut. KNR [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (dánsky) 

Média použitá na této stránce