Perkwunos

Mikalojus Ciurlionis, Perkunas, 1909

Perkwunos, či přesněji *Perkwunos, je rekonstruované hypotetické praindoevropské božstvo hromu.[pozn. 1]

V některých indoevropských mytologiích přijalo hromovládnou funkci nebeské božstvo jehož jméno je rekonstruováno jako *D(i)jéus, příkladem je řecký Zeus a římský Jupiter, ve většině tradic však hromovládce figuroval jako samostatné božstvo.[1]

Etymologie a atributy

Z jména *perkwunos, vykládaného především z *perkwu „dub“ doplněného o sufix -no- „pán (něčeho)“ vychází jména následujících božstev:

Z podobného kořene *perō(u)nos často spíše než s dubem spojovaného s úderem či horou, vychází následující jména:

Jupiter Taranis s kolem a bleskem, galořímská soška z Le Chatelet, Gourzon, Haute-Marne, Francie

Mezi další etymologicky příbuzné postavy mohou patřit:

  • Albánský Perëndi „Nebe“ jehož první část jména může souviset s výše uvedenými výrazy, druhá s *deywós „bůh“.[2]
  • Nymfa Herkyna, která byla ctěna v řecké Boiótii. Taková etymologie však předpokládá keltský původ jména.[2]
  • Keraunos, což je titul a pojmenování zbraně – blesku řeckého Dia může být také téhož původu, stejně jako jméno Kerauniá používané pro Semelé.[2][3]
  • Jména Perkous, Perkos a Perkónis objevující se společně s motivem takzvaného thráckého jezdce. Z thráckého prostředí je také známo pojmenování matky země Perko a v Iliadě vystupuje thrácký hrdina Pejroos.[4]
  • Chetitský božský jezdec Pirua, snad hypostáze Tarhunny a jeho původní jméno.[5]

Z indoevropského kořene *trHon „hrom“ mohou vycházet následující jména hromovládců:[6][7]

Odlišná je etymologie u následujícího hromovládce:

  • Jméno védského Indry může souviset se slovanským jędrъ „mužný, silný, vitální“.[8][9]

Dub

Thór na voze taženém kozly

Jméno *perkwunos lze vykládat z praindoevropského *perkwu „dub“ doplněného o sufix -no- „pán (něčeho)“, takto je vykládán především Perkūnas a Fjörgynn. Příkladem slov odvozených od tohoto indoevropského výrazu je latinské quercus „dub“, keltské herkos „dubina“ nebo védské parkātī „posvátný strom“. Přeneseně pak toto slovo také označuje horu pokrytou lesem, což ozývá v místních názvech jako Hercynský les nebo thrácké Perke hora „země dubů, Thrákie“, stejného původu je snad i staroruské prěgynja „těžko průchodná krajina, chlum“.[10]

Dub je častým cílem úderů blesku a tento strom je často s indoevropskými hromovládcy spojován, máme doloženo řadu posvátných dubů jim zasvěcených.[11]

Úder

Primárním kořenem jména hromovládce může být také výraz pro úder, rekonstruovaný jako *per, *perkw, či *perg. Z něj by měly vycházet výrazy jako védské prtanā „bitka“ a avestánské pešanā téhož významu, latinské premō „tlačit“ nebo litevské pert „udeřit“. Například slovanské Perun je tradičně vykládáno jako „ten který silně bije“. *perkwu „dub“ by v případně takové etymologie mohlo původně znamenat „strom do kterého bije (hrom), strom zasvěcený bijícímu“.[2][12][13]

Skála

Etymologicky jsou se jménem hromovládce spojeny také některé výrazy pro skálu. Jedná se o chetitské perunaš „skála“ a védské parvata „hora, horní oblak“ a z něj vycházející Párvata, což je titul Indry. Tyto výrazy vedou k rekonstrukci kořene *perūnV „hora“.[14]

Skála, hora nebo kámen se také objevuje v mytologii hromovládce. Perkunas obývá vysokou nepřístupnou horu a zbraní Peruna jsou kamenné střely. O úderu blesku se věřilo že oplodňuje kameny jako pazourek či jaspis „ohnivou podstatou“.[12][14]

Odkazy

Poznámky

  1. Hvězdička v historické lingvistice označuje slovo, které není doloženo, ale je rekonstruováno na základě slov doložených. Znak „kw“ označuje labializované „k“, tedy vyslovené se zaoukrouhlenými rty. V českém prostředí se tento foném označuje také znakem „ku“.

Reference

  1. WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 239. [Dále jen West (2007)]. 
  2. a b c d West (2007), s. 243.
  3. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 272. [Dále jen Puhvel (1997)]. 
  4. TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 61. [Dále jen Téra (2009)]. 
  5. Téra (2009), s. 51.
  6. Téra (2009), s. 49-50.
  7. West (2007), s. 249.
  8. West (2007), s. 245.
  9. Puhvel (1997), s. 67.
  10. Téra (2009), s. 250.
  11. West (240), s. 67.
  12. a b Puhvel (1997), s. 262.
  13. Téra (2009), s. 53.
  14. a b Téra (2009), s. 51.

Média použitá na této stránce