Perloočky

Jak číst taxoboxPerloočky
alternativní popis obrázku chybí
hrotnatka velká (Daphnia magna)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
(nezařazeno)Pancrustacea
Třídalupenonožci (Branchiopoda)
PodtřídaPhyllopoda
NadřádDiplostraca
Řádperloočky (Cladocera)
Latreille, 1829
infrařády a čeledi
  • Anomopoda
    • Bosminidae
    • Chydoridae
    • Daphniidae
    • Ilyocryptidae
    • Macrothricidae
    • Moinidae
  • Ctenopoda
    • Holopedidae
    • Sididae
  • Haplopoda
    • Leptodoridae
  • Onychopoda
    • Cercopagidae
    • Podonidae
    • Polyphemidae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Perloočky (Cladocera) nazývané též vodní blechy je řád malých vodních lupenonožců (Branchiopoda). Tvoří monofyletickou skupinu, která je tvořena asi 620 známými druhy[1] v 80 rodech a 11 čeledích. Vývojově pocházejí již z paleozoika. V Česku žije asi 90 druhů, nejznámější jsou hrotnatky (Daphnia).

Anatomie

Perloočky jsou plovoucí korýši s tělem uzavřeným v dvojchlopňovém krunýři. Dosahují velikosti 0,2 až 6 mm (rod Leptodora až 18 mm).[1] Mají dva páry tykadel, první je malý a slouží jako smyslový orgán, druhý je mnohem větší, rozvětvený a používaný k pohybu. Na hlavě mají jediné velké pigmentované složené oko tvořené 22 ommatidii, které je vnořeno do hlavy a pokryto průhlednou pokožkou. Na jeho povrchu se nachází množství lesklých částic, které se lesknou jako malé perličky, což dalo perloočkám jejich jméno.[2] 4-6 párů drobných hrudních nožek fungují jako filtr ke získávání částeček potravy, u většiny druhů je zadeček zakončen drápkovitou vidličkou. Dýchají celým tělem nebo žábrami. Pohybují se jakoby skákavým pohybem pomocí svých obrvených tykadel - udělají několik temp, poté pomalu klesají dolů a následně opět udělají několik temp.

Cévní soustava

Cévní soustava je otevřená, tvořená jednoduchým srdcem s kruhovitou svalovinou, které tepe 200–250krát za minutu. Srdce leží v čelistním článku hřbetní části těla. Hemolymfa je bezbarvá.

Rozmnožování

U perlooček dochází ke střídání generace rozmnožující se pohlavně a generace, která se množí partenogenezí, tento jev se nazývá heterogonie. V létě se jen samičky množí partenogenezí a tvoří také jen samičky. Na podzim se z neoplozených vajíček líhnou i samečkové, kteří brzy oplodní mladé samičky. V zimě se líhnou zimní vajíčka, uzavřena v párech v sedélku (schránce z chitinu = efipium). Díky této schránce dokáží přečkat i suché a chladné období.[2] Vývoj je přímý.

Ekologie, význam

Perloočky obývají především sladké i slané kontinentální vody, přičemž preferují vody stojaté. Několik druhů je možno nalézt i v moři.[1] Společně s vířníky a klanonožci tvoří nejvýznamnější skupinu planktonních živočichů. Jako takoví jsou potravou ryb i dalších vodních tvorů. Samy se naopak živí fytoplanktonem (řasami a sinicemi), čímž zlepšují kvalitu vody.[1][2] Některé druhy jsou predátoři a živí se zooplanktonem.[1] Z toxikologického hlediska je důležitá jejich mimořádná citlivost na látky typu organofosfátů, která je srovnatelná s citlivostí plynové chromatografie. Zvláště hrotnatka velká (Daphnia magna) se používá jako testovací organismus k biologickým zkouškám toxicity; známým zástupcem tohoto rodu je i hrotnatka obecná (Daphnia pulex).

Lidé je využívají při různých vědeckých studiích, neboť se snadno množí, chovají a zkoumají.[1]

Taxonomie

Rozdělení perlooček na podřády a čeledi:

Řád Cladocera Latreille, 1829

  • Podřád Ctenopoda Sars, 1865
    • Holopediidae Sars, 1865
    • Sididae Baird, 1850
  • Podřád Anomopoda Stebbing, 1902
    • Bosminidae Baird, 1845
    • Chydoridae Stebbing, 1902
    • Daphniidae Straus, 1820
    • Gondwanotrichidae Van Damme et al., 2007
    • Macrotrichidae Norman & Brady, 1867
  • Podřád Onychopoda Sars, 1865
    • Cercopagididae Mordukhai-Boltovskoi, 1968
    • Podonidae Mordukhai-Boltovskoi, 1968
    • Polyphemidae Baird, 1845
  • Podřád Haplopoda Sars, 1865
    • Leptodoridae Lilljeborg, 1900

Galerie

  • Zimní vajíčko perloočky (ephippium)
    Zimní vajíčko perloočky (ephippium)
  • Hrotnatka obecná (Daphnia pulex)
    Hrotnatka obecná (Daphnia pulex)
  • Hrotnatka průhledná (Daphnia longispina) s vajíčky
    Hrotnatka průhledná (Daphnia longispina) s vajíčky
  • Hladinovka (Scapholeberis)
    Hladinovka (Scapholeberis)
  • Mikrosnímek břichatky (Ceriodaphnia)
    Mikrosnímek břichatky (Ceriodaphnia)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f FORRÓ, L.; KOROVCHINSKY, N. M.; KOTOV, A. A. Global diversity of cladocerans (Cladocera; Crustacea) in freshwater. Hydrobiologia. 2008-01-01, roč. 595, čís. 1, s. 177–184. Dostupné online [cit. 2017-08-16]. ISSN 0018-8158. DOI 10.1007/s10750-007-9013-5. (anglicky) 
  2. ↑ a b c MOTYČKOVÁ, Hana; MOTYČKA, Vladimír. Korýši nejsou jen raci. Naše příroda. 2017, roč. X, čís. 4, s. 18. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Daphnia magna.png
Autor: see Source, Licence: CC BY 2.5
Experiments with Daphnia magna, the water flea, show that traditional extinction models may be underestimating extinction risk.
Daphnia pulex.png
Autor: (Photo: Paul Hebert), Licence: CC BY 2.5
Daphnia pulex, a species waiting in the wings to achieve “Model” Status.
Scapholeberis aomukimznk06.jpg
Autor: Keisotyo, Licence: CC BY-SA 4.0
Scapholeberis sp.：アオムキミジンコ属の1種

Col. 2017/05/26

和歌山県田辺市：Tanabe City. Wakayama Pref. Japan
Daphnia longispina - female, adult with asexual eggs.jpg
Autor: Dieter Ebert, Basel, Switzerland, Licence: CC BY-SA 4.0
Samička hrotnatky průhledné (Daphnia longispina) s vajíčky. Živočich je kolem 2,2 mm dlouhý. Obrázek odchycené samičky ze skalní tůně v jihozápadním Finsku. Snímek pořídil Dieter Ebert.
Cladocera Ephippium.jpg
Autor: Kruczy89, Licence: CC BY-SA 3.0
Ephippium are Winter or dry-season eggs of species of tiny crustacean in the order Cladocera
Ceriodaphnia2-SEM microphotograph.jpg
Autor: Paulo Corgosinho, Licence: CC BY-SA 4.0
Lateral view of Ceriodaphnia