Pernik

Pernik Перник
Panorama Perniku
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	42°35′59″ s. š., 23°1′51″ v. d.
Nadmořská výška	710 m n. m.
Stát	Bulharsko Bulharsko
Oblast	Pernická
Obština	Pernik
Pernik
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	72,3 km²
Počet obyvatel	83 829 (2020[1])
Hustota zalidnění	1 159,6 obyv./km²
Etnické složení	Bulhaři
Náboženské složení	pravoslaví
Správa
Oficiální web	www.pernik.bg
Telefonní předvolba	+359 76
PSČ	2300
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pernik (bulharsky Перник) je město v západním Bulharsku (asi 30 km jihozápadně od Sofie)^[2] a má okolo 80 tisíc obyvatel. Je hlavním městem Pernické oblasti a leží na obou březích řeky Struma v Pernickém údolí mezi horami Viskjar,^[2] Ljulin, Vitoša a Golo Bărdo a dalšími.^[3] Pernik byl po několik desetiletí energetickým srdcem Bulharska. Městským svátkem je od osmdesátých let 19. říjen.

Historie

Oblast byla osídlena před 8 000 lety a první osídlení v místě je vykopávkami doloženo z 6. tisíciletí př. n. l.. V historické době oblast osídlili Thrákové a jejich kmen Agriáni si zde založil hlavní město, které se jmenovalo Adeva, jak zaznamenal Thúkydidés v souvislosti s tažením krále Sitalka proti Makedoncům v roce 429 př. n. l. Na jeho místě se nalézají i pozůstatky římského osídlení a zejména několika kostelů z pozdní antiky.^[4]

Začátkem 9. století se Pernik stal součástí Bulharské říše jako vojenská pevnost. Název Pernik se pravděpodobně skládá ze jména slovanského boha Peruna^[5] a přípony -nik (nebo -ik) a je poprvé zmíněno právě v 9. století. Středověké město bylo během válek mezi bulharským carem Samuelem a Byzantskou říší v 11. století významnou pevností. V té době bylo kontrolováno zdejším šlechticem Krakrou Pernickým, který odrazil mnoho byzantských obléhání.^[6] Město si udrželo svoje postavení až do roku 1396, kdy se stalo součástí Osmanské říše.^[7] Kvůli ztrátě vojenského významu přestalo město být i správní centrem. Na druhé straně nepřítomnost Turků v oblasti umožnila obyvatelům udržovat blahobyt, zejména proto, že v prvních stoletích osmanské nadvlády mělo statut vojnuků a bylo tak osvobozeno od některých daní. V souvislosti s tím se zejména rozvinulo pastevectví. Podle českého historika Konstantina Jirečka zde během velké turecké války v roce 1690 hrabě Schenkendorf zrekvíroval přes 7 000 kusů dobytka. Tato katastrofa nesmírně postihla místní hospodářství. V souvislosti s plánováním železnice zde v roce 1869 rakouský geolog Ferdinand Hochsteter objevil ložisko uhlí. Poprvé ho využila italská komise, která v roce 1873 vyměřovala trasu železnice Sofie-Kjustendil.

Po rusko-turecké válce se obec stala součástí Bulharského knížectví. Osvobození ho zastihlo jako malé zemědělské a pastevecké sídlo se zhruba 1 000 obyvateli. Výjimečnou příležitostí pro budoucí rozvoj obce byla naleziště uhlí v Pernické kotlině. První pokusy o jeho využití proběhly v už roce 1879, ale selhaly kvůli nedostatku kvalifikovaných sil. Průzkum ložisek byl prováděn v roce 1891. Povolení k zahájení těžby vydalo ministerstvo financí a 17. srpna 1891 byly 114 pracovníky zahájeny ražby na dvou místech. Do konce roku se vytěžilo 8 429 tun uhlí. Počátek hornického města Pernik je spojen s výstavbou prvních hornických čtvrtí na terasách řeky Strumy a za svůj prudký rozvoj ve 20. století vděčí uhelným dolům a těžkému průmyslu.^[3] Mezi lety 1892 a 1926 Pernik vykazoval největší přírůstek obyvatel v Bulharsku, a to z 1 413 na 12 296. V roce 1893 bylo zprovozněno nádraží a v roce 1895 byla poprvé v Bulharsku použila elektřina ke svícení, a to při montáži třídičky uhlí. Zároveň s tím se rozvíjelo těžké strojírenství se zaměřením na hornictví. V letech 1910 až 1920 byl vybudován hornický kostel. V roce 1918 byla zprovozněna uhelná elektrárna s napětím 3 000 V a v roce 1929 další dvojnásobná, což umožnilo zahájit elektrifikaci Perniku a okolních vesnic. Rychlým tempem rostla infrastruktura (kanalizace a vodovod), výstavba budov pro veřejnou obecní správu, řízení těžebního průmyslu a i obytné čtvrti (Engineering, Monte-Carlo, Tvǎrdi livadi). V roce 1919 bylo otevřeno divadlo, vznikaly osvětové a zemědělské společnosti. V roce 1925 byla zřízena hygienická služba a také profesionální hasičský sbor. 26. června 1929 byl Pernik prohlášen Borisem III. za město.

Ve třicátých letech byly otevřeny další průmyslové podniky – závod na výrobu plochého a dutého skla, válcovna kovů vybavená elektrickými pecemi, továrna na sušení ovoce a zeleniny, která zůstala až do roku 1951 jedinou továrnou na pektin na Balkáně. V roce 1932 byla postavena budova báňského úřadu, jejíž chodby jsou zdobeny českými dekorativními dlaždicemi. Za komunismu byl Pernik mezi lety 1949 a 1962 nazýván Dimitrovo^[7] po bulharském komunistickém představiteli Georgim Dimitrovovi. V oněch letech pokračoval průmyslový rozvoj města – strojnické důlní dílny se v roce 1948 přeměnily na strojírenskou továrnu, v letech 1950 až 1970 byla vybodována nová tepelná elektrárna, ocelárna, továrny na usměrňovače, svařovací stroje, feromagnety, speciální ocelové profily. V roce 1957 byl otevřen Palác kultury, v roce 1968 městský obchodní dům a v roce 1978 nová budova místní správy. 22. května 2012 bylo město postiženo zemětřesením s magnitudem 5,8 s epicentrem vzdáleným 5 km severozápadně od centra.

Životní prostředí

Podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí o stavu ovzduší v Evropě zveřejněné v říjnu 2013 je ovzduší v Perniku vůbec nejvíce znečištěné, společně s dalším bulharským městem Plovdiv.^[8]

Zajímavosti

Každý leden se zde koná mezinárodní festival maškarních her Surva.^[3] Pernik má dva fotbalové týmy - PFC Miňor Pernik a FC Metalurg.

Galerie

• 
• 
• 

  (c) Spiritia, CC BY-SA 3.0
• 

  (c) Spiritia, CC BY-SA 3.0

Obyvatelstvo

Ve městě žije 75 921 obyvatel a je zde trvale hlášeno 83 829 obyvatel.^[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:^{[9][p 1]}

•   Bulhaři: 88 831 (97.4 %)
•   Romové: 1 781 (2.0 %)
•   Turci: 176 (0.2 %)
•   ostatní: 458 (0.5 %)

Partnerská města

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pernik na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pernik na Wikimedia Commons
• Oficiální web města
• Další informace