Pesachový beránek
Pesachový čili velikonoční beránek (hebrejsky קׇרְבַּן פֶּסַח, korban pesach) je pravidelná židovská oběť, která byla přinášena o svátku Pesach (Velikonoce). Podle Ex 12 byla připomínkou vyvedení Židů z Egypta Mojžíšem.
Ustanovení oběti beránka
Podle Ex 13, 2 se snad původně jednalo o náhradní oběť za prvorozené – včetně dětí – jež byla v některých starých kulturách obvyklá[zdroj?]. Podle Ex 12 měly v předvečer desáté egyptské rány (smrt prvorozených) a odchodu z Egypta všechny židovské rodiny obětovat beránka a jeho krví pomazat veřeje svých dveří; tímto znamením byli obyvatelé příbytku uchráněni před ránou. Zároveň Hospodin přikázal Mojžíšovi a Áronovi, aby Židé slavili tuto oběť každý rok. „Tento měsíc bude počátkem měsíců“ (tj. roku, Ex 12, 2) a čtrnáctý den obětuje každá rodina beránka. Beránek musel být bez vady, jeden rok starý a musel být upečen celý i s končetinami. Sněden musel být celý, s nekvašenými chleby a hořkými bylinami (maror – např. křen), a pokud nějaké maso zbylo, muselo být ráno spáleno. Proto byli k jídlu případně přizváni i nejbližší sousedé, aby se beránek snědl. Z beránka nesměl jíst nikdo neobřezaný, žádný kus jeho masa nesměl být vynesen z domu a žádná z jeho kostí nesměla být zlomena.
Pesachový beránek v chrámě
Pozdější obětování beránka se provádělo pouze v Chrámu za přítomnosti kněží; beránka zabíjel každý sám, úkolem kněžích ale bylo zachytit krev oběti a vylít ji k oltáři. Beránek byl poté stažen z kůže a solí se odstranily i zbytky krve. Pak se upekl na rožni – z beránka se na pesach nejedlo nic vařeného ani syrového – a jedl se tak, jak už je uvedeno výše, celý, tak aby se mu nezlomila žádná kost, a s macesy (nekvašený chléb) a marorem (hořké byliny). Protože se oběť mohla vykonávat pouze v Chrámu, putovalo ročně do Jeruzaléma velké množství Židů, aby se mohli připojit. Podle Josefa Flavia bylo v této době ve městě až dva miliony lidí a podle dnešních výzkumů asi 150 000 lidí.
Vzhledem k tomu, že Chrám byl v roce 70 n. l. zničen a dosud nebyl obnoven, se přestalo s obětováním beránků a místo toho se na sederovém talíři symbolicky objevuje tzv. zro'a, což je opečená kost (s masem) některého z košer zvířat – nejčastěji kus kuřete – ale to se nejí. Na pesach se jí macesy, maror, vařená vejce, brambory a charoset (směs jablek, oříšků, skořice, zázvoru a červeného vína).
Literatura
- Bible-ekumenický překlad
- korbanpesach.org (hebrejsky/anglicky)
- Jewish Encyclopedia, Heslo Passover - en
Média použitá na této stránce
The inscription refers to Christ as the Lamb whose death was foretold. This symbolism of Christ as a sacrificial lamb who brings salvation derives from the feast of Passover, instituted after the Lord saved the Jews in Egypt who brushed the blood of slaughtered lambs over their doors. Although Ayala spent most of her life in Portugal, this work reflects the influence of the art of her native Seville, Spain. She has modeled her composition and her style-with the strong contrasts of light and dark and attention to realistic detail-on paintings of Francisco de Zurbarán (1598-1664), also from that city. Ayala was one of the few women artists active in Spain and Portugal. She was renowned for her ability to paint still lifes and portraits, subjects that were considered appropriate for female painters.