Petřín (německyLaurenziberg, latinskyPetrin) je 327 m vysoký kopec v centru Prahy. Na jeho vrcholu stojí Petřínská rozhledna a mnoho jiných objektů. Na Petříně najdeme skály zejména z pískovce.
Petřín vystřídal v průběhu staletí několik názvů: Petřín, Hora, Kopec, Vrch sv. Vavřince (odtud německý název Laurenziberg – z lat. Laurentius Vavřinec a Berg hora, kopec), posledně jmenovaný podle zasvěcení kostela stojícího na jeho temeni. Kronikář Kosmas popisuje Petřín jako velmi skalnaté místo; pro velké množství skal (latinskypetra) se mu údajně začalo říkat Petřín (qui a petris dicitur Petrin).[2]
Od nepaměti se zde lámal kámen – opuka, ze kterého se v Praze postavila řada staveb, včetně prvních kostelů na Pražském hradě nebo mostu přes Vltavu.[3] První historická zmínka o petřínských lomech pochází od Mnicha sázavského, který napsal, že kameny z nich dal opat Silvestr vydláždit kostel Sázavského kláštera.
Petřín je v písemných památkách poprvé zmíněn roku 1108 v souvislosti s vyvražděním velmožského rodu Vršovců.[4] Vršovci sídlili v Libici, kterou obdrželi za pomoc Přemyslovcům s povražděním části Slavníkovců v Libici roku 995. Sami Vršovci pak byli roku 1108 jako „hloupá hovada skoleni a jiní na hoře Petříně sťati“.[5] Poté popraviště, které stávalo v blízkosti kostela sv. Vavřince, sloužilo až do 14. století k trestání velkých protistátních přečinů.
Výrazně do dějin Petřína zasáhl císař Karel IV., když vybudováním Hladové zdi v letech 1360–1362 připojil většinu kopce k Malé Straně. Popraviště se přesunulo na druhý břeh na Šibeniční vrch pod Vítkovem, v oblasti zvané dnes U Bulhara.[6]
Pramen Petřínka – v Seminářské zahradě u hlavní parkové cesty nedaleko restaurace Petřínské terasy
Pod Petřínem – původně pítko, s kamenicky řešeným řečištěm v Hellichově ulici
Ve Strahovské zahradě (Kaštanka) – v zalesněné stráni jihovýchodně od Strahovského kláštera
Pramen sira Nicolase Wintona – obnovený v roce 2009, u vyhlídkové cesty také v horní části Velké strahovské zahrady
U Památného stromu (jasanu) – nedaleko Wintonova pramenu
Kinská, U jezírka (též Vodní schody), Pod Kaštankou – prameny a studánky v Kinského zahradě
Sochy a sousoší
Pomníky osobnostem
Hana Kvapilová
Hana Kvapilová (1860–1907), česká herečka. Socha z bílého mramoru znázorňuje sedící postavu v dlouhých šatech a s kyticí na klíně. Jejím autorem je Jan Štursa, který ji vyhotovil v roce 1913. Pod sochou je uložena urna s popelem této herečky — členky Národního divadla.
Pomník Karla Hynka MáchyKarel Hynek Mácha (1810–1836), český básník, narozený pod Petřínem. Bronzovásocha stojící, která se pravou rukou, ve které drží pero, opírá o zídku s otevřeným sešitem a v levé ruce drží kytici šeříku. Podstavec je z leštěné žuly. Sochu vyhotovil Josef Václav Myslbek v roce 1912.
Jan Neruda
Jan Neruda (1834–1891) se narodil v kasárnách, stojících na úpatí Petřína. Socha znázorňuje stojící postavu, s rukama za zády, v nichž drží klobouk. Autorem bronzové sochy je Jan Simota, který ji vyhotovil v roce 1970.
Vítězslav Novák
Vítězslav Novák (1870–1949), český hudební skladatel. Bronzová socha znázorňuje stojící postavu v nadživotní velikosti. Vytvořil ji v roce 1950Jan Kodet. V soše je urna s popelem skladatele, který 18. července 1949 zemřel ve východočeské Skutči.
M. R. Štefánik
Socha Milana Rastislava ŠtefánikaMilan Rastislav Štefánik (1880–1919), československý astronom, politik a letec. Stojící bronzová socha v letecké kombinéze, držící v ruce písemnosti. Na soše určené pro Bratislavu pracoval v letech 1928–1938 Bohumil Kafka. V roce 1952 byla socha roztavena. Na místě před Štefánikovou hvězdárnou odhalil v roce 1994 nový odlitek podle třetinového modelu tehdejší prezidentVáclav Havel.
V roce 1946 byl v tomto místě slavnostně odhalen základní kámen k pomníku T. G. Masaryka ve tvaru mramorového stolu, stojící poblíž ještě v roce 1968.
Fontána s chlapci
Nazývána U žabiček (Hrající si chlapci, nyní též Masarykovi vnuci), ukazující dvojici chlapců se šesti žabkami a dvěma ještěrkami, hrající si s rybou u fontány. Modely pro sošky byli vnuci prezidenta T. G. Masaryka, synové Olgy Masarykové Leonard a Herbert Revilliodovi, kteří za války zahynuli v zahraničním odboji. Dílo, které mělo původně stát na Lánském zámku, vyhotovil Karel Dvořák v roce 1948.
Po Petříně je pojmenovaná planetka (16801) Petřínpragensis objevená Petrem Pravcem v Ondřejově v roce 1997.[9] Planetku nebylo možné nazvat jednoduše Petřín, protože by se pletla s již existující planetkou (482) Petrina objevenou roku 1902. Pravidla pro pojmenování planetek toto nepřipouštějí.
Odkazy
Reference
↑Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN80-7011-913-6)
KURZ, Vilém. Lanová dráha a rozhledna na Petříně : Vzpomínka na jejich vznik a stavbu za příležitosti jich slavnostního otevření dne 20. srpna 1891. Praha: Klub českých turistů, [1891]. Dostupné online.
ŠULC, Alois Ladislav. Všem Čechům posvátný vrch Petřín s kostelem svatého Vavřince. Praha: vl.n., 1926. Dostupné online.
ZAVŘEL Jan a kol.: Pražský vrch Petřín, Paseka 2002, ISBN80-7185-422-0
POLÁK, Milan et. all. Po stopách pražského vodárenství. 1. vyd. Praha : Milpo media s.r.o., 2015. 231 s. ISBN978-80-87040-35-5
Flag of the Czech Republic.svg Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto:
„Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Map Prague Geo.png Autor:MrGreg + Alexrk2 + OpenStreerMaps.org,
Licence:CC BY-SA 3.0 Mapa Prahy k využití pro geolokaci vytvořená pomocí OpenStreetMaps.org s úpravou barev a zvýrazněním hranic.
Česko
multimediální obsah na Commons
(c) Jan Polák, CC BY-SA 3.0
Obrázky, zvuky či videa k tématu Petřín na Wikimedia Commons 
