Petar Živković

Petar Živković
Петар Живковић
předseda vlády
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Ve funkci:
6. leden 1929 – 3. říjen 1929
PředchůdceAnton Korošec
předseda vlády
Království Jugoslávie
Ve funkci:
3. říjen 1929 – 4. dubna 1932
NástupceVojislav Marinković
Stranická příslušnost
ČlenstvíJugoslávská radikální selská demokracie
Narození1. leden 1879
Srbové Negotin, Srbské knížectví
Úmrtí3. únor 1947
Francie Paříž, Francie
Místo pohřbeníBělehradský nový hřbitov
Alma materBělehradská univerzita
Profesepolitik a voják
NáboženstvíSrbská pravoslavná církev
Oceněnívelkokříž Řádu znovuzrozeného Polska
CommonsPetar Živković
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petar Živković, cyrilicí Петар Живковић (1. ledna 1879[1] - 3. února 1947[2]) byl srbský generál a první jugoslávský premiér.

Život a související politická činnost

Živković se narodil v nuzných sociálních poměrech, a tak jako mnoho mladíků své doby hledal jistý zdroj příjmů ve vojenské službě. Po skončení střední školy v Zaječaru nastoupil v roce 1897 na vojenskou akademii, kterou dokončil v roce 1899.[3] Jako poručík kavalerie sloužil tři roky v Niši.[3] Na jaře 1903 propukly v Srbsku silné nepokoje, které byly důsledkem dlouhotrvajícího varu napříč celou srbskou společností.[4] V noci z 28. na 29. května 1903 zavraždila spiklenecká skupina důstojníků, v níž byl i mladý Živković, krále Alexandra Obrenoviće a jeho manželku českého původu Dragu Mašínovou.[4] Později se Živković zapojil do skupiny Bílá ruka.[1] Bílá ruka se vyprofilovala jako uskupení proti protidemokratické, protiliberální a nacionalisticky laděné organizaci Černá ruka, která se počátkem roku 1914 pokusila zákulisními tahy sesadit premiéra Nikolu Pašiće.[5]

V roce 1916 se tehdejší regent (a pozdější král) Alexandr I. Karađorđević opřel o premiéra Pašiće a Živkovićovu organizaci Bílá ruka a ve vykonstruovaném Soluňském procesu se zbavil hlavních představitelů Černé ruky.[6] Po smrti krále Petra v roce 1921 jmenoval nový král Alexandr Živkoviće ministrem obrany.[3] Jelikož se proti Živkovićovi začala formovat opozice, rozhodl se panovník v roce 1926 Živkoviće penzionovat, ale na poslední chvíli si Alexandr tento nápad rozmyslel.[3]

Po nastolení diktatury šestého ledna se dosavadní velitel královské gardy a Alexandrův adjutant generál Živković stal předsedou vlády. Období, kdy byl premiérem a ministrem vnitra, se neslo ve znamení nastolení královské diktatury, omezení politické soutěže a budování unitárního státu, což bylo v říjnu 1929 podtrženo změnou názvu země na Jugoslávii.[7]

V listopadu 1931 se uskutečnily volby, které vyhrála vládní kandidátka.[8] Alexandr se pokusil ukončit provizorium po nastolení diktatury a k podpoře vlády přesvědčit i některé představitele opozice.[8] V dubnu 1932 Alexandr vrátil Živkoviće do armády a premiérskou funkci převzal Vojislav Marinković.[8]

Po pádu Jugoslávie v dubnu 1941 opustil Živković zemi a v roce 1943 se stal členem jugoslávské exilové vlády.[1] Po druhé světové válce byl v roce 1946 Živković souzen v nepřítomnosti v  procesu s Dražou Mihailovićem a byl odsouzen k trestu smrti.[3] Zemřel 3. února 1947 v pařížském exilu.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Encyclopædia Britannica. Petar Živković: prime minister of Yugoslavia [online]. C2009 [cit. 2009-09-21]. [online]. (anglicky) 
  2. ↑ a b Arhiv Jugoslavije. Premijeri [online]. 2008 [cit. 2009-09-04]. [online] pořízeném dne 2020-11-29. (srbsky) 
  3. ↑ a b c d e Aleksandar. Petar Živković: 1879-1947 [online]. C1999-2009 [cit. 2009-09-21]. Dostupné online. (srbsky) 
  4. ↑ a b ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 279. 
  5. ↑ ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 290. 
  6. ↑ ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 375. 
  7. ↑ ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 417–422. 
  8. ↑ a b c ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 422. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Coat of arms of the Kingdom of Yugoslavia.svg
Coat of Arms of the Kingdom of Yugoslavia based on the Coat of Arms of Serbia
Aj 10 03 01 zivkovic s.jpg
Yugoslav soldier and political figure.
Civil flag of Serbia.svg
Srbská národná vlajka