Peter Carrington, 6. baron Carrington

Peter Carrington, 6. baron Carrington
Fotografie z roku 1984
Generální tajemník NATO
Ve funkci: 25. června 1984 – 1. července 1988
Předchůdce	Joseph Luns
Nástupce	Manfred Wörner
Ministr zahraničí Spojeného království
Ve funkci: 4. května 1979 – 5. dubna 1982
Předchůdce	David Owen
Nástupce	Francis Pym
Ministr obrany Spojeného království
Ve funkci: 20. června 1970 – 8. ledna 1974
Předchůdce	Denis Healey
Nástupce	Ian Gilmour
První lord admirality
Ve funkci: 1959 – 1963
Předchůdce	George Douglas-Hamilton, 10. hrabě ze Selkirku
Nástupce	George Jellicoe, 2. hrabě Jellicoe
Stranická příslušnost
Členství	Konzervativní strana
Narození	6. června 1919 Chelsea
Úmrtí	9. července 2018 (ve věku 99 let) Bledlow
Choť	Iona Ellen McClean (od 1942)
Rodiče	Rupert Carington, 5th Baron Carrington a Sybil Marion Colville
Děti	Alexandra Carington Virginia Carington Rupert Carington, 7th Baron Carrington
Příbuzní	Victoria de Bunsen[1], Charles Rupert de Bunsen[1] a James Peter de Bunsen[1] (vnoučata)
Alma mater	Etonská kolej Královská vojenská vysoká škola, Sandhurst Sandroyd School
Profese	politik, diplomat a majitel půdy
Ocenění	Vojenský kříž Řád společníků cti velkokříž Řádu Karla III. Four Freedoms Award – Freedom from Fear Podvazkový řád … více na Wikidatech
Commons	Peter Carington, 6th Baron Carrington
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Peter Alexander Rupert Carrington, 6. baron Carrington (6. června 1919, Londýn, Anglie – 9. července 2018, Londýn, Anglie) byl britský politik. Jako příslušník šlechtického rodu byl od mládí dědičným členem Sněmovny lordů. Po službě v armádě během druhé světové války se stal vlivnou osobností Konzervativní strany a během několika desetiletí zastával několik ministerských funkcí v konzervativních vládách. Svou kariéru završil jako generální tajemník NATO (1984–1988).

Životopis

Pocházel ze staré a vlivné bankéřské rodiny Smithů, která od roku 1839 užívala příjmení Carrington. Byl jediným synem armádního důstojníka Ruperta Carringtona, 5. barona Carringtona (1891–1938), a jeho manželky Sybil Colville (1897–1946), dcery 2. vikomta Colvilla. Studoval v Etonu a poté na vojenské škole v Sandhurstu. Mezitím po otci zdědil titul barona z Carringtonu (1938), v té době byl ale nezletilý a do Sněmovny lordů vstoupil fakticky až v roce 1945. V roce 1939 vstoupil do armády jako podporučík, během druhé světové války postupoval v hodnostech, vyznamenal se v roce 1944 v Holandsku, obdržel Vojenský kříž a dosáhl hodnosti majora.

Po skončení druhé světové války se začal angažovat v politice jako člen Konzervativní strany ve Sněmovně lordů. V Churchillově a Edenově vládě zastával funkci parlamentního tajemníka na ministerstvu zemědělství a výživy (1951–1954). Od října 1954 do října 1956 byl parlamentním tajemníkem na ministerstvu obrany. V letech 1956–1959 byl vysokým komisařem pro Austrálii a v roce 1959 byl jmenován členem Tajné rady. V další konzervativní vládě Harolda Macmillana byl pověřen úřadem prvního lorda admirality (ministr námořnictva, 1959–1963). V letech 1963–1964 byl ministrem bez portfeje a v této době mluvčím Konzervativní strany ve Sněmovně lordů. V letech 1964–1970 vedl v Horní sněmovně konzervativní opozici. V další konzervativní vládě Edwarda Heatha byl ministrem obrany (1970–1974) a v letech 1972–1974 také předsedou Konzervativní strany. V kabinetu Margaret Thatcherové zastával funkci ministra zahraničí a pro záležitosti Commonwealthu (1979–1982), na úřad rezignoval v době války o Falklandy. V letech 1984–1988 byl generálním tajemníkem NATO^[2], v roce 1991 ještě vedl diplomatické rozhovory o situaci v Jugoslávii (tzv. Carrington-Cutileirův plán o rozdělení Jugoslávie podle národnostního složení).

Když v roce 1999 zákon o Sněmovně lordů (House of Lords Act 1999) zrušil automatické dědičné členství peerů v Horní sněmovně, obdržel doživotní titul barona Caringtona. Již krátce po druhé světové válce vykonával také funkce smírčího soudce a zástupce místodržitele v hrabství Buckinghamshire, kde rodina vlastnila statky. V roce 1958 obdržel Řád sv. Michala a sv. Jiří, o třicet let později získal velkokříž téhož řádu (1988). V roce 1985 byl jmenován rytířem Podvazkového řádu^[3] Během své dlouholeté kariéry získal řadu čestných doktorátů na univerzitách ve Spojeném království a v USA, v letech 1992–2007 zastával čestnou funkci kancléře univerzity v Readingu. V letech 1984–1994 byl kancléřem Řádu sv. Michala a Jiří a v letech 1994–2012 kancléřem Podvazkového řádu. Několik vyznamenání obdržel také v zahraničí, v USA získal Prezidentskou medaili svobody, ve Španělsku obdržel velkokříž Řádu Karla III. Zastával také řadu funkcí v různých obchodních společnostech a průmyslových podnicích.

V roce 1942 se oženil s Ionou McClean (1920–2009), dcerou podplukovníka RAF Sira Francise Mccleana. Současným nositelem titulu barona Carringtona je jejich syn Rupert Francis Carrington, 7. baron Carrington (* 1948).

Jeho prastrýc Charles Wynn-Carrington, 1. markýz z Lincolnshire (1843–1928) patřil k významným osobnostem Liberální strany přelomu 19. a 20. století, zastával řadu funkcí u dvora, ve vládě a koloniální správě.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Peter Carrington na Wikimedia Commons
• 6. baron Carrington na webu thepeerage
• Lord Peter Carrington in: Encyclopedia Britannica
• Lord Peter Carrington na oficiálním webu NATO