Peter Jilemnický

Peter Jilemnický
Narození	18. března 1901 Kyšperk, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. května 1949 (ve věku 48 let) Moskva, Sovětský svaz
Povolání	spisovatel, pedagog, novinář, diplomat, politik a učitel
Ocenění	národní umělec (1949) Čestné občanství města Letohrad
Politická strana	Komunistická strana Československa
Choť	Růžena Jilemnická
Funkce	poslanec
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Peter Jilemnický (pseudonymy Al Arm, Peter Malý, Peter Hron; 18. března 1901 Kyšperk – 19. května 1949 Moskva) byl slovenský spisovatel, novinář, učitel a komunistický politik českého původu.

Narodil se v Kyšperku (dnes Letohrad) ve východních Čechách. Pocházel z rodiny strojvedoucího; měl dva sourozence, bratra Jindřicha a sestru Marii. Vzdělání získal v měšťanské škole v Kyšperku a v Červené Vodě, potom pokračoval na Střední zemědělské škole v Chrudimi, ale maturoval na učitelském ústavu v Levicích na jižním Slovensku.

Po ukončení studií pracoval jako učitel na Slovensku.

V roce 1922 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1926–8 pobýval v Sovětském svazu. V roce 1927 byl přijat do sovětské komunistické strany (VKS/b/) a studoval na moskevském Státním institutu žurnalistiky. V roce 1928 se vrátil do ČSR a do r. 1929 působil spolu s E. Urxem v Moravské Ostravě v redakci Pravdy, ústředního orgánu KSČ pro Slovensko. ^[1]

Od roku 1936 učil ve městě Svätý Jur nedaleko Bratislavy, v roce 1939 se odstěhoval do Čech do vesnice Poříčí u Litomyšle. Do roku 1942 pak učil na vesnických školách.

Jilemnický se za okupace zapojil do protifašistického boje. Byl členem ilegální komunistické odbojové organizace ve východních Čechách. Bratr Jilemnického byl v listopadu 1941 popraven. Jilemnický byl 27. října 1942 vyšetřován v Poříčí Gestapem a dalšího dne během výslechu v Pardubicích zatčen. V Pardubicích byl osm měsíců vězněn a v polovině června 1943 byl převezen do terezínské Malé pevnosti. Následně byl převezen do věznice v Litoměřicích a v říjnu odsouzen na osm let vězení. Vězení trávil v káznici – pracovním táboře Griebo u městečka Coswig poblíž Dessau v Sasku-Anhaltsku (německy "Elberegulierung Post Griebo bei Coswig (Anhalt)").^[2][3] Na konci dubna 1945 se mu podařilo opustit tábor pod jménem jednoho polského vězně, který tam zemřel. Do Poříčí se vrátil 25. května 1945.^[4]

V letech 1945–1946 byl zvolen poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska (respektive za KSČ).^[5] V roce 1945 nastoupil jako vysoký úředník Sboru pověřenců na post vedoucího oddělení pro děti a mládež (povereníctvo školstva a osvety). V roce 1947 byl jmenován stálým delegátem Všeslovanského výboru v Bělehradě a v roce 1948 se stal kulturním atašé československého velvyslanectví v Moskvě.

Zemřel 19. května 1949 v Moskvě ve věku 48 let. Pohřben byl nejprve v Bratislavě, roku 2016 byla urna s jeho popelem přenesena do rodinného hrobu na hřbitově v Letohradě.

S literární tvorbou začal ještě za středoškolských studií. Začínal jak psaním poezie tak prózy a své dílo zveřejňoval v Mladých proudech. V jeho práci bylo zpočátku možno zpozorovat prvky expresionismu, později pak silné sociální cítění, autobiografické prvky a politické názory, ale i lyrika a popisy přírodních krás (např. Kysuce). Velká část jeho díla zůstala jen v rukopisné formě. Publikoval ve více časopisech (Proletárka, Hlas ľudu, Pravda chudoby, DAV)

• 1949 titul národní umělec (in memoriam) ^[6]

• 1921 – Devadesátdevět koní bílých, prozaická prvotina
• 1925 – Štrajk, proletářské drama
• 1929 – Víťazný pád, románová prvotina
• 1929 – Dva roky v kraji Sovietov
• 1930 – Zuniaci krok
• 1932 – Pole neorané ^[7]
• 1934 – Kus cukru
• 1937 – Kompas v nás ^[8]
• 1938 – Návrat
• 1947 – Kronika
• 1947 – Cesta
• 1948 – Vítr se vrací ^[9]
• 1951 – Prečo som sa stal komunistom
• 1954 – Průvan – menší literární práce ^[10]
• 1955 – Tri rozprávky, próza pro děti
• Pěšinky, sbírka (rukopis)
• Oheň majáků, cyklus (rukopis)

• Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 14. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2001. 146 s. ISBN 80-7042-583-0. S. 45–46.
• V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str.345–9
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 289. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 611. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Peter Jilemnický na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Peter Jilemnický
• Digitalizovaná díla Petera Jilemnického v Národní digitální knihovně.
• Peter Jilemnický na Litcentrum.sk
• Peter Jilemnický v Česko-Slovenské filmové databázi
• Peter Jilemnický ve Filmové databázi
• Peter Jilemnický na Kinoboxu