Peter Karvaš

Peter Karvaš
Narození	25. dubna 1920 Banská Bystrica
Úmrtí	28. listopadu 1999 Bratislava
Povolání	spisovatel a dramatik
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Komenského
Rodiče	Ferdinand Karvaš a Karola Skutecká-Karvašová
Příbuzní	Dominik Skutecký děd Alexander Skutecký strýc
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Peter Karvaš (pseudonymy Jakub Riečan, Ján Róbert Lipka, Jozef Řepka, P. Bystrický, Peter Bystrík a další) (25. dubna 1920, Banská Bystrica – 28. listopadu 1999, Bratislava) byl slovenský dramatik, prozaik a divadelní teoretik.

Narodil se v rodině lékaře Ferdinanda Karvaše a akademické malířky Karoly Skutecké-Karvašové. Vzdělání získával v Banské Bystrici (gymnázium, 1930–1938), později začal studovat v Praze na ČVUT a současně na uměleckoprůmyslové škole (1938–1939), ale studium dokončil na Filozofické fakultě Univerzity Komenského (tehdy s názvem Slovenská univerzita) v Bratislavě (1945–1947).

Pracovat začal již v roce 1939 a vystřídal několik zaměstnání – od práce ve stavební firmě až po práci v Neografii v Martině. Během 2. světové války byl rasově pronásledován a internován v pracovním táboře, během Slovenského národního povstání pracoval v Svobodném slovenském vysílači a publikoval v povstaleckém tisku. Po skončení války 1945–1948 dramaturg Československého rozhlasu, lektor a dramaturg Nové scény a SND v Bratislavě, 1949–1950 kulturní atašé na československé ambasádě v Bukurešti, později pracoval na pověřenectvu školství (přednosta divadelního oddělení), byl redaktorem Kulturního života a také tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V letech 1968–1974 byl docentem divadelní vědy, po roce 1974 vědeckým pracovníkem Výzkumného ústavu kultury v Bratislavě, od roku 1980 v důchodu. K jeho životu se vrací i dokumentární film natočený v roce 2002 (Slovenská televize, cyklus Osobnosti náboženského života, scénář Slavomíra Očenášová-Štrbová, režie Fedor Bartko).

Jeden z nejvýznamnějších a plodných slovenských prozaiků a dramatiků 20. století, věnoval se i divadelní vědě a publicistice, v období normalizace perzekvován a diskriminován.

Literární činný byl od roku 1937, kdy začal publikovat své první díla v Studentském časopise, ve Svojeti a Mladé kultuře. Zejména během války publikoval pod několika pseudonymy, první kniha mu vyšla až po skončení války (soubor reportáží a rysů Most, 1945). Autor realisticky koncipovaných psychologických novel, historicko-sociálních románů, napsal sbírky cestopisných reportáží a rysů, kritický pohled na souvěkou socialistickou společnost rezonoval v humoristický-satirických souborech povídek. V úsměvném tónu se nesly i sbírky humoresek, jakož i autobiograficky laděná kniha dětských zážitků. Po nucené literární odmlce se představil povstaleckým románem a morálku povstalecké generace analyzoval v autobiografické novele, vrátil se i k satirickému žánru v krátkých prózách a v závěrečném tvůrčím období navázal na humoristicko-satirické prózy. Těžiště jeho tvůrčích aktivit bylo v dramatické tvorbě, byl plodný autor rozhlasových a divadelních her. Podnětné práce vydal i v oblasti divadelní vědy a teorie. Dramaturgicky, režijně a scenáristicky spolupracoval zejména s televizí, která uvedla několik jeho her, inscenací a filmů. Jeho prózy a dramatu vyšly v četných překladech. V teatrologických dílech vycházel ze strukturalismu.

• 1946-Není přístavů
• 1947-Polohlasom
• 1949-Toto pokolení, román
• 1950-S námi a proti nám
• 1952-Pokolení v útoku, román
• 1954-Čert nespí
• 1957-Čertovo kopýtko
• 1961-Konfety a leporela, výběr humoresek z válečného období
• 1968-Nedokončená pro dětský hlas, humoristický-autobiografické dílo
• 1970-Kniha úlevy
• 1970-Malovat čerta na zeď
• 1979-Noc v mém městě, kniha o Slovenském národním povstání
• 1984-Humoresky a jiné kratochvíle
• 1989-Poslední humoresky a jiné kratochvíle
• 1991-Polehčující okolnost, sbírka próz
• 1992-My, co nechceme být jmenováni
• 1993-Velikán čili Život a dílo profesora Bogović, novela
• 1994-Bylo to docela jinak, kniha apokryfů
• 1995-V uvozovkách, soubor causerií
• 1995-Intimní dialogy
• 1997-Tajemství sfingy
• 2000-Zrada múz (vyšlo posmrtně)
• 2001-Za zdí (vyšlo posmrtně)

• 1943-Hanibal před branami, rozhlasová hra (v roce 1949 přepracováno na divadelní hru)
• 1943-Maják, jednoaktovky
• 1945-Spolek pěti "P", rozhlasová hra (v roce 1946 přepracováno na divadelní hru)
• 1945-Meteor, divadelní hra
• 1946-Hra o básníkovi (původní rozhlasová hra propracovaná pro divadelní hru)
• 1948-Bašta, divadelní hra
• 1946-Návrat do života (knižně vyšlo v roce 1949)
• 1950-Lidé z naší ulice (knižně vyšlo v roce 1951)
• 1953-Srdce plné radosti (knižně vyšlo v roce 1954)
• 1955-Pacient sto třináct
• 1955-Diplomaté
• 1959-Půlnoční mše
• 1960-Zmrtvýchvstání dědečka Kolomana, veselohra
• 1962-Antigona a ti druzí
• 1963-Jizva
• 1964-Velká paruka (knižně vyšlo v roce 1965)
• 1966-Experiment Damokles (knižně vyšlo v roce 1967)
• 1969-Absolutní zákaz (knižně vyšlo v roce 1970, vročenie uvádí 1966)
• 1986-Soukromá oslava (knižně vyšlo v roce 1987)
• 1987-Zadní vchod
• 1988-Vlastenci z města Yo
• 1994-4x ne

• 1948 – Kapitoly o rozhlase, postřehy k problematice rozhlasové hry
• 1948 – K základním otázkám současného divadla, historicko-teoretická kniha
• 1948 – Úvod do základních problémů divadla, historicko-teoretická kniha
• 1956 – K některým tvůrčím problémem naší dramatu, úvaha
• 1964 – Zamyšlení nad dramatem, studia (vyšla pouze v češtině)
• 1969 – Zamyšlení nad dramaturgií, studia (vyšla pouze v češtině)
• 1977 – Prostory v divadle a divadlo v prostoru, analýza specifičnosti divadla

• 1945-Most, publicistické a reportážní rysy
• 1953-Dítě a meč, reportáž o Německé demokratické republice
• 1959-Leningradské epištoly, reportáž ze Sovětského svazu
• 1960-Výlet na jih, reportáž ze Sovětského svazu
• 1996-Cestou tam a pozpátku

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Karvaš na slovenské Wikipedii.

• Slovník slovenských spisovatelů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Peter Karvaš na Wikimedia Commons
• Osoba Peter Karvaš ve Wikicitátech