Petr Baran
| Petr Baran SDB | |
|---|---|
| Zasvěcený život | |
| Sliby | 16. 8. 1945 Ořechov |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 13. 12. 1967 Praha |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 8. prosince 1926 |
| Místo narození | Nižní Lhoty Československo |
| Datum úmrtí | 28. února 2007 (ve věku 80 let) |
| Místo úmrtí | Brno Česko |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
| Národnost | česká |
| Vyznání | římskokatolické |
| Povolání |  |
| Citát | „Salesiánské povolání je nádherné. Děkuji Pánu Bohu a Panně Marii, že jsem salesiánem. I když byl můj život velmi pestrý a prošel jsem mnoha protivenstvími, vždycky jsem byl šťastný…“ |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Petr Baran (zvaný Děda či Dědeček) SDB (8. prosince 1926 Nižní Lhoty – 28. února 2007 Brno), byl český katolický kněz, člen řádu salesiánů a politický vězeň komunistického režimu.
Životopis
První řeholní sliby skládal v Ořechově v srpnu 1945. Během salesiánské praxe (asistence) v Praze-Kobylisích, byl v dubnu 1950 spolu s ostatními řeholníky internován do Oseku u Duchova. Po pěti měsících nastoupil na vojnu k PTP, kde strávil 40 měsíců. Poté nastoupil jako písař na Vysokou školu báňskou v Ostravě, kde se v dalších letech vypracoval na odborného instruktora pro obor palynologie.[1]
Dne 12. dubna 1957 byl zatčen a odsouzen za protistátní sdružování a podvracení republiky. Po roce a půl byl propuštěn a nastoupil do zaměstnání ve Vítkovických železárnách (montér ocelových konstrukcí). Při zaměstnání tajně studoval a připravoval se na kněžské povolání. Kněžské svěcení mu udělil biskup Štěpán Trochta v prosinci 1967. V září 1969, na pokyn svých představených, zveřejnil svoje kněžství. Brzy potom nastoupil do duchovní správy. Nejdříve jako kaplan do Třebovic u Ostravy a pak jako farář do Pustých Žibřidovic a Nových Losin na Šumpersku. Jeho působení v tomto ateistickém prostředí bylo tak úspěšné, že ho komunistické úřady znovu odsoudily, tentokrát na 8 měsíců vězení.[1]
Po propuštění se přestěhoval do Brna, kde nastoupil jako sanitář do nemocnice u svaté Anny. Odpoledne a večer se věnoval mládeži, byl jí k dispozici pro rozhovory a svátost smíření. Po večerech pak vedl kroužky. Při setkávání se středoškoláky a vysokoškoláky s nim probíral katechismus, asketiku a Písmo svaté. O prázdninách se věnoval duchovním cvičením v přírodě nebo na chalupách. .[2]
Po politické změně v listopadu 1989 se ujal splnění slibu, který salesiáni dali Panně Marii ve vězení. Slíbili, že po dosažení svobody a obnovení činnosti postaví k její cti v Brně-Žabovřeskách kostel. P. Baran byl hlavním iniciátorem stavby, která byla posvěcena v květnu 1995. Kromě budování kostela a střediska mládeže se věnoval pastoraci. O víkendech pořádal duchovní obnovy, vedl biblické hodiny, kázal, zpovídal. Každé prázdniny vedl několik turnusů duchovních cvičení pro mládež. [2]
Zemřel krátce po svých osmdesátinách. Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně. [3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Baran Petr [online]. sdb.cz [cit. 2020-05-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Petr Baran [online]. sdb.cz [cit. 2020-05-04]. Dostupné online.
- ↑ DAVIDOVÁ, Veronika. Úcta k zemřelým jako projev víry a lásky. Brno, 2019. 70 s. diplomová práce. MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra dějepisu. Vedoucí práce Mons. ThLic. Václav Slouk. s. 48–49. Dostupné online.
Externí odkazy
Literatura
- MAREK, Aleš. Vzpomínání na Dědečka. Tišnov: Sursum, 2009. 286 s. ISBN 978-80-7323-193-4.
Související články
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“