Petr Canisius
| Svatý Petr Kanisius | |
|---|---|
 | |
| Učitel církve | |
| Narození | 8. května 1521 Nijmegen |
| Úmrtí | 21. prosince 1597 Freiburg im Üechtland |
| Svátek | 21. prosinec |
| Místo pohřbení | Freiburg im Üechtland |
| Státní občanství | Španělské Nizozemí |
| Řád | Tovaryšstvo Ježíšovo |
| Vyznání | katolická církev |
| Blahořečen | 1854 papežem Piem IX. |
| Svatořečen | 21. května 1925 papežem Piem XI. |
| Úřady | Jezuita |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Atributy | lebka, krucifix, katechismus, pero |
| Patronem | biskupství innsbruckého a brixenského; katolického školství v Německu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Petr Canisius, původně Peter Kanis, někdy též počeštěně Petr Kanisius (8. května 1521, Nijmegen, Nizozemí – 21. prosince 1597, Freiburg im Üechtland, Švýcarsko) byl významný jezuitský teolog a kazatel, autor prvních katolických katechismů a jedna z hlavních postav katolické reformy kolem tridentského koncilu. Roku 1925 byl prohlášen učitelem církve. Jeho památka se slaví 21. prosince.
Život
Canisiův otec byl starostou města Nijmegen. Petr Canisius studoval práva a filosofii, potom přestoupil na teologii na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Roku 1543 se setkal s Petrem Faberem, jedním ze zakladatelů jezuitského řádu, do něhož také vstoupil (jako první Nizozemec) a spoluzakládal v Kolíně první jezuitskou kolej v Německu. Roku 1546 byl vysvěcen na kněze a roku 1547 se na pozvání augsburského biskupa účastnil Tridentského koncilu. Roku 1549 složil v Římě slavné sliby, získal doktorát teologie v Bologni a pak byl dva roky profesorem a rektorem univerzity v Ingolstadtu (dnešní Ludvík-Maxmiliánova univerzita v Mnichově). V letech 1552–1556 byl kazatelem ve vídeňské katedrále a krátce i administrátorem tamního biskupství(1554–1555). Roku 1554 vydal svůj první katechismus pro kněze a 1556 by jmenován provinciálem jezuitů pro jižní Německo, české země a Rakousko. Téhož roku přivedl do Prahy 12 spolubratří a založil s nimi jezuitskou kolej na Starém Městě pražském, západní křídlo později dostavěného (Klementina), zvané zprvu po něm Canisium, tam také kázal. Pak působil jako kazatel v řadě německých měst, zejména v Mnichově, Ingoldtadtu, Innsbrucku a Augsburgu. Roku 1558 cestoval s papežským nunciem do Polska, 1559 se zúčastnil říšského sněmu v Augsburgu a roku 1562 opět koncilu v Tridentu(trval totiž v l.1545-1563). Roku 1580 založil kolej ve Fribourgu (Freiburg im Üechtland) ve Švýcarsku, kde také zemřel a je v univerzitním kostele pochován.[1]
Roku 1854 byl blahořečen (tj. beatifikován) a 21. května 1925 byl kanonizován=svatořečen.
Dílo
Canisius vydal spisy kazatele a mystika J. Taulera (1543), Cyrila Alexandrijského a Lva Velikého. Napsal první katolické katechismy jako odpověď na katechismy reformátorů:
- Velký katechismus (Summa doctrinae christianae, latinsky 1555, německy 1556), určený pro kněze,
- Malý katechismus (latinsky a německy 1558, přeložen do dalších 10 jazyků) a
- Střední katechismus (1558).
Za jeho života se dočkaly více než 200 vydání a podstatně ovlivnily tehdy vznikající Římský katechismus (Tridentský). Napsal řadu dogmatických a apologetických spisů, které se vyznačují velmi zdvořilým postojem k odpůrcům. I v osobním styku Canisius imponoval výmluvností, ale hlavně respektem ke svým protivníkům, které nikdy nenazýval kacíři nebo bludaři a svým současníkům ostře vytýkal, že s lidmi odlišné víry nejednají tak, aby je z omylů vyléčili, ale že z nich dělají nevyléčitelné. Stejně ostře vystupoval i proti chybám své vlastní církve.
Roku 1854 byl Petr Canisius prohlášen blahoslaveným, roku 1925 svatým a učitelem církve. Jeho svátek se slavil 21. dubna, od roku 1969 se slaví ve výroční den jeho smrti 21. prosince. Canisiovo jméno nese řada jezuitských škol po celém světě.
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Canisius.
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Canisius. Sv. 5, str. 102.,online
- BRODRICK, James. Jezuita Petr Kanisius (1521–1597). Olomouc: Refugium Velehrad–Roma, 2012. 894 s. ISBN 978-80-7412-105-0.
- BUBEN, Milan M.; KUČERA, Rudolf; KUKLA, Otakar A. Svatí spojují národy : portréty evropských světců. 2. rozš. vyd. Praha: Panevropa, 1995. 195 s. ISBN 80-85846-00-4.
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 383–384.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Canisius na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Canisius
Canisius ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích- (anglicky) Heslo Peter Canisius v Catholic encyclopedia
- (německy) Petrus Canisius v BBKL – životopis a bibliografie
- (německy) Heslo Canisius v Historisches Lexikon der Schweiz
Tento článek je založen z části na informacích z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie (viz odkazy vlevo).
Média použitá na této stránce
Petrus Canisius by "A.E." on 1st February 1546